„Svůj širák odhazuji v dál.“ Svou nejznámější větu Cyrano z Bergeracu ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nepronese. A změna textu není jediné, čím se aktuální nastudování liší od slavného dramatu z 19. století. Divadelníci totiž sáhli po adaptaci od současného britského dramatika Martina Crimpa. Známý milostný příběh je podle nich v tomto přepisu pro diváky srozumitelnější.
Cyrana ve Slováckém divadle trápí místo nosu kožní onemocnění, ale pořád také láska
Cyrano ve Slováckém divadle je současný (zdroj: ČT24)
Příběh Cyrana z Bergeracu, který svůj cit schovává za vybroušenou poezii, napsal francouzský dramatik Edmond Rostand na sklonku 19. století. Děj zasadil do Paříže o dvě století dříve. Ve Slováckém divadle si místo klasiky zvolili současný přepis od Martina Crimpa, autora dramatiky, která bývá označována jako „in-yer-face“, tedy her cíleně provokujících.
„Crimp vnáší svou adaptací Rostandova textu do celého tématu velmi zajímavý současný otisk. Postavy problematizuje, což je úplně zásadní posun,“ podotýká režisér Dodo Gombár.
Tělesná vada není ten problém
Představitel hlavního hrdiny Jiří Hejcman se tak nemusel zdokonalovat v šermu. Moderní Cyrano místo kordem mistrně šermuje mikrofonem. Současnou podobu Rostandova formálně vybroušeného verše našel Crimp totiž v rytmické deklamaci – v rapu.
Titulní hrdina přišel i o svůj typický velký nos, místo něj ho trápí kožní onemocnění. „Určitě nestavíme Cyrana jako pána s nalepeným dlouhým nosem, protože si myslím, že to vůbec není nutné. Znetvoření, nějaká tělesná vada, je jenom zástupný problém. Jeho problém je úplně někde jinde,“ domnívá se Hejcman. Nešťastného Cyrana vnímá jako antihrdinu. „Myslím, že bojuje hlavně sám se sebou,“ dodává.
Bez nosu se Cyrano musel obejít na jevišti už několikrát. Například v inscenaci Národního divadla Brno před více než deseti lety nos měl i neměl – inscenátoři mu místo něj přisoudili protézu, která ho ovšem také vyčleňovala ze společnosti.
Co je skutečnost?
I současný Cyrano v Uherském Hradišti se ale kvůli svému fyzickému handicapu neodvažuje vyznat Roxaně ze své lásky. Činí tak alespoň prostřednictvím slov, která radí mladému kadetovi Kristiánovi, jenž na rozdíl od Cyrana kouzlem slov nevládne. Kristiána ztvárnil Pavel Šupina, před dvaceti lety si tuto roli zahrál právě Hejcman.
„Rozkrývám věci, které jsem tehdy samozřejmě logicky nemohl chápat a teď je chápu. Takže to beru jako takový zvláštní oblouk, herecký i životní,“ srovnává Hejcman. Roxanou milovanou oběma muži se na jevišti stává Kateřina Michejdová.
Cyrano z Bergeracu
Podle autorů nastudování zůstává téma u Rostandovy klasiky i Crimpovy beatboxové romance stejné – tázání se po tom, co tvoří, kým jsme, co je skutečné a co jen zdání a co chceme považovat za důležité.
Tuto otázku si Cyrano z Bergeracu klade od roku 1897, kdy bylo drama poprvé uvedeno. V pražském Národním divadle mělo premiéru už dva roky po té světové. Prvním českým Cyranem byl Jakub Seifert. Po něm si titulní roli zahráli například Eduard Vojan, Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Bedřich Karen, Otomar Krejča či Jaromír Hanzlík a jiní. V novém miléniu třeba Tomáš Dastlík, Martin Stropnický, Martin Huba nebo Daniel Bambas.