Česko loni hospodařilo s největším přebytkem od pádu komunismu. Státu zbylo 62 miliard korun. Podle ministra financí je to lepším výběrem daní. Analytici ale říkají, že za to může růst ekonomiky a výrazně nižší investice. Proč se plán a výsledek hospodaření tak liší? Podle bývalého guvernéra České národní banky Miroslava Singera je to způsobeno několika faktory, ale na skutečné zhodnocení je ještě příliš brzy, uvedl v pořadu Interview na ČT24.
Je výsledek hospodaření státu za loňský rok vizitkou dobrého hospodáře, nebo je něco špatně, když se tak rozchází původní plán od konečného výsledku?
On ten rozdíl má tři faktory. První jsou ty desítky miliard jednorázových fondů z EU, které byly zaplaceny až letos, což je poměrně těžce předvídatelný jednorázový faktor. Druhý kousek je, že zlepšení optimismu spotřebitelů i firem vede k tomu, že ekonomice se daří dobře a v rozpočtu je to znát. A třetí kousek té „chyby“ je tradiční konzervatismus. Ale ne ministrů financí, ale aparátu, který tam sedí.
Pamatuji si, že po většinu let ten rozpočet na straně ministerstva byl vytvářen s rezervou, protože na konci roku se může hodit, když tam pár desítek miliard je. A to bych řekl, že je takový stálý faktor institucí českého hospodaření, s tou jedinou výjimkou, že jsme na to trochu zapomněli, jak jsme zažili ten velký propad světové ekonomiky. Ta doba nás překvapovala tak negativně, že jsme zažívali dlouhou dobu negativní překvapení na rozpočtu. Nyní se ale vracíme do normálních let a v těch je zvykem, že se ministerstvo financí na konci roku tváří překvapeně, že rozpočet dopadl lépe, než samo prognózovalo.
A je to dobře, že je rozdíl tak velký, protože 62 miliard je dost peněz. Není to zpráva pro politiky, že by měli snížit daně, protože neví, co s penězi?
Nebo to naopak bude pobídka pro větší utrácení. Já jsem trochu skeptický k tomu, že to prezentuje nějakou koherentní zprávu. V Čechách ministr financí vládne v realitách koaličních vlád, které mají zpravidla velmi silnou většinu v parlamentu, a dělat něco systémového v rozpočtu je poměrně těžké. Politická část řekne snížit daně, jiní, tak jsme málo utráceli.
A co řeknete vy?
Já se cítím poznamenán tím, že jsem viděl za těch více jak jedenáct let osm nebo devět vlád, a že nemám ambici jim říkat, co mají dělat. Samozřejmě, že jeden z kusů situace, kterou i ČNB vnímala trochu negativně, je fakt, že máme trochu velký podíl těch mandatorních výdajů na rozpočtu, tedy těch povinných, a že ten prostor pro rozpočtový manévr není veliký. Ale pokud bych už přemýšlel liberálně, tak půjdu tímto směrem. A pak je dobré si možná uvědomit, že se u nás rozpočtově nikdy neděly ohromující chyby, debata je vždy o půl, maximálně procentu, což ekonomiku ovlivňuje mnohem méně, než si debatující uvědomují.
Souhlasíte s tím, že za ten výsledek, který ministr prezentuje jako dobrý, může opravdu lepší výběr daní, lepší hospodářská politika státu?
Podíval jsem se do poslední prognózy ČNB a zjistil jsem, že mí bývalí kolegové se ztotožňují s tím, že kus lepšího výběru daní tam je, takže nemám důvod jim nevěřit. Konkrétně tam hovoří o kontrolním hlášení, že zvyšuje disciplínu.
Singer: Jak je to s výběrem daní se ukáže až za pár let
Je to tak i podle vás?
Já bych řekl, že my nyní máme příliš mnoho změn na to, abychom si mohli odfiltrovat co kde je. Skutečné zhodnocení půjde až tak za dva tři roky, až uvidíme ty další prosince. Říkám proto, že věřím svým bývalým kolegům, že zavedení kontrolního hlášení to zlepšilo, na druhou stranu ekonomika se také zlepšila. Ono ale stále zapomínáme na to, že úkolem ministra financí je nerozdávat to během roku. A tento úkol ministerstvo naplnilo.
Analytici ale upozorňují, že výběr DPH rostl pomaleji než ekonomika a tržby v maloobchodě, a že ten rozdíl byl výrazný, takže se DPH vlastně nedařilo vybírat lépe.
Ano, ale tržby v maloobchodě ne vždy vytváří jen kupující jako my, ale vytváří to i firmy. A to by se muselo rozklíčovat to, co mohly firmy s DPH pak udělat.
Do jaké míry je to tedy zásluha ministra financí či vlády, že se ušetřilo 60 miliard?
Každá vláda vypadá v nějaké míře tak, že ministr financí vystupuje proti výdajům a ti ostatní ministři to chtějí. V tomto smyslu je to výsledek souboje, za který je vždy zodpovědný ministr financí.
Co meziroční výrazný pokles investic o 41 procent. Proč jsou tak výrazně nízké? Analytici říkají, že i kvůli tomu je výsledek takový, jaký je.
Mám pocit, že zrovna investice, tak jak byly rozpočtovány nízce, protože se vědělo, že bude takový nový náběhový cyklus peněz z Evropy. Což ale zároveň neschvaluji, protože jsme mohli, měli a máme dobu na to, kdy jsme mohli ještě více přemýšlet, jak investovat. Neboť takhle levně už si třeba v příštích dvaceti letech nepůjčíme, a je škoda promeškat toto období. Ale z hlediska plnění rozpočtu jsou ty investice i lehounce přeplněnější než byl skeptický odhad toho, co se letos proinvestuje.
Proč vláda tedy nevyužila možnosti půjčit si za tak nízký úrok?
Protože to je u stejných nebo části obecenstva dost nepopulární.
Je to politická hra?
Ano, žijeme ve společnosti, kde se hrají politické hry, kde je demokracie a kde se starají ministři a vlády o to, co si myslí volič.
Bývalý prezident a ministr financí Václav Klaus v rozhovoru pro Deník řekl, že je nepřijatelná chyba, když je rozdíl mezi plánovaným deficitem a výsledným plněním v řádu desítek miliard. Podle něho je to buď chyba, nebo politická hra.
No tohle není tak moc politická hra. Rozdíly jsou generovány institucionálním systémem, který je. Mluvím o aparátu na ministerstvu financí, který se nějak chová a snaží se chovat každý rok stejně a vytvářet rezervu v rozpočtu.
Myslíte si, že je to schválně tak dělané, aby mohli říci, že ušetří?
Velikost rezervy letos je souběh více faktorů. A jak říkám, velký kus toho je, že se ekonomika chová tak dobře.
Čím to, že se jí tak daří, že máme nízkou nezaměstnanost, rostou mzdy a že i váš nástupce, guvernér ČNB Jiří Rusnok říká, že i letošní rok bude výjimečný a že ekonomika poroste dále?
V tomto jsem trochu opatrný. Máme za sebou asi nejdelší pětileté problematické období této ekonomiky. Nám se trošku ztratilo z horizontu, co je skutečně dobře. Zapomínáme na to, že před krizí, která přišla na svět v roce 2008–2009, jsme zažili období, kdy ekonomika rostla o pět procent a mzdy o sedm, aniž by se generovaly inflační tlaky. Když jsme nyní vylezli ze studené vody, tak se radujeme, že to je hrozně fajn. Ale vlastně se jen vracíme do normálního stavu. Českou národní bankou prognózovaný růst ekonomiky ve výši 2,9 procent pro příští rok nebo růst mezd na nominále ve výši pět procent, to už jsme tu měli a jen jsme zapomněli, že to může být.
Singer: Já si zkrátka myslím, že zažíváme normální růst, který bychom měli svým způsobem očekávat
Čím to, že se tedy daří?
Zasloužili jsme se o to sami, že jsme se poměrně dobře vypořádali s krizí, minimálně na úrovni finančního sektoru.
Když jsme mluvili o tom, že jsme nyní v normální situaci, je něco, co by mohlo českou ekonomiku v tomto roce zbrzdit? Například vývoj globální ekonomiky?
Vždy nás může zbrzdit negativní překvapení, ale globální ekonomika se zlepšuje, zlepšuje se i výkonnost evropské ekonomiky, což pak u nás generuje ten normální rok. Je ale pravda, že můžeme zažívat a zažíváme velké politické šoky, jako migraci nebo třeba ozbrojené konflikty na východních hranicích Evropy.
Jak myslíte, že ekonomiku ovlivní nástup nového amerického prezidenta a republikána Donalda Trumpa v USA?
Ta první očekávání jsou zcela evidentně pozitivní. Může přinést trochu vyšší úrokovou míru, možná uvolněnější fiskální politiku v USA, což je situace, kterou si Amerika může dovolit, a s ní spojenou normalizaci úrokových měr.
Co to může znamenat pro Evropu?
Trošku větší globální poptávku. Zdá se, že zatím první náznaky toho, kde by mohlo dojít ke dramatickému střetu, nejsou rozhodně na obchodu s Evropou. Trump dává najevo, že chce změnit základní parametry obchodování s Čínou. Ale jsem poměrně v tuto chvíli optimistický. Jediné riziko, které vidím je v tom, aby ta negociace, ke které evidentně s Čínou dojde, nevedla k nějaké dramatické obchodní válce mezi dvěma bloky, které by pak mohly poznamenat světovou ekonomiku.
Letošní rozpočet má hospodařit s deficitem 60 miliard. Neměl by být více ambiciózní?
Vyjdu-li z toho, že 2,9 procent růstu ekonomiky, který očekává ČNB na tento rok, nebo případně kolem tří procent, jak očekávají analytici, tak jsou víceméně normálním rokem. Tak mě nepřipadne nijak zvlášť nenormální na takový rok rozpočtovat deficit někde pod 1,5 procenty, což je těch 60 miliard.
Je to tedy v pořádku?
Je to normální. Nemusí se ta dvě slova rovnat. Říkal jsem ale, že je tam zakotvena určitá skepse.
Jak dalece to souvisí s parlamentními volbami?
Tak období před volbami je obdobím, kdy se rezervy ministerstva financí vyprazdňují rychleji než v jiných obdobích, to je daň za demokracii.
Singer: Je možné, že kurz zůstane 27 korun/euro
Nejočekávanější událostí roku bude u nás uvolnění kurzu koruny. Kdy odhadujete, že se to stane? Dočkáme se toho ještě před volbami?
Já nevím, kdy přesně k tomu dojde. Ale jsem si prakticky jistý, že poslední, co by bankovní rada debatovala, je jestli jsou či nejsou volby. Politika v těch rozhodováních hraje nulovou roli.
Co se stane v okamžiku, kdy skončí intervence? Je už nyní jasné, že se změní kurz?
Ne není. Bude hodně záležet ne na těch podnicích, ale na těch horkých penězích, tedy jak mají definované obchody. Někteří spekulanti se ale můžou dostat pod tlak rychle realizovat zisk a změnit ho zpět do eur. Jenže tahle ekonomika negeneruje dost eur na to, aby se naráz zvedlo několik miliard eur v korunách a opustilo ji tím, že se přemění do korun.
Co je však jisté, je to, že ČNB stále funguje v režimu ovlivňování kurzu a je připravena bránit prudkým výkyvům v jakémkoliv směru. Ale jsem skeptický k předpovědím, že se o několik korun pohne kurz.
Za jak dlouho po ukončení intervencí se kurz ustálí?
Neustálí se, bude se pohybovat.
A pokud by intervence nebyly, odhadnete za kolik korun by se kupovalo euro?
Těch 27 korun není mimo hranici možností, kde se kurz může pohybovat. Je potřeba přihlédnout k tomu, že před intervencemi to zdánlivě pozitivní saldo zahraničního obchodu bylo tvořeno tím, že tady klesala spotřeba a investice, což není zdravá situace pro žádnou ekonomiku.
