Ano, bude hůř. Rok na vsi v Ostravě není žádná idyla

3 minuty
V Ostravě nastudovali Rok na vsi
Zdroj: ČT24

Žádný idylický vesnický obraz čtyř ročních období, ale pokřivený portrét mezilidských vztahů. Národní divadlo moravskoslezské zdramatizovalo nově rozsáhlou knižní předlohu bratří Mrštíků. Rok na vsi je podle tvůrců o každém z nás, zobrazuje archetyp rodiny i celého lidstva.

Románovou „kroniku moravské dědiny“ vydali bratři Alois a Vilém Mrštíkové na počátku dvacátého století. Pro ostravskou scénu více než sto let starý text adaptoval šéf tamní činohry Vojtěch Štěpánek. Inscenaci zároveň režíruje. Ani jemu se nevyhnulo srovnání se slavným nastudováním režiséra Miroslava Krobota z roku 1993 pro Národní divadlo.  

„Když u divadla někomu řeknete, že budete dělat Rok na vsi, tak on vám rovnou odpoví: ‚Krobota, ne?‘ Já jsem se ale rozhodl, že inscenaci musím vytvořit pro potřebu ostravského diváka, s ostravským souborem, teď a tady,“ přiznává Štěpánek. 

V jeho pojetí nezobrazuje inscenace moravský venkov devatenáctého století, ale dobově i místně neukotvenou vesnici. Představuje komunitu, v níž lidé zdědili určité sousedské a rodinné vztahy, aniž by měli šanci se z nich vymanit, a kde neumí žít spolu ani vedle sebe.

Ten rok, to je obraz života, zrození i smrti. Rok plný naděje, ale i rozpadu a úpadku. (…) Není to poslední rok, kdy se všechno vyřeší a pojmenuje, ale je to jeden rok z miliardy let. Všechno se zase bude opakovat a bude to horší a horší.
Vojtěch Štěpánek

Vesnici inscenace vykresluje jako místo bez folkloru a tradic, kde zní už jen zbytky nářečí a smutná nebo obhroublá lidová píseň. Scénu tvoří hromady židlí a stolů, u nichž se odehrává příběh mnoha postav. Scénografie jevištní prostor, už tak jeden z největších v republice, ještě více rozšířila. Herci si proto musí zvyknout pracovat s prostorem trochu jinak. „Zvuk se rozptyluje a nedoráží, slova se musí vykousávat, aby nám bylo rozumět,“ vysvětlil Stanislav Šárský.

V Roku na vsi hraje faráře, ovšem ani duchovní ve vesnici není poslem světla. „I on pomalu, ale jistě ztrácí víru v dobro v tvoru lidském,“ podotýká režisér. Lásku, zradu, nenávist, dluhy a smrt prožívá ostravská činohra v Roku na vsi od 25. října.   

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
před 12 hhodinami

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025
Načítání...