Co se stane, když vaše tělo na vše zapomene

Žena stojí za dřevěným stolem a hraje si s rukama. Škrábe a klouže po stole prsty, tleská, bubnuje klouby po jeho povrchu a zvuky, které její ruce vydávají, se hlasitě rozléhají prostorem. Na ně reagují dva tanečníci a jakoby na povel kopírují nejen tempo, ale i pohyby ženiných rukou. Když přidává na rychlosti, zrychlují i oni a jejich těla sebou mlátí o zem v nevázaných variacích. Když zvedne ruku nad stůl a zastaví se, naopak ztuhnou ve zcela sošných pozicích. Tak vypadá první z několika sekvencí choreografie What the Body Does Not Remember (Co si tělo nepamatuje) Wima Vandekeybuse.

Poprvé ji jeho dnes světově proslulá taneční skupina Ultima Vez, uvedla v roce 1987. A opravdu překvapující je, jak toto dílo i po šestadvaceti letech od své premiéry dokáže oslovit diváka. Dynamická choreografie je plná napětí a vzrušení, devět tanečníků jde do provedení s frenetickou dávkou energie, maximálním soustředěním a koordinací.

V dalším obraze tanečníci pracují se sádrovými cihlami nejrůznějších velikostí, nejdřív je přesouvají, a opatrně, tak aby se ani nedotkli země, křižují prostor jeviště. Slouží jim i jako odrazový můstek, když po sobě divoce skáčou. Pak začnou běhat po obvodu scény, vyhazovat cihly do vzduchu a házet je jeden po druhém. Zde funguje vynikající načasování. Pokaždé, když těžká cihla už téměř dopadá na hlavu tanečníka, o pouhou setinu vteřiny dříve ho strhne nějaký kolega do bezpečí.

Velmi silná je scéna, která se odehrává v jakémsi šeru, v níž postupně eskaluje scénář ne zcela nepodobný modelu sexuálního obtěžování či domácímu násilí mezi partnery. Muži nutí ženy zůstat na místě a bez pohybu, agresivně ovládají všechny jejich pohyby a mají je pod naprostou kontrolou. I když se ženy konstantně vzpírají, nechávají se nakonec muži plně řídit, protože vlastně nemají na výběr. Ztrácí možnost ovládat svá vlastní těla. Byť všem pohybům předchází dlouhý proces zkoušek, to, co interpreti na scéně předvádějí, vypadá často spíše jako skutečné instinktivní reakce či spontánní pohyby než jako fixně daná choreografie.

Šestadvacet let je dlouhá doba. A to nejen pro taneční skupinu, ale i pro vývoj moderního tance obecně vzato. Ani více než čtvrtstoletí, jež uplynulo od debutu choreografie, která byla ve své době přelomová, jí nicméně neubralo na přitažlivosti. What the Body Does Not Remember není popisné ani narativní dílo, ve své podstatě jde o jednoduchý a syrový hodně divadelní kus, který dodá každému divákovi témata k přemýšlení, zapůsobí na náladu a rozjitří emoce. Osloví a rezonuje i s dnešním publikem.

Ultima Vez - What the Body Does Not Remember
Zdroj: Archa theatre/Danny Willemms

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 2 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 8 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 18 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...