Altán může být místo útulné, ale i záludné. Dostaveníčko v něm přinese chvíle sladké nebo trpké. Máme ve vlastní péči jeho architekturu, vybavení, obnovu nátěrů. Kolik se do něj vejde lidí? Kolik pospolitosti či samoty? Příběh z Altánu uvádí Divadlo Boršč v rámci Festivalu Autorské tvorby NABLÍZKO.
Průvodkyně Altánem jsou dvě půvabné a velmi pohotové ženy. Herečky a pedagožky Eva Čechová s Hanou Malaníkovou, absolventky katedry autorské tvorby a pedagogiky pražské DAMU. V předpremiérách byl titul nedávno ztvárněn na malých jevištích Café DISK a klubu Potrvá, kam dorazili jak studenti a kolegové z branže, tak zájemci o improvizované divadlo a tzv. storytelling. Tato specifická divadelní disciplína rozvíjí naši obrazotvornost. Aktéři na místě fabulovaného příběhu jsou zároveň tvůrci i interprety.
Měl by být umělcem každý? Rozumíme práci včelstva? A té svojí? „Dvě sestry a jejich svět (inspirovaný čechovovskou poetikou) poznamenají vždy nové události. Sestry se vžívají do situací, které ještě nenastaly, a docházejí k absurdním řešením a závěrům, jež je samotné překvapují. Servírují tak pokaždé novou porci Boršče, složenou z vlastních textů a improvizace. Představení zachycuje sestry v situaci ženy v domácnosti i ženy v intelektuálním výmyku,“ prozrazují autorky hravé inscenace.
Na začátku ženy představují přátele z Moskvy, imaginárně sedící mezi diváky. Jste rychle vtaženi do hry, bez nutnosti exhibice. Silným protihráčem je chlapík, co má na všechno názor. Právě takového muže sestry dobře znají. „Bože můj, to je tak moskevské,“ povzdychne často jedna z nich. Sestra, žijící v Polné, má manžela Borise a děti. Maluje velká plátna. Svěřuje se v dopisech druhé, žijící v Moskvě a věnující se výzkumu včelstva. Ta k důvěrnému vztahu s mužem teprve dozrává. Inscenace vtipně zapojuje hereččino skutečné těhotenství. „Je to radost, co nás potkala.“
Altán je plný lidí. Zoja a Voloďa mezi nimi. Punče ubývá, co bude dál? Manželství, nebo svoboda? Zbývá nám vzývat letní altán dívčích her. Dialogy střídá refrén tanečních čísel, některé úseky podkresluje klasická hudba. Hrdinky jsou v bezprostředním kontaktu s technikem, na kterého vzkřiknou vždy, kdy je třeba změnit světelnou atmosféru. Někdy jsou situace a choreografie důsledně popisné, jindy se vyvinou do abstraktnějších rovin. Divácky zábavné jsou momenty, v nichž některá z dvojice záměrně vypadne z role a radí se s družkou o tom, jak pokračovat.
Rituály se opakují, mohou vést k domněnce, že jsme si potřebný stereotyp během hraní osvojili. Ve chvíli nastane něco nečekaného. Třeba rozverné koupání s rybami. Sestry píší dopisy a pozorně si naslouchají. Vnímání druhého, rozvíjení motivů, spontánní návaznost… Monology vedené na forbíně snáze zkontaktují hlediště. Sestry se občas nešetří, vstoupí si do řeči a kladou záludné otázky. Skutečně tvrdý trénink paměti. Navíc řada cizokrajných jmen vedlejších postav. Dámské spojenectví i soupeření plus tmavý či blonďatý fešák ze sousedství - Zojin nápadník Bolnicin.
Když zazní slova „na značky“, nastává předěl. Replika je záchrannou brzdou obrazu, může přijít kdykoli, podle potřeby, pomáhá řádu. Vdaná žena trpělivě zvládá dětmi rozkramařenou domácnost. „Trávím hodiny a hodiny tím, že vracím věci na jejich místo. Teprve pak máme šťastný domov.“ Jen málokdy sestra zadrhne v plynulosti vyprávění. Poctivě se střídají ve stejných partech, aby vyzkoušely různé možnosti podoby dané figury. Metafory s dělnicemi, trubci a včelí královnou na chvíli (asi nechtěně) připomenou kabaretní hru Úl od Petra Kolečka.
Neprovdaná vede příběh po svém. K svobodným lidem a svobodným včelám. Vdaná se tolik těšila, že na svatbu napeče! Roj se vrací do altánu a bzučí. Pohyb a výdrž. „Každá to vydrží.“
Divadlo Boršč vaří výživnou autorskou recepturu už deset let. Co repríza, to originál. Laskavý a zároveň pronikavý příběh z Altánu můžete vidět v neděli 9. února v 19:30 ve zkušebně K107 na DAMU v Karlově ulici 26. Festival Autorská tvorba NABLÍZKO probíhá také v divadle Disk a ve studiu Řetízek.
