Brusel - Evropská komise právě před rokem zveřejnila návrh záchranného plánu pro evropskou ekonomiku v době krize. Členské země díky němu mohly do svých ekonomik napustit miliardy eur, a pokusit se tak znovu nastartovat hospodářský růst. Komise tehdy dále uvedla, že by za určitých podmínek mohla přimhouřit oči i nad nadměrnými deficity veřejných financí. Po roce přichází čas na bilanci a je třeba říci, ze komise se nemýlila - evropská ekonomika nakonec dostala stimul ve výši dvou set miliard eur, který měl pozitivní vliv na vývoj ekonomik jednotlivých států.
Roční bilance EU: Protikrizové ekonomické balíčky zabraly
S ročním odstupem se zdá, že stimul zafungoval a krize nebyla tak hluboká, jako by bývala byla bez něj. S tímto tvrzením souhlasí i analytik společnosti Deloitte Luděk Niedermayer: „Pokud bychom se před rokem dívali rok dopředu a byli bychom dostatečně informováni o tom, co se děje, viděli bychom tuto situaci černěji. Nyní to ale opravdu vypadá lépe.“
Je těžké říci, zda bylo 200 miliard eur málo nebo moc
13 minut
Rozhovor s Luďkem Niedermayerem
Podle Niedermayera je ovšem obtížné posoudit, zda byl dvousetmiliardový eurový balíček dostatečný nebo naopak příliš velký. „Zaprvé se jednalo o globální krizi, čili záleželo na globální reakci velkých hráčů. Amerika stimulovala svou ekonomiku opravdu velkoryse a například Číňanům se podařilo udržet ekonomický růst vysoko proti předpokladu.“Druhou stránkou věci dle Niedermayera je, zda opravdu šlo o dvě stě miliard: „Protože soupis toho, co jednotlivé státy udělaly, není úplně jasný. Některé státy se zaměřily na oželení určitých příjmů, jiné naopak zvýšily výdaje.“
Luděk Niedermayer z firmy Deloitte o účinnosti ekonomických stimulů:
„Neexistuje žádná dobrá paušální cesta, protože vše záleží na situaci ekonomiky. Velké ekonomiky typu Ameriky, Německa nebo Velké Británie a Francie si mohly dovolit podpořit domácí spotřebu, která by pomohla ekonomice na nohy. Zatímco kdyby malé země jako ČR stimulovaly utrácení domácností, tak by to do značné míry zhoršilo zahraniční obchod a zemi by takový krok učinil makroekonomicky křehčí.“
Podle původních záměrů měly peníze směřovat na podporu nezaměstnaných či na financování velkých projektů. Dále měly kompenzovat snížení sazeb DPH a snížení daňového zatížení práce, nelze vynechat ani šrotovné. O užitečnosti jednotlivých nástrojů ale nelze jednoznačně mluvit. „Přijalo se spousta různorodých opatření, a proto nelze říct, které zabralo dobře a které bylo zbytečné,“ uzavřel Niedermayer.
Státní rozpočty v dobách krize