Před 130 lety, 15. září 1890, se narodila Agatha Mary Clarissa Millerová. Svět ji ale poznal až pod jejím vyvdaným příjmením – jako Agathu Christie. Jejích detektivních příběhů se dosud prodalo přes dvě miliardy výtisků, v počtu prodaných titulů ji předstihl jen William Shakespeare a Bible.
Černoušků bylo deset, ale Agatha Christie jenom jedna. Detektivkám kraluje i po sto letech
Juan Zamora: Fantazii Agathy Christie nikdo nepřekoná (zdroj: ČT24)
„Pořád se točí nové filmové a televizní adaptace, a co je hlavní, její knihy se stále čtou. Nepotřebují velké reklamy v metru, ona je značka sama o sobě,“ říká o slavné britské spisovatelce Juan Zamora ze Společnosti Agathy Christie.
Nepřekonatelná fantazie a přístup k jedům
Typické pro její detektivky jsou dokonalé zápletky, kdy se vraždy nakonec překvapivě, leč logicky vyřeší zpravidla až v závěrečné scéně. Při psaní Christie mimo jiné zužitkovala své zkušenosti z lékárny, kde pracovala během první světové války. „Na regálech všude kolem mě stály jedy. A tak je snad celkem přirozené, že jsem sáhla po vraždě jedem,“ okomentovala sama oblíbený vražedný prostředek svých literárních postav.
„Uměla vymýšlet zápletky, které šokovaly,“ oceňuje Zamora, podle něhož i další autoři, včetně těch současných, její postupy přebírají. „Dnes jsou detektivky spíš thrillery, jsou delší, mají propracovanější psychologii postav, větší pozornost může být věnována životu detektivů, ale fantazii Agatě už nikdo nevezme. Měla úžasnou fantazii a v tom ji, myslím, nikdo nepřekoná,“ popisuje, co z Christie stále dělá populární „královnu detektivek“.
Deset malých černoušků jako divadelní hra A pak už tam nezbyl ani jeden (Moravské divadlo Olomouc)
Christie vydala přes sedmdesát románů, drtivou většinu tvoří detektivky. Detektivní jsou i její divadelní hry Past na myši a Svědek obžaloby. Pod pseudonymem napsala ale také pár romantických příběhů a nepovedených básní, zdařilejší bylo humorné vyprávění o archeologických cestách po Blízkém východě, kam jezdila se svým druhým manželem, archeologem.
Z černoušků nezbyl žádný
Nejprodávanější detektivkou z jejího pera a zároveň tou čtenářsky nejoblíbenější je kniha Deset malých černoušků z roku 1939. Název odkazující k dětské říkance se při různých vydáních měnil, nejnověji se rozhodli ve Francii vydávat tento bestseller nadále pod titulem Bylo nás deset, aby se vyhnuli používání problematického slova „černoušci“. Se změnou souhlasí i pravnuk spisovatelky, protože prý některé výrazy z doby, kdy Agatha Christie tvořila, už jsou překonány.
„Tato změna se nese na vlně současné politické korektnosti, ale v anglických vydáních se to táhne od začátku, Slováci také knihu přejmenovali. Neviděl bych to až tak divoce. A druhá věc je, že spojení ‚malých černoušků' zkrátka nezní v češtině tak provokativně, nemá takové rasové konotace jako slovo ‚nigger' v angličtině. K dílu Agathy dětské říkanky patří a ona jimi byla ovlivněná,“ podotýká k přepisování názvu Juan Zamora.
Poirot řeší případy i po smrti Agathy Christie
Jména rozhodně zůstávají dvěma slavným detektivům, které Agatha Christie stvořila: slečně Marplové a především Herculu Poirotovi. Pedantský mužík s knírem se objevil už v její prvotině Záhada na zámku Styles z roku 1920. Svou autorku, která zemřela 12. ledna 1976, přežil. Se souhlasem dědiců řeší totiž i nové případy, v nichž se literárně na slavnou předchůdkyni snaží navázat spisovatelka Sophie Hannahová.
David Suchet jako Hercule Poirot
„Píše i vlastní detektivky ze současnosti. Její vidění světa se do poirotovek, které píše, trochu promítá. Je také patrné, že je ovlivněna televizním seriálem s Davidem Suchetem, což je skvělý Poirot, ale také není stoprocentně věrný. Agatha měla detektivky, dejme tomu, překombinované, ale v jejím světě jsme ty divoké zápletky brali a fascinovaly nás, zatímco u Sophie Hannahové jsou pro některé čtenáře prostě až moc přehnané,“ porovnává pokračování s původními tituly Zamora.
V roce 1971 ocenila Alžběta II. Agathu Christie titulem „Dáma britského impéria“.