Bony a klid 2: výhřez prvoplánové, prázdné a zpruzené marnosti

Někdy je lepší slušně poděkovat za amnestii, tiše vypadnout z lochu a pak „dát pádlo“ a vysublimovat za novými kšefty někam, kde vás nikdo nezná. Jenomže současnými poměry iritovaný Vít Olmer nenechal své veksláky pokojně hnípat v závětří a zneužil je, aby skrze ně řekl, jak blbě to vidí dnes.

Po pravdě to není žádný příjemný pohled na tuhle totálně a bezvýchodně zkorumpovanou zemi, jejíž činorodý bulvár (vlastně jeho každodenní titulky) přetavil režisér a scenárista Vít Olmer do v podstatě zlého, dětinského, prostoduchého a jednosměrného celovečeráku, který se veze na vlně zasloužené kultovky z konce osmdesátých let. Tehdy ovšem napsal scénář všemi mastmi mazaný, ale také talentovaný, svým způsobem odvážný a svoji novinářskou praxi a kontakty zúročující Radek John. Drze ho opřel o dobově tabuizované téma a předal nám možná trochu zjednodušený, ale v zásadě autentický pohled na svět veksláků, kteří tehdy patřili k živému inventáři nevábné socialistické ulice.

Papaláše to otráveně prudilo, diváky vyhnalo do kin a veksláky v závěru výchovně expedovalo do pruhovaných tepláků, kde by si ještě nějakou dobu poseděli, nebýt postrevoluční amnestie na počátku devadesátých let, která je katapultovala do nové, svobodné, ranně kapitalistické společnosti. Podle hesla, jež správně tvrdí, že starého psa novým kouskům nenanučíš, tu bývalí veksláci rozjeli nové kšefty ve starém stylu. To je výchozí situace Olmerova nastavovaného pokračování vychladlé kaše, která se lepí na patro svojí bezobsažností, svým klišé a účelovým zjednodušením, které opisuje z předchozího a moc se nemaže s repektováním sofistikovanějšího současného.

Podobně jako ve výchozí verzi přijíždí do Prahy neomezených možností naivní a hlavně zadlužený jouda z Mladé Boleslavi, který potřebuje nutně a rychle vydělat prachy. Vystudovaný knihovník Martin (po šikmé ploše se nezadržitelně rozjíždějící Jakub Prachař) tu hledá práci, místo které najde kulový, personifikované jetým vekslákem Bínym, buď takto reálně skutečně jetou nebo věrohodně odehranou troskou v podání ošoupaného Romana Skamene (skoro bych řekl že za a) je pravděpodobnější). Bíny je sice jen pouliční poskok, který nahání na Staromáku turisty do hospody, na rozdíl od bývalých kámošů z vekslu se zrovna nechytl, ale má kontakty a slabost pro hladové kluky, kteří evidentně nevědí, jak na to.

Bony a klid 2
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

A tak se v rámci všeho schopného filmového času jednoho dne Martina ujme, druhý den si ho nastěhuje k sobě, třetí den ho přihraje místní galerce jako komplice pro vloupačky a následujícího dne už s ním po zmrvené noční akci zdrhá z Prahy, kde je pro ně už příliš horká půda. A pak už následuje vcelku očekávaná, monotónní road movie po starých kámoších, kteří už dávno zapomněli na bony, protože teď mají v pácu kšefty mnohem výživnější…

Jako scenárista se s tím Vít Olmer moc nemaže a předkládá lineární přehled typických novodobých zbohatlíků, kteří jsou znovu ve vatě, protože v tom umí chodit a v každém režimu dokáží vyčenichat snadné prachy jako proutkaři vodu. Většinou jsou to ještě větší hajzlové než zamlada, a tudíž jsou ještě více za vodou a loosera Bínyho s jeho prostoduchým kámošem Martinem k sobě nakonec přivinou. Tahle Olmerova schematická galerka ztělesňuje to společensky nejzprofanovanější a nejčastěji citované. Jako by sem přiskotačila ze stránek bulvárních deníků, aby nakonec kulminovala u zkorumpovaného starosty a bývalého šéfa vekslácké party Richarda, který se zrovna pustil do kšeftu s evropskými dotacemi a jehož podváděná žena provozuje pod rouškou rekvalifikačního zařízení pro prostitutky exkluzivní bordel, připomínající Mistrovy Playgirls.

Jakub Prachař a Gabriela Kratochvílová
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

Jako režisér se pak Olmer usilovně snaží být cool a oslovit i generaci, která sice už absolutně neví, co to byly bony, ale zato má ráda klipový vizuál, pracující s ostrým střihem, zpomalovačkami a vloženými flasbacky, informujícími nezasvěcené, kdo je vlastně kdo. Jediná slušně napsaná figura s chytře odposlouchanými hláškami patří Bínymu a zejména v první polovině filmu je také Roman Skamene (hrdě se hlásící k tomu, jak se o vznik filmu zasloužil) klíčovou postavou, která ději řídkému jako punčochy barové tanečnice dominuje.

Bony a klid 2 je docela tupý spektákl, který osciluje někde mezi nechtěnou parodií, jetou komunální kritikou, standardními klišé a bezobsažnou trapárnou, pracující s profláknutými pojmy, jako je plzeňská škola, ministerská lobby, pakování se na evropských fondech či zkorumpovaní úředníci státní správy. K tomu je třeba přičíst lehký otěr o Václava Havla a jeho amnestii, Romy, Rusy, nevěstinec pro zahraniční klientelu a Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Tohle chaotické portfolio pak doplňují v zásadě nikam neusazené figury, jako je bizarně prsatá Pamela, divné mezititulky a toporné repliky typu: „Tak se, holky, domluvte, dyť nám to ve třech tak klape.“

V hereckém ansámblu se sešli skoro všichni z jedničky a asi z toho měli radost, i když vlastně neměli moc co hrát a mezi novými tvářemi na sebe upozornil hlavně již zmiňovaný prototyp intelektuála ve vekslácké přesilovce Jakub Prachař, jehož charakter symptomaticky ilustruje vztah ke starostově protestující dceři Lindě (debut téměř hrající Miss České republiky Gabriely Kratochvílové) a jejím kámošům z hnutí Anonymus, kteří smrtelně vážně osnovují pád obecní počítačové sítě. Objektivně je třeba dodat, že když je programově nasazen do postele skoro hodné Evy z jedničky (pořád docela zajímavé Veroniky Jeníkové), tak raději charakterně, rozuměj erektivně, selže.

Bony a klid 2 je jeden z těch zbytečných filmů, kde základní omyl vznikl již při formulování autorského záměru a kde proto později vcelku marně hledáte smysluplný nápad a obsah. Jakkoli je deklarován jako úsměvná komedie, moc se tu nezasmějete, možná proto, že je to vlastně o rezignaci, marnosti a zatrpklé zpruzenosti. Vlastně něco jako pečlivě vygenerovaný humus, pokleslý a laxativní jako provoz na veřejných záchodcích, které nějakou dobu Bíny s Martinem spravovali. A tak nezbývá než si přát, aby klid anoncovaný v titulku už byl definitivní – protože dvakrát to opravdu stačilo!

BONY A KLID 2

ČR 2014, 90 min., od 12 let, 2D. Režie a scénář: Vít Olmer. Kamera: Karel Fairaisl. Hudba: Ondřej Soukup, Frankie Goes To Hollywood. Hrají: Roman Skamene (Bíny), Jakub Prachař (Martin), Josef  Nedorost (Richard), Jan Potměšil (Martin), Veronika Jeníková (Eva), Gabriela Kratochvílová (Linda), Miroslav Kopečný (bankéř), František Švihlík (Karel). V kinech od 22. května 2014

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 4 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 14 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...