Někdy je lepší slušně poděkovat za amnestii, tiše vypadnout z lochu a pak „dát pádlo“ a vysublimovat za novými kšefty někam, kde vás nikdo nezná. Jenomže současnými poměry iritovaný Vít Olmer nenechal své veksláky pokojně hnípat v závětří a zneužil je, aby skrze ně řekl, jak blbě to vidí dnes.
Po pravdě to není žádný příjemný pohled na tuhle totálně a bezvýchodně zkorumpovanou zemi, jejíž činorodý bulvár (vlastně jeho každodenní titulky) přetavil režisér a scenárista Vít Olmer do v podstatě zlého, dětinského, prostoduchého a jednosměrného celovečeráku, který se veze na vlně zasloužené kultovky z konce osmdesátých let. Tehdy ovšem napsal scénář všemi mastmi mazaný, ale také talentovaný, svým způsobem odvážný a svoji novinářskou praxi a kontakty zúročující Radek John. Drze ho opřel o dobově tabuizované téma a předal nám možná trochu zjednodušený, ale v zásadě autentický pohled na svět veksláků, kteří tehdy patřili k živému inventáři nevábné socialistické ulice.
Papaláše to otráveně prudilo, diváky vyhnalo do kin a veksláky v závěru výchovně expedovalo do pruhovaných tepláků, kde by si ještě nějakou dobu poseděli, nebýt postrevoluční amnestie na počátku devadesátých let, která je katapultovala do nové, svobodné, ranně kapitalistické společnosti. Podle hesla, jež správně tvrdí, že starého psa novým kouskům nenanučíš, tu bývalí veksláci rozjeli nové kšefty ve starém stylu. To je výchozí situace Olmerova nastavovaného pokračování vychladlé kaše, která se lepí na patro svojí bezobsažností, svým klišé a účelovým zjednodušením, které opisuje z předchozího a moc se nemaže s repektováním sofistikovanějšího současného.
Podobně jako ve výchozí verzi přijíždí do Prahy neomezených možností naivní a hlavně zadlužený jouda z Mladé Boleslavi, který potřebuje nutně a rychle vydělat prachy. Vystudovaný knihovník Martin (po šikmé ploše se nezadržitelně rozjíždějící Jakub Prachař) tu hledá práci, místo které najde kulový, personifikované jetým vekslákem Bínym, buď takto reálně skutečně jetou nebo věrohodně odehranou troskou v podání ošoupaného Romana Skamene (skoro bych řekl že za a) je pravděpodobnější). Bíny je sice jen pouliční poskok, který nahání na Staromáku turisty do hospody, na rozdíl od bývalých kámošů z vekslu se zrovna nechytl, ale má kontakty a slabost pro hladové kluky, kteří evidentně nevědí, jak na to.
A tak se v rámci všeho schopného filmového času jednoho dne Martina ujme, druhý den si ho nastěhuje k sobě, třetí den ho přihraje místní galerce jako komplice pro vloupačky a následujícího dne už s ním po zmrvené noční akci zdrhá z Prahy, kde je pro ně už příliš horká půda. A pak už následuje vcelku očekávaná, monotónní road movie po starých kámoších, kteří už dávno zapomněli na bony, protože teď mají v pácu kšefty mnohem výživnější…
Jako scenárista se s tím Vít Olmer moc nemaže a předkládá lineární přehled typických novodobých zbohatlíků, kteří jsou znovu ve vatě, protože v tom umí chodit a v každém režimu dokáží vyčenichat snadné prachy jako proutkaři vodu. Většinou jsou to ještě větší hajzlové než zamlada, a tudíž jsou ještě více za vodou a loosera Bínyho s jeho prostoduchým kámošem Martinem k sobě nakonec přivinou. Tahle Olmerova schematická galerka ztělesňuje to společensky nejzprofanovanější a nejčastěji citované. Jako by sem přiskotačila ze stránek bulvárních deníků, aby nakonec kulminovala u zkorumpovaného starosty a bývalého šéfa vekslácké party Richarda, který se zrovna pustil do kšeftu s evropskými dotacemi a jehož podváděná žena provozuje pod rouškou rekvalifikačního zařízení pro prostitutky exkluzivní bordel, připomínající Mistrovy Playgirls.
Jako režisér se pak Olmer usilovně snaží být cool a oslovit i generaci, která sice už absolutně neví, co to byly bony, ale zato má ráda klipový vizuál, pracující s ostrým střihem, zpomalovačkami a vloženými flasbacky, informujícími nezasvěcené, kdo je vlastně kdo. Jediná slušně napsaná figura s chytře odposlouchanými hláškami patří Bínymu a zejména v první polovině filmu je také Roman Skamene (hrdě se hlásící k tomu, jak se o vznik filmu zasloužil) klíčovou postavou, která ději řídkému jako punčochy barové tanečnice dominuje.
Bony a klid 2 je docela tupý spektákl, který osciluje někde mezi nechtěnou parodií, jetou komunální kritikou, standardními klišé a bezobsažnou trapárnou, pracující s profláknutými pojmy, jako je plzeňská škola, ministerská lobby, pakování se na evropských fondech či zkorumpovaní úředníci státní správy. K tomu je třeba přičíst lehký otěr o Václava Havla a jeho amnestii, Romy, Rusy, nevěstinec pro zahraniční klientelu a Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Tohle chaotické portfolio pak doplňují v zásadě nikam neusazené figury, jako je bizarně prsatá Pamela, divné mezititulky a toporné repliky typu: „Tak se, holky, domluvte, dyť nám to ve třech tak klape.“
V hereckém ansámblu se sešli skoro všichni z jedničky a asi z toho měli radost, i když vlastně neměli moc co hrát a mezi novými tvářemi na sebe upozornil hlavně již zmiňovaný prototyp intelektuála ve vekslácké přesilovce Jakub Prachař, jehož charakter symptomaticky ilustruje vztah ke starostově protestující dceři Lindě (debut téměř hrající Miss České republiky Gabriely Kratochvílové) a jejím kámošům z hnutí Anonymus, kteří smrtelně vážně osnovují pád obecní počítačové sítě. Objektivně je třeba dodat, že když je programově nasazen do postele skoro hodné Evy z jedničky (pořád docela zajímavé Veroniky Jeníkové), tak raději charakterně, rozuměj erektivně, selže.
Bony a klid 2 je jeden z těch zbytečných filmů, kde základní omyl vznikl již při formulování autorského záměru a kde proto později vcelku marně hledáte smysluplný nápad a obsah. Jakkoli je deklarován jako úsměvná komedie, moc se tu nezasmějete, možná proto, že je to vlastně o rezignaci, marnosti a zatrpklé zpruzenosti. Vlastně něco jako pečlivě vygenerovaný humus, pokleslý a laxativní jako provoz na veřejných záchodcích, které nějakou dobu Bíny s Martinem spravovali. A tak nezbývá než si přát, aby klid anoncovaný v titulku už byl definitivní – protože dvakrát to opravdu stačilo!
BONY A KLID 2
ČR 2014, 90 min., od 12 let, 2D. Režie a scénář: Vít Olmer. Kamera: Karel Fairaisl. Hudba: Ondřej Soukup, Frankie Goes To Hollywood. Hrají: Roman Skamene (Bíny), Jakub Prachař (Martin), Josef Nedorost (Richard), Jan Potměšil (Martin), Veronika Jeníková (Eva), Gabriela Kratochvílová (Linda), Miroslav Kopečný (bankéř), František Švihlík (Karel). V kinech od 22. května 2014
