Před sedmdesáti lety začal Karel Zeman natáčet Cestu do pravěku. Film byl nejen díky novátorským trikům obdivován jak v komunistickém Československu, tak v zahraničí. Okolnosti jeho vzniku a úspěchu přibližuje publikace s podtitulem „dobrodružná věda“.
Cesta do pravěku mohla být výletem do vesmíru. Publikace popisuje zákulisí Zemanova filmového dobrodružství
Karel Zeman začal natáčet Cestu do pravěku v roce 1953 jako svůj první celovečerní kombinovaný film určený dětskému publiku. V příběhu se čtveřice chlapců dostala do minulosti prostřednictvím řeky v jeskyni. Monografie o snímku ale poukazuje na to, že původně měli dětští hrdinové prozkoumávat vývoj života na cizí planetě. Do kin v roce 1955 tak mohl přijít Výlet do vesmíru.
„Science fiction tehdy mělo poměrně negativní pověst, bylo spojeno s tím, co bylo tehdy ze Západu,“ upozorňuje filmový historik Martin Mišúr. Schvalováním tak nakonec prošla bezpečnější, méně fantastická verze.
Ke spolupráci na vytvoření pravěkého světa byl navíc přizván významný paleontolog Josef Augusta. „Ten vzdělávací rámec jednoznačně pomohl tomu, aby film vůbec vznikl,“ dodává Mišúr.
Filmový vizionář
Při natáčení Zeman pracoval s děleným obrazem i perspektivou a kombinoval různé techniky. V jednom záběru se tak mohli setkat živí herci s loutkami a malovaným pozadím. Při správném postavení kamery se jednotlivé vrstvy spojí, aby vytvořily realisticky vypadající obraz.
Pravěké dobrodružství uspělo i v zahraničí. Během několika let se dostalo více než do padesáti zemí. „Je to druhý film v pořadí, pokud jde o rekord ve vývozu. První je také Zemanův film – Vynález zkázy,“ připomíná filmový historik Jakub Jiřiště. Oba snímky zaujaly především v Japonsku, kde byl pak Zeman považován za vizionáře.
Kolektivní monografie představuje Cestu do pravěku ve vztahu k domácí i zahraniční tradici science fiction či k Zemanovým adaptacím Julesa Verna. Rozebírá také Zemanův snímek v souvislostech žánru filmu pro děti, dobové pedagogiky nebo komunistické propagandy.