Londýn - Česká výtvarnice Kateřina Šedá chtěla obyvatelům Bedřichovic u Brna ukázat jejich vesnici v jiném světle a umožnit jim, aby spolu strávili víc času. Přivezla proto osmdesát z nich do Londýna, kde u známé galerie Tate Modern uspořádala performanci, během níž Bedřichovičtí všeho věku dělali od rána to samé, co doma. Projektu nazvaného Od nevidím do nevidím (From Morning Till Night) se zúčastnilo také 80 britských profesionálních a amatérských výtvarníků. Šedá je první českou umělkyní, která dostala příležitost vytvořit pro prestižní galerii samostatný projekt tohoto rozsahu.
Bedřichovice se ocitly v Londýně
Před Tate Modern pomyslně vytyčila hranice vsi, kde rozmístila účastníky akce. Od východu slunce ve čtvrt na sedm ráno Bedřichovičtí dělali to, co doma - pili kávu, děti stavěly před budovou galerie bunkr z papírových krabic, ženy zametaly známý most Millenium Bridge vedoucí ke galerii.
Střediskem akce i pomyslných Bedřichovic, které sahaly skoro až ke katedrále sv. Pavla, byl velšský kostel sv. Beneta, kde si někteří zazpívali a pak uspořádali hodinu češtiny pro místní zájemce. Další hráli před kostelem karty. „Jde to skvěle. V sobotu ráno se začalo uklízet, hasiči vytáhli hadice, rybáři šli na ryby, děti postavily bunkr. Někteří lidé s kufrem si začali hledat svoje domy, opraváři začali chodit po vesnici a opravovat. Vesnice začala ožívat,“ popsala Kateřina Šedá.
S podobnými projekty, jichž se účastnili lidé z jiných komunit, na sebe Šedá upozornila už v minulosti. Tentokrát především chtěla ukázat lidem z Bedřichovic jejich vesnici v novém světle. „Chtěla jsem, aby ji uviděli úplně jinak a aby v ní měli chuť trávit co nejvíc času. Normálně to tak není, protože ráno odjedou do města do práce a vrátí se až večer a přes den se vůbec nevidí. Chtěla jsem, aby se přes celý den ve vesnici viděli a zároveň se nemuseli vracet z města z práce,“ líčila své záměry Šedá.
„Tak jsem ta dvě místa spojila v jedno a Bedřichovice jsem převezla do Londýna. Chtěla jsem také, aby lidé viděli v jiném světle nejen vesnici, ale i sebe navzájem,“ dodala. Nápad zjevně Bedřichovické zaujal. „Je to zajímavý projekt. Jsme tu všichni dohromady, celé Bedřichovice a vídáme se. U nás na vesnici se takhle často nepotkáváme,“ řekla devatenáctiletá Veronika Hrubá, která hrála na trávníku před Tate Modern s kamarádkou stolní tenis. O kus dál hráli bedřichovičtí mladíci fotbal.
Součástí performance bylo i osmdesát místních výtvarníků, kteří byli rozesazeni na pomyslných hranicích Bedřichovic před Tate Modern a kreslili vesnici podle fotografií. „Chtěla jsem, aby uviděli nějakou vesnici skrz město a aby současně uviděli město z jiné perspektivy,“ dodala Šedá.
Po performanci zůstanou kresby, obrázky a fotografie, Šedá také připraví film a knížku. „Ale nechci se upínat k tomu, že udělám výstavu, to není nic zvláštního. Pro mě je klíčová ta akce samotná, ten jakoby zázrak, že se ta vesnice zjeví,“ dodala výtvarnice, která by také chtěla, aby akce nechala stopu ve vzpomínkách a vyprávěních lidí. „Vznikne třeba nová pověst, protože když se zeptáte za tři roky, jak to probíhalo, tak uslyšíte úplně něco jiného. Nevím, jestli je to vizuální umění, to mě vlastně nezajímá,“ dodala.
Podle šéfredaktora časopisu Art & Antiques Jana Skřivánka je velkým úspěchem, že Tate Modern oslovila českého výtvarníka. „Zatím byl v Tate Modern jen Jiří Kovanda před pár lety, ale to šlo o menší, v podstatě skupinový projekt,“ řekl Skřivánek. „Myslím, že si ji vybrali proto, že to, co dělá, je poměrně unikátní a dělá to dobře. Dokáže složitá témata velmi nepravděpodobným způsobem pojednat, takže se v tom najdou účastníci akce, ale je to působivé i při galerijní prezentaci nebo jako kniha,“ řekl Skřivánek.
Třiatřicetiletá Kateřina Šedá již v Británii představila v posledních letech řadu projektů, na nichž se jako dnes obvykle podílejí obyvatelé jedné lokality. Naposledy v červnu v londýnské galerii Cubitt vystavila čtvrtou fázi projektu Nedá se svítit, ve kterém se zaměřila na Nošovice, kde v centru vyrostla automobilka Hyundai. Letos na jaře vystavovala v galerii Millenium v Sheffieldu novou práci Profil Líšně.
Projekt v Tate Modern byl plánován již na loňské jaro, ale byl odložen především z finančních důvodů. „Říkali mi: Zkrať to nebo přivez menší počet lidí. Ale byla jsem neústupná. Potřebovala jsem dost lidí, aby to fungovalo. Chtěla jsem, aby vesnice ožila, a to nemůžu dělat v deseti lidech,“ dodala k projektu, na kterém se vedle Tate Modern podílí i Galleria Franco Soffiantino v Turíně a londýnské České centrum.