Běž, chlapče, běž – emotivní, ale nevydírající válečná road movie

Musí být silný a statečný, protože jinak nepřežije! Nesmí to nikdy vzdát, zapomenout, jak se jmenuje a že je příslušníkem národa, jemuž tahle válka hrozí vyhubením. Nesmí se zastavit nebo zemře! Musí to dokázat, protože jinak by oběť jeho táty byla zbytečná…

Je chladná a ponurá zima, ve které se horký a krutý válečný rok 1942 přehoupl do dalších, neradostných let, jež lidem v těchto končinách ještě nepřinesou nic dobrého. Studený vítr nesmlouvavě proniká holými větvemi zmrzlých stromů a neúprosně útočí na malé klubko života, které se chvěje v iluzorním závětří padlého kmene. Jako by v něm devítiletý Srulik Fridman alias Jurek Staniak, jenž před nějakými šesti měsíci uprchl z varšavského ghetta, hledal teplo a bezpečí lidské náruče, z níž ho tato válka nemilosrdně vyrvala. Nebo jako by tu chtěl usnout, unavený neustálým bojem o svůj zraňovaný život, a úlevně se propadnout do prázdna. Ale on ví, že právě tohle nesmí! A tak se znovu zvedne a běží dál bílou vánicí zasněženým polem, ztracené, hladové, promrzlé a vyděšené dítě, které muselo předčasně dospět a brutálně zestárnout, aby téhle hrůze dokázalo čelit – aby přežilo.

Jen málokdy se stane, že by vás hned úvodní záběry filmu tak dostaly (a pak už nepustily) a současně pronikavě signalizovaly, že budete sledovat ohromující a uchvacující lidský příběh, který s vámi otřese a zároveň si vás podmaní, jenž bude navíc vyprávěn sugestivní a oslovující filmovou řečí, jaká dnes již není zas až tak často k vidění.

Téma holocaustu je (právem) věčné a má mnoho tváří a podob, z nichž některé se mohou i lehce přiživovat na vděčné látce, kde je záslužný již fakt, že byla reflektována. Tvář, kterou nabízí tenhle chlapec, běžící z posledních sil (jen on sám ví, kde je bere) svůj závod o život, je ovšem naprosto nepřehlédnutelná, podmanivá svojí nedospělou heroičností a pravdivá svým autentickým předobrazem.

Německý režisér, scenárista a producent Pepe Danquart totiž v tomto případě sáhl po knize Uriho Orleva (jenž ledacos z toho, o čem píše, sám ve varšavském ghettu také zažil). Ostatně i jeho hrdina má v tomto případě autentický background a ten, jenž tímhle vším prošel, se nakonec objevuje v závěrečné sekvenci snímku, která tak zdánlivou fikci posouvá do roviny ekranizované skutečné události, jež nabývá až podoby dramaticky aranžovaného, válečného „dokumentu“.

A jakkoli tu jsou k vidění standardní klišé (viz ztracený pejsek se zlomenou packou) a slyšet prázdné repliky typu „Židé jsou také lidé“, příběh má takový neutuchající a do duše bušící drive, že mu tyhle prkotiny dokážete bez problémů odpustit.

Běž, chlapče, běž
Zdroj: ČT24/NFP

Když vidíte Srulika, jak se brodí bažinami před smečkou nácků a jejich vlčáků, drží se při životě pojídáním syrových hlemýžďů, je jako dárek věnován milence německého velitele či v nemocnici, kde mu ještě včera mohli zachránit ruku, dnes bojuje o svůj život, posílá vás tahle nálož osudových ran do kolen. A zároveň s respektem sledujete profesionální práci režiséra Pepeho Danquarta s talentovanými malými sympaťáky, dvojčaty Kamilem a Andrzejem Tkaczovými.

Tihle dva neuvěřitelně přesvědčiví sympaťáci naložili netriviální figuru vším a všemi pronásledovaného Srulika Fridmana na svá dětská bedra a s jistotou, přesností a nadhledem ztvárnili na střídačku (aby se natáčení neprotahovalo, neboť s dětskými herci nelze pracovat déle než šest hodin denně) všechny její bolestné nuance a odstíny. A tak dva malí úžasní bráchové s přehledem válcují zbývající casting spíše jen zhruba nahozených postav a postaviček, s nimiž se potkávají, rozcházejí a míjejí na své překážkové běžecké dráze, jejíž hodně vzdálený cíl je ještě pořád za horizontem, kam nedohlédnou – někde tam, odkud Srulik vyšel a kam by se měl vrátit.

Běž, chlapče, běž je pravdivý, emotivní, lacině nevydírající, jednoduše a citlivě odvyprávěný a krásně nasnímaný film, se silným, autentickým příběhem, propracovaným vizuálem, podmanivou atmosférou a vynikajícím výkonem ústředních protagonistů (kteří se netradičně dělí o ústřední postavu). Je to nevšední opus, v němž ústřední hrdina ušel hodně dlouhou a nesmírně složitou a vyčerpávající cestu, na jejímž konci se bude muset ještě rozhodnout, kudy a s kým půjde dál. Do našich kin tak nenápadně vstupuje oslovující filmové představení, jež je stejně dojemné jako heroické – film, jakých se netočí mnoho a který byste si proto neměli nechat ujít!

LAUF JUNGE LAUF / BĚŽ, CHLAPČE, BĚŽ. Německo/Francie/Polsko 2013, 112 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie: Pepe Danquart. Scénář: Heinrich Hadding (podle literární předlohy Uriho Orleva). Kamera: Daniel Gottschalk. Hudba: Stéphane Moucha. Hrají: Andrzej Tkacz / Kamil Tkacz (Srulik Fridman / Jurek Staniak), Rainer Bock (důstojník SS), Elizabeth Dudaová (Magda), Jeanette Hainová (paní Hermanová), Itay Tiran (Mosche), Grazyna Szapolowskaová (Ewa Staniaková). V kinech od 3. července 2014.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 15 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 18 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánovčera v 06:24

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...