Slaví devadesáté narozeniny jako britská královna Alžběta. Sochař Olbram Zoubek se v umění honosí královským titulem sice jen pomyslně, jeho zásluhy o rozvoj české architektonické plastiky mu ale nikdo nevezme. Jeden z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti však dláto na dno kbelíku pořád odhodit nemíní.
Rytíř české kultury roku 2015 se narodil 21. dubna v Praze. K sochařině poprvé přičichl na střední škole, kdy dobrovolně navštěvoval hodiny modelování. „Začalo mě to strašně bavit,“ přiznal později. O několik let později chtěl v hlavním městě studovat na AVU, místo toho však absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského. Na začátku padesátých let pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Začal se věnovat restaurátorství a kamenné plastice.
Zoubkův osobitý styl k němu brzy přitáhl pozornost. Pod jeho rukama vznikly třeba posmrtná maska Jana Palacha, náhrobek jeho následovníka Jana Zajíce a Pomník obětem komunismu na Petříně. Dosud největší retrospektivu pořádal před třemi lety v Jízdárně Pražského hradu. Je držitelem státního vyznamenání Medaile Za zásluhy.
K jubileu Zoubkovi začíná výstava v Litomyšli, kde strávil během komunismu dvacet let jako restaurátor. Společně se stejně režimem postiženými výtvarníky Zdeňkem Palcrem, Stanislavem Podhrázským a Václavem Boštíkem obnovoval tamní zámek. Muž, jehož životní krédo je o všem (i o sobě) neustále pochybovat, přiznal, že období bezpráví, které přinesl minulý režim, snášel velmi těžce.
