Ukrajinský režisér Oleg Sencov měl strávit většinu života ve vězení za údajný terorismus. Na Krymu narozený filmař si protestní hladovkou vymohl pozornost světových celebrit a nakonec byl propuštěn. Ještě za mřížemi ale zrežíroval na dálku nový film. Snímek Nomera (Čísla) je podobenstvím společnosti a podle režiséra vypovídá o transformaci postkomunistických společností. V premiéře film, který vznikl s účastí České televize, uvádí festival Berlinale.
Berlinale uvádí podobenství o totalitě. Sencov ho natočil během svého věznění
Námět ke scénáři našel Sencov ve své vlastní divadelní hře. „Předlohu jsem napsal už dávno, někdy před deseti lety. Ten nápad ležel na mém stole a čekal, až přijde jeho čas, protože mnozí té předloze nevěřili. Ale já jsem věřil, že je dobrá. Její čas přišel, když jsem byl ve vězení a kamarádi se rozhodli, že mi pomůžou. Byla zfilmována kvůli tomu, abych se ve vězení zaměstnal a samozřejmě také proto, aby se k mé osobě upoutala pozornost,“ mluví o podnětech k natáčení Sencov.
Spolurežisérem filmu se stal Achtěm Sejitablajev. Na rozdíl od Sencova mohl být přítomný na place. „Jediné, co jsem měl, byly dopisy a obrázky, které mi mohli posílat. Psal jsem k nim svoje komentáře. Videa mi ale posílat nemohli. Proto jsem mohl kontrolovat pouze přípravy, ale samotné natáčení už ne. To už dělal Achtěm – a on vycházel ze své vlastní představy o mé hře a z doporučení, která jsem mu dával,“ přibližuje filmař, do jaké míry odpovídá výsledek jeho režisérské představě.
Podobenství totality
Snímek se odehrává v kulisách odkazujících na divadelní prostor. V utopickém světě žije skupina lidí označených jen číslem a pod diktátem pravidel. Když se začnou pídit po jejich smyslu, může přijít svoboda, ale také rozpad.
„Je to příklad části naší společnosti, zejména té postsovětské, která zažila totalitní režim, ale tento příklad můžeme přirovnat i k jiné zemi, která se pohybuje stejným směrem a snaží se najít nějaké východisko,“ interpretuje svůj scénář Sencov.
V první řadě umění?
Diváci i kritici ve snímku hledají podobnost i s tvůrcovým příběhem a vězeňskou zkušeností. „Pro mě je to v první řadě umění,“ namítá režisér. I když prý chápe, že ne všichni jeho dílo nahlížejí bez politicko-společenského kontextu autorova osudu. „Já vnímám vznik tohoto filmu jako morální a profesní podporu autora, který sám do značné míry ztělesňuje boj proti totalitě,“ přiznává například vedoucí filmového centra ČT Helena Uldrichová.
Na Berlinale svou novinku Sencov uvést nepřijel. Dal přednost naplánované cestě do Gruzie. Tu dlouhodobě podporuje, protože má stejnou zkušenost s ruskou okupací části území jako Ukrajina.