V Česku chybí na 300 tisíc řemeslníků, odhaduje Hospodářská komora ČR. Její prezident Vladimír Dlouhý soudí, že vzdělávací systém nereaguje na poptávku trhu. Měly by se tedy více podporovat učňovské obory a technické profese na úkor humanitního vzdělávání? O tom diskutovali hosté pořadu Devadesátka ČT24 na téma Vzdělání, nebo řemeslo? Často se neshodli.
Řemeslník je něco úplně jiného než dělnické profese, zdůraznil ředitel Akademie řemesel Praha Drahoslav Matonoha. V minulosti se to podle něho z ideologických důvodů směšovalo.
„Umět se postavit do života a přijmout filozofii celoživotního vzdělávání, to je pro řemeslo nezbytnost. Jinak řemeslník nebude stačit době,“ zdůraznil. Řemeslníky považuje za vyšší střední vrstvu, protože to jsou odborníci. Na rozdíl „od dělníka, který mačká červené nebo zelené tlačítko, když to zjednoduším.“
Nyní na trhu chybí podle různých průzkumů zejména truhláři, podlaháři, kamnáři, klempíři, tesaři či pokrývači. Ubývají i obuvníci a hodináři.
A také zedníci, dodal k tomuto výčtu Matonoha. Očekává, že řemeslo bude mít stále zlaté dno, dodací lhůty se mnohde prodlouží na více než rok a řemeslníci si budou diktovat ceny.
O podílu lidí na gymnáziích a v učňovských oborech se ve studiu zásadně neshodl s Danielem Münichem z think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR. Každý uváděl jiné počty. Matonoha navíc různé statistiky zpochybňoval. Münich pak hovořil o řadě zásadně nepravdivých informací od Matonohy.
Za profese, které budou vývojem ohroženy, považuje Münich ty, které obsahují hodně rutinních záležitostí, „něco se naučit a dělat to opakovaně“. Případně činnosti hodně primitivního charakteru. Naopak perspektivu mají podle něho ty, kde je potřeba lidské invence, flexibility, přemýšlení.
Uvedl rovněž, že se těžko odhaduje vývoj na více let dopředu. Školy podle něho připravují na čtyřicet padesát let života, ne na pár roků. Musí tu být také ochota věci se později doučit, přizpůsobovat se.
Ředitel organizace Scio Ondřej Šteffl podtrhl, že bychom se měli radovat z toho, že je v Česku poptávka po vzdělání. „To je základ prosperity“. Odmítl názory některých politiků, že lidé humanitně vzdělaní těžko shánějí zaměstnání. „Obecně platí, že vysokoškoláci mají velmi nízkou míru nezaměstnanosti, a to dokonce i v době krize.“ V této souvislosti připomněl dobu finanční krize (po roce 2008), kdy 19,4 procenta vyučených bylo hned po absolvování školy nezaměstnaných, zatímco u absolventů gymnázií to byla pouhá tři procenta. Dnešní doba, kdy je poptávka po všech, toto pravidlo zakrývá.
Připomněl také počátek 90. let, kdy do Česka přišla spousta zahraničních firem. To mělo pak vliv na typ požadovaných profesí.
K povoláním, která budou určitě do budoucna potřeba, řadí Šteffl pečovatele, protože seniorů přibývá. „Obecně se předpokládá, že všechny obory, kde se pracuje s člověkem, budou zanikat poslední. Naopak obory, které jsou programovatelné, budou plné robotů,“ naznačil možnost vývoje s dodatkem, že se velmi těžko odhaduje, co se stane v technologiích. Nástup digitální revoluce tak zasáhne profese, které pracují s technikou jednodušším způsobem. Ale netýká se to jen řemeslníků, ale i právníků či třeba účetních.
Politická aktivita, například hejtmanů, aby se podporovalo odborné vzdělávání a učňovské obory, míří podle něho zcela nesprávným směrem. „Je to cesta do pekel, protože to míří jenom k tomu, abychom pomohli těm současným zastaralým podnikům naplnit pracovní sílu.“
Sociolog Petr Soukup ze Sociologického ústavu AV ČR v pořadu uvedl, že jednou z největších bolestí českého systému je podmíněnost vzdělání dětí a rodičů. V rodinách s nižším vzděláním tak děti mnohdy kopírují ve studiu své rodiče.
Lidé také během své pracovní kariéry vystřídají nejen různá pracovní místa, ale i vícero profesí, dodal sociolog. V mnoha západních státech tomu podle něho odpovídají vzdělávací systémy („snaží se vzdělávat co nejobecněji, předávat dovednost pro dobu digitální“). Český systém se současnými úvahami o podpoře učňovského školství, například ze strany krajů, hodnotí negativně. „Míří úplně opačným směrem a je to slepá cesta. To se nedá krátkodobě prokázat, ale v dlouhodobém horizontu řádově deseti dvaceti let se to prokáže dost jasně.“
Gymnázia a neziskovky versus řemeslo?
Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý publikoval 8. února v Lidových novinách článek pod názvem Strašidlo nedostatku lidí, který vzbudil velkou pozornost. V něm mimo jiné uvedl, že dnešní nerovnováha na českém trhu práce je především varováním pro vzdělávací systém. Opravdu potřebujeme tolik gymnázií, poskytujících všeobecné střední vzdělání, když je málo řemeslníků, otázal se Dlouhý.
Dlouhý dále uvedl, že problém na trhu práce však není jen problémem vzdělávacího procesu. Podle něho příliš mnoho rodičů dnešních patnáctiletých dětí považuje učební obor za něco společensky degradujícího. „To je nesmysl, mladí řemeslníci dnes již skoro ve všech oborech budou pracovat s technologiemi, které jim poskytnou uznávané společenské postavení. Navíc, bude po nich poptávka, takže vždy najdou dobrou a dobře placenou práci,“ uvedl prezident Hospodářské komory.
Zmínil rovněž nový jev, který ovládá dnešní generaci dvacetiletých: preference volného času před kariérou a dobrým platem. „S tím asi rychle nic neuděláme, je to jev pozorovatelný ve všech vyspělých zemích. Nicméně v době, kdy oni budou trávit volný čas, někdo bude muset pracovat,“ uzavřel Dlouhý.
Národní úřad pro vzdělávání (NÚV) ve své analýze mimo jiné uvedl: „Domníváme se, že podíl žáků v učebních oborech je odpovídající budoucím potřebám naší společnosti.“
Podle tohoto materiálu zahrnuje rozvinuté střední odborné vzdělávání s maturitou přes 40 procent populačního ročníku. Připravuje rovněž pracovníky, kteří se mohou uplatnit v dělnických pozicích odpovídajících vývoji technologií, kde nejsou rozhodující jen manuální dovednosti, ale mnohdy i převažuje potřeba dovedností intelektuálních. „Za situace populačního propadu je zřejmé, že nelze požadavky zaměstnavatelů řešit zvyšováním počtu těch, kteří mají vstupovat do učebních oborů,“ zmiňuje analýza.
Problémy zaměstnavatelů s nedostatkem absolventů v průmyslových odvětvích podle další studie NÚV zhoršují i další faktory. „Jednak je to velký podíl žáků v učebních oborech, kteří odcházejí ze vzdělávání, aniž by získali výuční list. Tento podíl dosahuje hodnoty 15 procent z těch, kteří byli přijati do 1. ročníku.“
Tím druhým významným faktorem je to, že vyučení ve značné míře nepracují v profesi, pro kterou se vzdělávali. Až 40 procent jich je na pozicích, které neodpovídají jejich vzdělání a kde nevyužívají získanou kvalifikaci (u maturantů je to 33 %), uvádí materiál. Podle něj je nejlepší situace ve strojírenských profesích. Zde pracuje zcela mimo svůj obor pouze 19 % vyučených.
