Praha – Práci přesčas vám zaměstnavatel může nařídit, ovšem i to pouze v rozsahu, který stanoví zákoník práce. Za vykonanou práci přesčas navíc máte jako zaměstnanec nárok na náhradní volno nebo na mzdu a na příplatek. Jenže co dělat, když firma přesčasy nařizuje, ale neproplácí? V čem může být kámen úrazu?
Pan Miroslav byl zaměstnán u Hutních montáží. Pracoval jako bezpečností technik – specialista - na stavbách v Německu a odpracoval řadu hodin přesčasů včetně práce o sobotách. Přestože doložil evidenci docházky podepsanou nadřízenými, zaplaceno za přesčasy nedostal. Firma totiž podle něj od začátku vedla dvojí evidenci pracovní doby. „Jedna evidence byla skutečná, tedy s pravdivým počtem odpracovaných hodin, ovšem druhá evidence, která se přikládala jako doklad ke zúčtování výplat, obsahovala pouze povinný fond pracovní doby,“ popsal.
Pan Miroslav na tento rozpor několikrát zaměstnavatele upozorňoval, ovšem bez úspěchu. „Po posledním neúspěšném pokusu o dohodu s ředitelem jsem se rozhodl okamžitě skončit pracovní poměr a podal jsem podnět k prošetření na Státní úřad inspekce práce,“ vylíčil. Podle jeho výpočtů mu firma dluží několik set tisíc korun. Jenže inspekce mu nepomohla, a tak se Miroslav ptá, zda postupoval správně, nebo mohl ve své kauze udělat víc.
Reportérka portálu ČT24 se nejprve obrátila na bývalého zaměstnavatele pana Miroslava s dotazem, proč odmítá přesčasy proplatit. Odpověď tiskové mluvčí Hutních montáží Evy Kijonkové byla překvapivá: „Společnost vede soudní spor o neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance. Na základě stížnosti zaměstnance byla loni v červnu Oblastním inspektorátem práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj provedena kontrola, a to bez zjištění nedostatků, na které si zaměstnanec stěžuje,“ sdělila portálu ČT24. To stručně řešeno znamená následující: pochybení nezávislá instituce nepotvrdila a sama firma svého bývalého zaměstnance žaluje.
Měl pan Miroslav ukončit pracovní poměr?
Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do patnácti dnů po uplynutí splatnosti. Nedílnou součástí mzdových nároků jsou samozřejmě také mzda a příplatky za práci konanou přesčas.
„V případě, že zaměstnavatel neproplatí zaměstnanci mzdu za práci konanou přesčas (včetně příplatků) ani do patnácti dnů po zákonném termínu splatnosti, může i z těchto důvodů zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr,“ podtrhl advokát Aleš Nytra. „Pokud tak pan Miroslav učinil a zaměstnavatel podal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, bude teď bývalý zaměstnanec muset u soudu prokázat, že měl mzdové nároky, které mu nebyly včasně uhrazeny,“ doplnil. Své nároky může dosvědčit jednak docházkami podepsanými nadřízenými, ale také například svědeckými výpověďmi kolegů.
Která docházka je ta pravá?
Podle advokáta pan Miroslav postupoval správně i v tom případě, když podal podnět na Státní úřad inspekce práce (SÚIP), aby bylo prověřeno, zda zaměstnavatel neporušil některou ze svých zákonných povinností.
V případě pana Miroslava ale inspekce žádné pochybení nenašla – podle evidence pracovní doby, které jí předložily Hutní montáže, totiž žádné přesčasy odpracovány nebyly. „Z dokladů předložených zaměstnavatelem nebylo zjištěno odpracování přesčasové práce a její následné neproplacení,“ uvedl vedoucí útvaru inspekce Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj Jaroslav Uhlschmid.
Doklady, které redakci portálu ČT24 poskytl pan Miroslav a mezi kterými je například evidence docházky potvrzená podpisem nadřízeného, ale vypovídají o něčem jiném. Tak jen namátkou, leden 2010. Odpracované hodiny: devět, devět, devět, v sobotu 7,5 hodiny. Je tedy evidentní, že inspektorát práce měl od zaměstnavatele k dispozici zcela jiné doklady. Které jsou ty pravé, bude muset rozhodnout soud.
Na podruhé si mluvčí pomáhala kolektivní smlouvou
To ale není jediný rozpor v celém případu. Překvapivé bylo i upřesňující vyjádření tiskové mluvčí Hutních montáží, které portálu ČT24 přišlo o několik dní později. Nárok na proplacení přesčasů prý nevznikl proto, že vše upravuje kolektivní smlouva ve vazbě na tarifní třídy. „Pan Miroslav byl odměňován podle vyšší tarifní třídy, a proto tedy na proplacení přesčasů nemá nárok,“ uvedla Kijonková.
S tím ale právníci nesouhlasí. „Kolektivní smlouva nesmí zaměstnanci stanovit nižší standard práv, než jaký zakotvuje zákoník práce,“ upozornil Nytra. Odměna za práci přesčas podle § 114 zákoníku práce obsahuje dvě položky, které jsou součástí mzdových nároků, a to je mzda a příplatek ve výši 25 procent průměrného výdělku. Podle advokáta je ale kolektivní smlouva v pořádku, jen si ji mluvčí špatně vyložila.
„V kolektivní smlouvě je uvedeno, že za práci přesčas se zaměstnancům poskytuje za každou odpracovanou hodinu přesčas mzda a příplatek ve výši 30 procent průměrné hodinové mzdy,“ uvedl Nytra. Kolektivní smlouvou je tedy stanoven vyšší příplatek za práce konané přesčas, než je uvedeno v zákoníku práce. „Tyto vyšší příplatky podle kolektivní smlouvy neplatí v případech zaměstnanců zařazených do devátého tarifního stupně a výše, jedná se ale pouze o tyto příplatky zvýšené kolektivní smlouvou, nikoli o nárok na proplacení přesčasů, který vyplývá ze zákoníku práce,“ vysvětlil advokát.
Jinými slovy. Podle kolektivní smlouvy skutečně pan Miroslav nemá za odpracované přesčasy nárok na vyšší příplatek ve výši 30 procent průměrného výdělku. Stále se na něj ale vztahuje ustanovení zákoníku práce, podle kterého má jednoznačně nárok na mzdu a standardní příplatek ve výši 25 procent průměrného výdělku. „Pokud se pan Miroslav chce domoci doplacení peněz, které mu firma dluží, měl by se obrátit na soud a podat žalobu na zaplacení mzdových nároků, protože jen soud může zaměstnavateli uložit povinnost k zaplacení mzdových nároků zaměstnanci,“ doporučil advokát.
