Jedna z nejpozoruhodnějších osobností současné (nejen) rockové scény a majitel nezaměnitelného barytonu, zpěvák, skladatel, textař a spisovatel Nick Cave slaví 22. září šedesátiny. Muzikant původem z Austrálie si dokázal získat publikum po celém světě i přes to, že jeho hudba rozhodně nepatří z větší části ke snadno stravitelnému hlavnímu proudu a ve svých textech se věnuje především temným zákoutím lidské povahy.
Nick Cave se narodil v australském městečku Warracknabeal ve státě Victoria 22. září 1957 jako Nicholas Edward Cave. Hudbě se věnuje od začátku sedmdesátých let, v počátcích jako člen kapely Boys Next Door, později přejmenované na The Birthday Party, se kterou se záhy přesunul do Evropy. Konkrétně do Berlína a později se kvůli drogovým excesům uchýlil do Londýna.
Koncem roku 1983 vznikla skupina Nick Cave And The Bad Seeds, jejíž členem byl po určitý čas například i Blixa Bargeld z Einstürzende Neubauten. Cave s Bad Seeds vystupuje do současnosti a je po odchodu multiinstrumentalisty Micka Harveyho jediným členem, který setrvává v kapele od jejího založení.
Jistou dobu vystupoval a nahrával ještě s vedlejším projektem Grinderman, v němž figurovali další členové Bad Seeds. Do dnešního dne nahrál okolo dvaceti studiových alb, z toho s Bad Seeds zatím úctyhodných šestnáct. Poslední deska, na které zní Caveův plný hluboko posazený hlas, vznikla v září 2016 a nese název Skeleton Tree.
Jeho tvorba je, mimo silnou emociální naléhavost, od počátku charakteristická výskytem temných témat. V jeho textech není nouze o násilí a utrpení všeho druhu ani o často se vyskytující motivy spojené se smrtí. Jedna z nejslavnějších desek – Murder Ballads z roku 1996 – se celá zabývá tématem vraždy a smrti. Na druhé straně mají v Caveových písních místo i láska, víra a jistá dávka naděje. Inspirace v romantismu devatenáctého století, Dostojevském či Leonardu Cohenovi nebo Bobu Dylanovi je v Caveově tvorbě silně patrná. Stejně jako názvuk blues, ze kterého Caveova hudba nepopiratelně vychází.
Společně se spoluhráčem z Bad Seeds – houslistou Warenem Ellisem – je Cave také autorem hudby k několika celovečerním filmům. Jmenujme třeba Proposition od Johna Hilcoata, Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem režiséra Andrewa Dominika a v neposlední řadě filmové zpracování románu Cesta Cormacka McCarthyho.
Několikrát se i sám objevil na filmovém plátně, například ve Wendersově Nebi nad Berlínem či ve filmu Johny Suede, kde si zahrál po boku Brada Pitta. Hlavní postavou byl v dokumentu 20 000 dní na Zemi, zachycujícím fiktivních dvacet čtyři hodin Nicka Cavea, a koncem roku 2016 prošel i českými kinosály velice osobní snímek One More Time with Feeling. Film je především umělcovou hlubokou zpovědí po ztrátě nezletilého syna, ke které došlo v létě 2015 a která charismatického zpěváka silně poznamenala.
Caveova tvorba se ovšem neomezuje jen na hudební branži. Během let napsal i několik knih. Jeho první román nese jméno A uzřela oslice anděla, vyšel v roce 1989 a jde o temný román z na pomezí snu a šílenství, plný biblických metafor a těžko uvěřitelné krutosti ve světě, kde nikdy nepřestává pršet.
Oproti tomu Smrt zajdy Munroa z roku 2009 vypráví poněkud odlehčeněji příběh podomního prodejce kosmetiky s neovladatelnou závislostí na sexu. Deníkové zápisky z turné kapely Bad Seeds po Spojených státech, rámované snovými pasážemi a delšími či kratšími útržky písňových textů, nesou název Píseň z pytlíku na zvratky a na knihkupecké pulty se dostaly v roce 2015. Soubory poezie, drobných próz a jednoaktovek pak vyšly pod názvy King Ink (1988) a King Ink II. (1997).
O tom, že navzdory divokým létům a životním peripetiím je Cave stále démonickou ikonou v nejlepší formě, se bude moci brzo přesvědčit i české publikum. Čerstvě šedesátiletý zpěvák přijede v rámci evropského turné s kapelou Bad Seeds zahrát 26. října do nyní už v podstatě zcela vyprodané pražské O2 arény.
