Co je pravda? V plzeňské novince má každý „voyeur“ tu svou

Nahrávám video

Zvědavost je přirozenou lidskou vlastností, zvláště když se týká života druhých. Ale kde má tenhle voyeurismus hranice? A co je iluze a co skutečnost? Odpovědi hledá novinka plzeňského Divadla J. K. Tyla. Hru Každý má svou pravdu od italského nobelisty Luigiho Pirandella tvůrci charakterizují jako metafyzickou grotesku.

Pan Ponza a paní Frollová, migranti ze Sicílie, způsobí velké pozdvižení na jednom maloměstě, kde se ocitnou jako přistěhovalci. Místní se dokonce neostýchají stát se morálním soudcem nových sousedů.

Voyeuři cizích příběhů

„Lidé přestávají mít schopnost oddělování faktu a toho, co se za skutečnost jen vydává,“ podotýká dramaturg Zdeněk Janál, proč plzeňská scéna sáhla po sto let starém textu. Aktuálnost mu podle Janála v době sociálních sítí dává všudypřítomné sdílení cizích příběhů, jejichž se stáváme voyeury. Přitom sotva umíme rozeznat fake news a fakta, obává se dramaturg.

„Ten problém je stále palčivější,“ souhlasí režisér inscenace Mikoláš Tyc. „Zatímco Pirandello hru napsal jako metafyzickou úvahu na téma, co můžeme zjistit, dneska je opravdu reálným problém, co můžeme zjistit.“

Za duchaplnou renesanci

Pirandellova díla bývají nevypočitatelné až absurdní příběhy plné zvratů. K psaní divadelních her se tento italský básník a prozaik dostal až jako zralý autor a postupně začal psát hlavně pro divadlo. Nobelova cena mu byla udělena v roce 1934, dva roky před jeho smrtí, za smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění.

Hra Každý má svou pravdu, překládaná také jako Je to tak (když myslíte…), byla jeho prvním významným dramatem. V Čechách se ale příliš neujala. Po pražské premiéře v roce 1926 se znovu hrála až v šedesátých letech, v době oslabení komunistické cenzury. Další velkou inscenaci nastudovalo pak v roce 1992 Národní divadlo.

Každý má svou pravdu (Divadlo J. K. Tyla)
Zdroj: Divadlo J. K. Tyla/Irena Štěrbová

„Není u nás příliš uváděná,“ připouští o hře Janál, „ale on v poslední době není uváděn ani Luigi Pirandello. Jeho dramatika je velice složitá, zvláště pro inscenátory. Hledají, jakým způsobem se jeho her chopit.“

Jak se jeho díla chopili v Tylově divadle, může plzeňské publikum zjistit při nejbližších reprízách 12. a 26. února.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Knižní záchranka dává vyřazeným knihám druhou šanci

Nevyužívané knihy z domácností, knihoven nebo pozůstalostí nemusejí skončit ve sběru. Projekt Knihomilové je sváží takzvanou Knižní záchrankou, část z nich rozdává a další prodává na dobročinných trzích či internetu. Za pět let tak získal na charitativní účely více než půl milionu korun.
před 22 hhodinami

„Brněnské hantec“ rozšíří kulturní seznam na jihu Moravy

Brněnský hantec se v neděli na zámku v Miloticích oficiálně zařadí na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje. Zápisem chce kraj podpořit dokumentaci hantecu, jeho ochranu a předávání dalším generacím. Zároveň může jít o první krok k případnému zápisu na seznam UNESCO.
včera v 07:00

Vila Tugendhat slaví 25 let v UNESCO třídenní akcí v zahradách

Brněnská vila Tugendhat letos oslaví 25 let od zápisu na seznam světového dědictví UNESCO. Hlavní část oslav výročí o víkendu propojí zahradu vily se zahradami sousední Arnoldovy vily a vily Löw-Beer. Vrcholem programu bude videomapping na fasádách všech tří památek, který budou lidé moci zdarma sledovat od pátku do neděle vždy mezi 21:00 a půlnocí.
7. 8. 2026

Knížák byl pro mnohé symbolem svobody a intelektuálního rebelství, řekl Klaus

Výtvarníka, hudebníka a pedagoga Milana Knížáka v pátek na poslední cestě ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích doprovodily tři čestné salvy a státní hymna. S umělcem mnoha zájmů se přišla rozloučit rodina, bývalí studenti, veřejnost, umělci i politici. Pohřeb, na kterém promluvili ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) a bývalý prezident Václav Klaus, se uskutečnil se státními poctami. Knížák zemřel v neděli 26. července ve věku 86 let.
7. 8. 2026Aktualizováno7. 8. 2026

Dvě deci tuše vykreslují japanologa a otce Petra Geislera

Sestry Ester a Anna Geislerovy složily ze vzpomínek a archivních záběrů portrét svého už zesnulého otce, japanologa Petra Geislera. Snímek Dvě deci tuše vzešel z potřeby pochopit a obsáhnout jeho osobnost. Vznikl v koprodukci České televize a 6. srpna ho začala promítat tuzemská kina.
7. 8. 2026

Válka ševců změnila obuvnictví, popisuje kniha

Od malé ruční výroby k mechanizaci a velkým továrnám. Proměnu obuvnictví na počátku dvacátého století popisuje kniha Válka ševců. Zaměřuje se i na to, jaký vliv měly na boty válečné konflikty.
6. 8. 2026

Album Revolver The Beatles naživo nikdy nehráli. Objevovali ale magii studia

Album Revolver se po vydání 5. srpna 1966 zařadilo mezi nejlepší desky rockové historie. The Beatles z této nahrávky pro složitost aranží nehráli na koncertech žádnou píseň, navíc nedlouho poté skončili s koncertováním úplně.
6. 8. 2026

VideoFilmové premiéry: 6 gramů, Dvě deci tuše i Hořké svátky

Film španělského režiséra Pedra Almodóvara Hořké svátky vypráví o stárnoucím režisérovi, v jehož příbězích se začnou poznávat jeho blízcí. Francouzský snímek Americký sen natočili tvůrci Nedotknutelných a je inspirován skutečnými událostmi z prostředí basketballu. V české komedii 6 gramů hraje výraznou roli nedorozumění a absurdita. Ondřej Vetchý, Jiří Mádl, David Novotný a Martin Pechlát se jako čtyři otcové potkávají ve škole poté, co je u jejich synů objeven bílý prášek. V dokumentu Dvě deci tuše představují Ester a Anna Geislerovy svého už zesnulého otce, japanologa a kaligrafa Petra. Využily rodinné archivy i vzpomínky přátel a dotýkají se i problematických aspektů jeho osobnosti.
6. 8. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.