Výstava Tekuté písky v pražské Leica Gallery předkládá návštěvníkům fotografie, za nimiž stojí velmi osobní příběhy. Všichni tři slovenští autoři – Martin Štrba, Martin Kollár a Ester Sabik – se prostřednictvím fotografování vyrovnávají s nedávno prožitou bolestnou nebo jinak zraňující zkušeností, která výrazně vychýlila jejich dosavadní vnímání světa i sebe samých.
Anorexie a ztráta blízkých. Tři autoři pomocí fotografie překonávají tekuté písky
Ester Sabik se zaměřuje především na analogovou fotografii, do svých obrazů vnáší stopu prožívání každodennosti a osobní zkušenosti. Například prostřednictvím procesu plesnivění ovoce či zeleniny. Využívá historickou techniku kyanotypie, která využívá fotocitlivosti železitých solí. Ester Sabik do emulze vystavené světlu otiskla i své nahé tělo.
„Je to takový paradox zachytit fotografií něco neviditelné,“ říká. Mladá fotografka si v minulosti prošla poruchou příjmu potravy, která ji hluboce zformovala. „Díky fotografii jsem se přes to dokázala přenést. Fotografie byla zrcadlem skutečnosti, které mi pomáhalo vyjádřit se, stala se jazykem, kterým jsem schopná mluvit o věcech těžko uchopitelných slovy,“ vysvětluje.
Před a po
Fotografování pomohlo rovněž kameramanovi a dokumentaristovi Martinovi Kollárovi, když se jeho životní partnerka a spoluautorka projektů rozhodla dobrovolně odejít ze života. Kollár se ponořil do snímků, v nichž hledal souvislosti mezi situacemi před a po tragédii.
„Když se stane něco, co vašimi jistotami otřese, najednou se vyskytujete v poli tekutých písků a vlastně sondujete, jaký terén vás čeká,“ dodává kurátorka Anna Vartecká v souvislosti s bolestnými zkušenostmi autorů i názvem výstavy.
Výstava Tekuté písky v Leica Gallery (zdroj: ČT24)
Vnitřní dialog se synem
Obdobným způsobem pevnost půdy pod nohama sondoval i Martin Štrba, který se musí vyrovnávat se ztrátou syna. Cyklus Z prázdna do prázdna je záznamem vnitřního dialogu, který se synem vedl při dlouhých procházkách.
„Během těch procházek se sklopenou hlavou jsem si začal všímat, že se dějí za jistých okolností jisté věci. Dostal se mi do cesty fotoaparát po Šimonovi a začal jsem to, ani nevím proč, dokumentovat,“ popisuje Štrba.
Představitel slovenské nové vlny a držitel několika Českých lvů (naposledy za drama Šarlatán natáčené v režii Agnieszky Hollandové) vystudoval původně fotografii, na škole ho formovala výrazná osobnost slovenské fotografie, experimentátorka Milota Havránková.
Nadace nesoucí její jméno výstavu Tekuté písky připravila, fotografická terapie všech tří autorů zůstane v Leica Gallery do 23. dubna.