Praha - Osudy obyvatel domu v Bagounově ulici v Praze na Žižkově od třicátých let do května 1945 sledovali diváci jednoho z nejoblíbenějších českých seriálů - Byl jednou jeden dům. Jeho první díl uvedla televize 5. ledna 1975. Prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk, v té době už oba renomovaní tvůrci, označili své dílo za „televizní román“. Chtěli tím dát najevo, že jim nejde o běžný, spotřební, zábavně-populární žánr.
V Otčenáškově a Daňkově scénáři našel zalíbení režisér, jehož jméno čteme na dlouhé řadě těch nejvýznamnějších seriálů od dob jeho počátků dodnes - František Filip. Před kameru přivedl řadu výborných herců všech generací - Miloše Nedbala, Josefa Bláhu, Jiřího Adamíru, Josefa Abrháma, Vladimíra Menšíka, Petra Čepka, Janu Hlaváčovou…
Seriál, který dnes už patří do zlatého televizního fondu, prostřednictvím dramatických historických okamžiků ukazuje i podoby lidských charakterů. Zachycuje silné lidské příběhy rodiny domácího Nerudného, který dal svým synům řecká jména Achilles, Herkules nebo Paris, a jeho nájemníků.
Jiří Moc v knize Seriály od A do Z. Lexikon českých seriálů píše: „Hodně upřímné a živé dialogy nešustí papírem, přes těžké seriálové časy nechybí humor, při detailech naopak mrazí v zádech (tak opravdově jsou natočené). Je tu láska, drama, strach, bolest, byť i trochu nezbytně nutné politiky (vždyť při realizaci se píše rok 1974, ale je to jen náznak). Konce nejsou vždycky šťastné a spravedlivé, ostatně proč taky… Dobový kolorit se podařilo dotvořit chytrým nápadem existence biografu v domě. Staré, černobílé filmové týdeníky ilustrují dobu a přispívají k orientaci diváka v ději.“
I když si Otčenášek s Daňkem historické téma vybrali schválně kvůli jeho relativní politické nekonfliktnosti, cenzoři přesto nějaké mouchy našli. Poslední, pátý díl se jim zdál málo revoluční a bez dostatečného důrazu na zásluhy Rudé armády. Závěrečné scény na barikádách se proto musely přetočit.
