Na zákaz kouření v restauracích a na dalších místech si lidé v Irsku brzo zvykli, uvedl ve Studiu 6 České televize Frank Haughton, bývalý majitel dvou irských restaurací v Praze. „Stalo se to novým životním stylem a opravdu nejsou žádné problémy,“ dodal.
Zákaz kouření přispěl v Irsku k příjemnějšímu životnímu stylu, uvedl bývalý majitel restaurací
Zatímco Česko si od středy teprve začne zkoušet v resturacích i na dalších místech život bez kouření, Irové mají již třináctileté zkušenosti. V roce 2004 Irsko zakázalo kouření jako první na světě na všech místech, včetně barů a restaurací.
Reakce po zavedení tohoto opatření byly nervózní, zejména mezi veřejností, uvedl Haughton. „Ale ukázalo se, že to může být pozitivní opatření. Brzy bylo zřejmé, že dokonce i kuřáci chtějí kouřit méně a někteří chtějí přestat kouřit úplně,“ dodal.
Nové vůně a noví lidé
V rozhovoru zmínil také některé nové, někdy až nečekané prvky života „po kouření“. Lidé mu říkali, že v restauracích cítí úplně nové vůně, které dříve necítili. Objevila se i sociální stránka: kuřáci museli chodit ven, kde se navzájem setkávali a seznamovali.
Celý proces byl podle Haughtona velmi rychlý a udělal nakonec z hospod a restaurací příjemnější místo na návštěvu. Spokojenější byl i personál. Negativní odezvy prý byly minimální. Navíc před hospodami v Irsku nevznikal nepořádek a zákaz kouření se stal jen zajímavým tématem ke konverzaci.
V zemi se podle něho nevyskytovaly ani pokusy obcházet zákon, například zřizováním soukromých klubů. „My v Irsku nemáme příliš velkou flexibilitu, abychom ohýbali zákony , protože v Irsku je prostě kouření zakázáno na všech veřejných místech,“ řekl.
Šlo to i v Praze
Haughton v roce 2010 zakázal kouřit i ve své irské restauraci v Praze. „Muži si postupně začali přivádět své přítelkyně a ženy, kterým dříve kouření vadilo. Došlo k velkému růstu návštěv, pokud jde o ženy.“ A o víkendech pak přicházely celé rodiny, i s dětmi, „což jsme dříve vůbec neviděli“.
Zákazem prý ztratil pouhé dva zákazníky a to ještě jen nakrátko. Návštěvníky jeho hospod přitom byli z poloviny Češi a z poloviny cizinci žijící v Praze, spíše než turisté.