Všichni lidé používají jazyk, gesta a nástroje, všichni lidé si dávají jména a dary nebo zpívají a tančí. Často ale jinak a z jiných důvodů. Co nás spojuje a čím se naopak liší různé kultury, popisuje obsáhlá kniha Dějiny lidí.
Publikace etnologa Martina Rychlíka vychází z konceptu takzvaných kulturních univerzálií, tedy jevů, které jsou vlastní všem lidským seskupením v čase a prostoru. Dohromady jich je sedmdesát tři. V polovině čtyřicátých let jejich soupis pořídil kulturní antropolog George P. Murdock.
„Všichni lidé gestikulují, všichni lidé mají hry, všechny kultury mají kalendáře a nějakým způsobem organizují svůj rok, používáme všichni jazyk…“ vyjmenovává některé z příkladů Martin Rychlík. Konkrétní příklady ale zároveň odhalují, jak moc se můžeme lišit – a pestrost lidstva, jak z ní podtitul knihy.
„Třeba truchlení. Všichni nějakým způsobem projevují smutek, ale byly plačky v různých kulturách, třeba Papuánky si uřezávaly prsty, když jim zemřel manžel,“ dodává konkrétní rozdíl. Závěrečnou kapitolou Dějin lidí je naopak humor. „Všichni lidé si dělají legraci, snaží se trochu si život ulehčit a zasmát se,“ nepochybuje Rychlík.
Autorovou specializací jsou úpravy vlasů a vůbec zdobení lidského těla. Třeba tetování je velice důležité pro Maory. Potetované hlavy původních obyvatel Nového Zélandu neboli mokomokai se staly v devatenáctém století cenou trofejí. „Bohužel kolem nich vykvetl i koloniální obchod, protože každé muzeum chtělo mít mumifikovanou tetovanou hlavu,“ poznamenává Rychlík.
Cestování učí toleranci
Publikace nahlédne do stovky rozličných etnik, kromě Maorů si všímá také Aztéků, Komančů či Pygmejů. Při čtení knihy je třeba mít na paměti, odkud se na cizí kultury díváme, že pohled Evropana může mít své limity.
„Martin Rychlík dokázal jednotlivé kulturní univerzálie naplnit konkrétními ukázkami. Kniha je vlastně příběh člověka a toho, jakými rozmanitými způsoby dokážeme být lidmi, takže nám tak trochu umožňuje procestovat svět. A cestování nás učí toleranci,“ míní antropolog Martin Soukup.
