Praha – Na čtyři desítky plakátů přibližují v Polském institutu českou a polskou plakátovou tvorbu, která zejména v 60. letech minulého století svou úrovní překračovala hranice obou zemí a ovlivnila i evropské umění plakátu. Výstava nazvaná Plakát sbližuje se sice zaměřuje na současnou tvorbu, je zároveň ale i zamyšlením, zda na českou, respektive československou, a polskou plakátovou školu je možné ještě navázat. Proto kromě děl Lecha Majewského a Karla Míška představuje také tvorbu jejich žáků.
Majewski i Míšek studovali ve Varšavě u Henryka Tomaszewského, jednoho z nejznámějších autorů polské plakátové školy. Mimo jiné i s jejími dějinami seznámí film Druhá strana plakátu, který se bude za účasti režiséra Marcina Latałły promítat na dnešní vernisáži. Té se účastní i odborník Pavel Rajčan jenž představí svou publikaci Konfrontace. Československý a polský filmový plakát (vyšla u příležitosti právě probíhající výstavy českých a polských plakátů v Lodži, která by měla být k vidění i v pražském kině Světozor).
„Ten polský vychází spíše z malířství, ten československý spíše z typografie,“ upozorňuje na rozdíl mezi nimi Pavel Trojan z Polského institutu. „Polsko má hlubokou vazbu na malbu, u nás vycházel plakát z ilustrace a typografie,“ potvrdil i Karel Míšek.
Míšek: Plakátům chybí odvaha
Stejně jako z českých i z polských ulic ale plakáty mizí. Podle Míška přišel zlom po roce 1989. „Do té doby do jisté míry rozhodovalo vysoké procento odbornosti, to se naprosto rozptýlilo, a vzhledem k tomu, že tvorba u nás už není vázána, a je to samozřejmě v pořádku, výškou vzdělání, zasahuje do ni celá řada amatérských vlivů,“ domnívá se.
Především ale současnému českému plakátu k tomu, aby mohl opět ve světě zaujmout, prý chybí odvaha. „Plakáty, které byly vytvářeny v 60. letech, byly nesmírně avantgardní, a proto je svět respektoval. Polská a česká tvorba ovlivňovala vizuální kulturu ve světě, to se ale dnes neodehrává,“ dodává Míšek.
Plakát opět jako fenomén?
Jako pedagog se podle svých slov snaží na úspěch české (československé) plakátové tvorby navázat. Vzdělávání mladé generace výtvarníků a designérů se věnuje i Lech Majewski. Součástí výstavy v Polském institutu jsou i díla jejich žáků: Justyny Czerniakowské, Evy Pikolonové, Sáry Bergmannové, Ondřeje Jiráska, Michala Kukačky, Jiřího Tomana, Vojtěcha Pince, Jakuba Mašity a Jakuba Konupky.
Míšek upozorňuje, že důležitou roli hraje při dnešní výuce možnost vyměňovat si zkušenosti s umělci a studenty z dalších zemí, proto se do takových projektů zapojuje (například s pomocí sdružení Kultura pro Evropu, které je spoluorganizátorem výstavy). A se svými žáky zpracovává témata, která jsou i v zahraničí v plakátové tvorbě aktuální. „Týkají se společenské problematiky, dělali jsme například téma krize,“ prozradil. „Je to nová forma komunikace, v níž má plakát svou roli,“ dodává Míšek, „přesně mu přísluší, protože plakát potřebuje mít silnou obsahovou stránku. A je také dobré, když má v sobě emoci.“
Výstava Plakát sbližuje potrvá v Polském institutu v Praze do 7. února. Poté bude představena v dolnoslezském městě Jelenia Góra a následně v Liberci.
