Praha – České výdaje na důchody se v posledních patnácti letech prakticky nemění. V současnosti se pohybují kolem osmi procent hrubého domácího produktu. Do budoucna sice výdaje na penze porostou, pořád ale Česku zbývá dostatek času na úpravy systému. Tvrdí to alespoň studie think-tanku IDEA, který je součástí akademického pracoviště CERGE-EI. Česká republika by se proto měla zaměřit především na kvalitu reformy, nikoliv na rychlost, dodává studie.
Výše vládních výdajů na důchody v roce 2050 se odhaduje na 10,2 procenta. Nárůst budoucích penzijních výdajů o 2,6 procenta HDP téměř zdvojnásobí současný rozpočtový deficit. „Česko má ovšem v mezinárodním srovnání zásadní výhodu v tom, že reformu nemusí dělat pod velkým tlakem,“ konstatuje autor studie Ondřej Schneider.
Státy naslibovaly vysoké důchody, pak musely škrtat
Studie vysvětluje, co motivovalo změny v penzijních systémech ve státech Evropské unie. Všechny evropské státy podle ní slibují svým obyvatelům podstatně vyšší důchody, než jim budou schopné vyplatit, pokud se významně nezvýší odvody na důchody. „Tzv. implicitní dluh dosahuje v některých zemích až 200 procent HDP, a lehce tak překonává svojí výší oficiální zadlužení,“ konstatuje Schneider. Řada zemí proto v posledních 15 letech postupně reformovala své důchodové systémy.
Reformy mají dvě základní podoby. Prakticky všechny země postupně zpřísňují podmínky ve státem spravovaných, průběžně financovaných důchodových systémech. Zvyšuje se věk pro odchod do důchodu, ruší se předčasné důchody, mění se pravidla valorizace již přiznaných důchodů a podobně. Některé země pak přistoupily i k další reformě, kdy alespoň část důchodového systému převedly na fondový způsob financování, kdy si budoucí důchodci postupně vytvářejí úspory, které mají v budoucnosti financovat jejich důchody. To je například případ Polska či Slovenska.
Český penzijní systém zatím směřoval udržitelnou cestou
V období let 1994 až 2009 prošel nejvýraznější reformou důchodový systém v Polsku, Itálii, Švédsku a Německu, kde se odhadované náklady na důchodový systém v roce 2050 snížily o pět až šest procent HDP. Kromě Německa jde o tři země, které zavedly takový systém, kde budoucí důchody závisí velmi těsně na odvodech do systému a na demografické situaci země.
Česká republika je v tomto ohledu průměrnou evropskou zemí. Odhadované výdaje na důchody v roce 2010 dosahovaly 10,2 procenta a byly o 1,8 procenta HDP nižší, než byly odhady v roce 1994.
Skrytý penzijní dluh byl podle studie v ČR snížen především zvýšením věku pro odchod do důchodu, zpřísněním a zefektivněním systému pro výběr sociálních odvodů a snížením budoucí hodnoty penzí valorizací důchodů pouze o inflaci. „Český důchodový systém lze tedy hodnotit jako velmi dobře spravovaný průběžný systém s náklady na udržitelné úrovni,“ konstatuje studie. Jeho další zlevnění je podle ní ovšem nyní těžší, neboť prakticky všechna opatření v rámci daného systému již byla učiněna.
Reforma je krok správným směrem
Vláda v souvislosti s reformou penzí navrhla ještě další krok, kterým je zavedení nového pilíře důchodového systému. V jeho rámci si lidé budou moci převést na individuální účty u soukromých penzijních společností tři procentní body ze sociálního pojistného, které se nyní pohybuje na 28 procentech superhrubé mzdy. Podmínkou je, že přidají částku ve výši dvou procentních bodů ze svého. „Jakkoliv lze mít k této reformě výhrady, jde o reformu snižující v dlouhodobé perspektivě závislost důchodců na vládních výdajích a ještě více snižující skrytý penzijní dluh,“ uzavírá Schneider.
