Už před půlstoletím začal výtvarník a animátor Jan Švankmajer vytvářet polemiku k vědeckým encyklopediím a směřování současné civilizace. Jeho Bilderlexikon je alternativním světem obydleným fiktivními zvířaty, rostlinami a stroji. Soubor koláží doplněný popisky vyšel teprve nedávno.
V roce 1967 natočil Jan Švankmajer jeden ze svých prvních krátkometrážních filmů Historia Naturae. Dějiny přírody vykládají v krátkých „encyklopedických“ kapitolách rekvizity jako animované muzejní exponáty, peří, kosti či maso.
Surrealistický tvůrce tímto způsobem vyjádřil svou blízkost k manýrismu, konkrétně k jeho představiteli Giuseppovi Arcimboldovi. Italský malíř proslul podobiznami, na nichž portrétovanou osobu „složil“ z různých předmětů, plodů, květin a zvířat, například tak zpodobnil císaře Rudolfa II.
Houby s lidskými končetinami
Koncept hry s přírodopisnými exponáty a ilustracemi začal Švankmajer posléze dále rozvíjet. Vedle tvorby objektů se pustil i do vytváření encyklopedie alternativního světa. Záhy ale zjistil, že jde o nadlidský úkol, navíc vydání takové encyklopedie se na začátku normalizace nezdálo příliš možné.
Přesto se k projektu průběžně vracel. Až nedávno soubor koláží doplnil popisky a konečně vydal. Na obálku se dostaly houby sloužící lidem k pěstování náhradních končetin a orgánů. Uvnitř Švankmajer představuje desítky dalších rostlin a zvířat, ale také podivné stroje a budovy nebo návrhy toho, jak do budoucna upravit lidskou anatomii.
„To je spojování nespojitelného, nepředstavitelného. Nespojuje jen zvířecí prvky, jak bylo běžné třeba ve středověkých a antických bestiářích, ale kombinuje je s umělými předměty, výrobky, většinou velice opotřebovanými, takže ta výsledná koláž vytváří zvláštní patinu. Funguje to na principu básnické metafory a metamorfózy,“ popisuje redaktor knihy František Dryje.
Rub civilizace
Bilderlexikon paroduje vědecký jazyk a snahu o kategorizaci světa. „Všechno, co v této civilizaci za něco stojí, vzniklo na jejím rubu,“ zní heslo knihy.
„Je proti tomu racionalistickému konceptu, kdy člověk je chápán jako vládce přírody, a nikoliv jako její organická součást, což bylo vlastní civilizacím předcházejícím,“ vysvětluje Dryje. „Vidíme to dnes v souvislosti s ekologickou krizí, kdy se tento přístup k přírodě člověku jednoznačně vymstil,“ dodává.
Švankmajer svou imaginací polemizuje s celkovým směřováním západní civilizace. „Kritika absurditou nebo skrze imaginaci je bytostnou součástí surrealismu. Surrealismus reaguje na realitu. To není útěk do snu, jak snad bývá ve školách interpretováno. Je to reakce na tu naši bezprostřední realitu, ale je jiná, je kritická, je imaginativní, je řádově odlišná,“ upozorňuje Dryje.
Janu Švankmajerovi bude letos 89 let. V tvorbě ale nepolevuje, píše a ilustruje knihy a loni dokončil nový dokument. Snímek Kunstkamera diváky bere na prohlídku jeho fantaskních sbírek.
