Praha – „Rokenrol ve své době nebyl jen muzika, byl to světonázor, celá filozofie. Ta se ale v dnešní době vytratila, nejen u českých kapel. Lidé objevili spoustu dalších druhů zábavy, muzika už nehraje primární roli v jejich životech,“ domnívá se Ivan Ivanov, šéfredaktor časopisu Rock&Pop. O proměnách hudby, posluchačů a také časopisu, který vychází už 22 let, mluvil spolu s hudebním novinářem Petrem Korálem v pořadu Před půlnocí.
Rock&Pop je nejstarším hudebním časopisem, který se věnuje rocku a popu, u nás. „Byl to první všehudební časopis. Nebyl nijak žánrově vyhraněný, snažil se pokrýt všechny zákoutí moderní populární hudby,“ uvedl k začátkům v 90. letech Korál, který spolupracuje s Rock&Popem po celou dobu jeho existence.
„V prvních letech pořád přetrvávala poctivá a fundovaná publicistika, řekněme kultivovaná. Pak nastoupili mladí autoři a s nimi i jiný způsob psaní. Nepopírám, že to nebylo osvěžující, ale ta kultivovanost se pak trochu vytratila,“ srovnává Korál první ročníky s těmi pozdějšími.
Po celospolečenských změnách měli redaktoři možnost se o hudbě vyjadřovat, aniž by museli „hledat obezličky a jinotaje“, a podobnou otevřenost si Rock&Pop snaží zachovat stále. Otevřenost si mohli dovolit i tvůrci, přesto se s postupem porevolučních let vytratily z jejich skladeb názory v souvislosti s politikou a společenským děním.
„Současné kapely nerebelují, neprotestují, nevyhraňují se,“ domnívá se Ivanov. Háček vidí v celkové povrchnosti doby. Hudba, konkrétně rocková, už není „světonázor“, jako třeba v 60. letech, ale jen jedna z možností zábavy. V chápání hudby jako „pouhé“ zábavy spatřuje částečně příčinu, proč současná tuzemská hudba tak málo reflektuje, co se kolem děje, i Korál: „Mám pocit, že spousta muzikantů si dneska říká, že lidé sami zažívají tolik trablů v osobních životech, že nechtějí poslouchat ještě další negativní věci v muzice, že se při ní chodí bavit, odreagovat se. Do určité míry je to pravda, ale nemyslím si, že stoprocentně. Čeští umělci jsou možná trochu bázliví, nevím proč.“
Přiznává, že v pohledu na současnou tvorbu je skeptický. „Myslím, že to nejlepší, nejzásadnější, hlavně nejprogresivnější už je za námi. Mám pocit, že hudba se trochu recykluje. Pořád vycházejí zajímavé, někdy i výtečné nahrávky, ale není jich asi tolik, jako tomu bylo kdysi,“ domnívá se.
Ivanov ale namítá, že v hudbě nikdy nepřišel nikdo s ničím úplně novým. „Ani Elvis Presley,“ podotýká. A právě vidění historicko-hudebních souvislostí je podle něho tím „navíc“, co i v době krize tištěných médií zachovává Rock&Popu čtenářskou přízeň. „Může nabídnout to, co na internetu téměř nelze najít – obsáhlejší analytické články, které jdou do hloubky. Snaží se zasazovat věci do kontextu. A tenhle typ článku na internetu schází,“ potvrzuje výhodu časopisu i Korál.
Rock&Pop se podle šéfredaktora stále má kam vyvíjet i po 22 letech existence: „Problémy trochu nastaly po roce 2000, kdy se hudební scéna roztříštila, přišly nové hudební žánry, časopisy, které reflektovaly nové trendy v muzice, takže Rock&Pop nemohl plnit funkci, kterou plnil v 90. letech, kdy byl časopisem pro všechny žánry. Žánrová roztříštěnost způsobila to, že v určitém okamžiku byl časopisem pro všechny, ale zároveň pro nikoho. Teď se snažíme navázat na tradici Rock&Popu z 90. let a nasměrovat ho víc rockovým směrem.“
