Téměř o desetinu svého hrubého domácího produktu přijde ročně Česko kvůli odlivu peněz do zahraničí. Podle analýzy Českého statistického úřadu a Eurostatu přichází Česká republika o nejvíce peněz ze všech států Evropské unie. Co to pro Česko znamená? A proč vlastně „chudneme“ na úkor zahraničních firem?
Jen od ledna do září 2015 odešlo z Česka 449 miliard korun, většina z této částky skončila v kapsách zahraničních firem v podobě zisků z jejich tuzemských investic. Podle ekonomů levicového ražení typu Ilony Švihlíkové je masivní odliv peněz z české ekonomiky výsledkem jejího „nevhodného a přežitého hospodářského modelu“.
„Z toho koláče, který si ročně vytvoříme, nám doma zůstane podstatně méně na investice a podstatně méně na mzdy. To znamená je to něco, co velmi intenzivně ovlivňuje naši životní úroveň,“ říká Švihlíková a dodává: „Ukazuje to, že česká ekonomika si nevytvořila žádnou páteř, o kterou je schopná se opřít, a že je skutečně v područí zahraničních firem – v koloniálním postavení.“
Za 449 miliard, které z Česka loni odtekly, by se dala splatit celá čtvrtina státního dluhu. Nebo by za ně stát mohl postavit přes tisíc kilometrů nových dálnic, což by znamenalo rozšíření tuzemské dálniční sítě takřka na dvojnásobek.
Nejhorší situace je podle ekonomky ve finančním sektoru, kde zahraniční matky ovládají drtivou většinu tuzemských aktivit. A právě od této branže by měla česká vláda začít se změnou. Místo přísné regulace, kterou kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD) loni naordinoval kampeličkám, by je měl spíš podpořit, radí Švihlíková. Opírá se přitom o zkušenosti ze sousedního Rakouska, kde právě družstevní záložny tvoří páteř financování malého a středního podnikání.
Šlápnout na záchrannou brzdu by ale měla podle levicově orientovaných ekonomů vláda i jinak. V poslední době se v souvislosti se zisky, které v Česku zahraniční investoři generují, hovoří zejména o tom, že by stát měl zvýšit tlak na růst mezd. Pokud totiž budou zahraniční firmy nuceny zaplatit více peněz českým zaměstnancům, zbyde jim logicky méně peněz, které by si mohly z Česka odnést.
Uvažovat by se dalo také o zvýšení zdanění podniků. Ze svých příjmů momentálně firmy odvádí do státní pokladny 19 procent, ještě v roce 1999 to ale bylo procent 35. A například na Slovensku podnikatelé stále platí státu 22 procent z příjmů.
Abychom investory nevyhnali…
Jenže takovýto nekompromisní postup vůči zahraničním firmám má mezi ekonomy víc odpůrců než zastánců. „Je to příliš zkratkovité uvažování. V okamžiku, kdy bychom začali snášet bariéry pro odliv kapitálu nebo výnosu z kapitálu, tak žádný kapitál nepřiteče. My ty zahraniční investory odradíme, nezůstanou tu, noví nepřijdou, to je opravdu velký hazard,“ varuje hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.
Odliv kapitálu do ciziny, který Česko v posledních letech zažívá, není pro Marka žádným překvapením a neznamená pro tuzemské hospodářství a české občany ani žádné nebezpečí. „Je to přirozený důsledek toho, že před 15 lety přitekl do České republiky západní kapitál. Ten tady vytvořil spoustu pracovních míst, zlepšil obchodní bilanci, zlepšil běžný účet platební bilance, pomohl zvýšit životní úroveň v České republice. Za to majitelé tohoto kapitálu nyní požadují zisk ze svých investic,“ vysvětlil ekonom v rozhovoru pro ČT24.
Pokud by z Česka žádný kapitál neodcházel, bylo by to z ekonomického pohledu divné. „Znamenalo by to, že provozovny, které tu vznikly, že kapitál, který k nám na ně přišel, nevydělává,“ upozornila ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. To, že se peníze formou dividend vrací k zahraničním investorům, tak lze považovat za dobrou zprávu. Česká ekonomika dokázala jejich investice zhodnotit.
A co vyšší mzdy?
Že by díl zisku ze své práce měli dostat i zaměstnanci ve formě vyšších mezd, ani zastánci volné ruky trhu nerozporují. Jen nabádají k opatrnosti. Akce, jako je například kampaň „Konec levné práce“, kterou v polovině loňského roku spustila Českomoravská konfederace odborových svazů, mohou podle Marka způsobit víc škody než užitku. A přehánět by to vláda neměla ani se zvyšováním minimální mzdy. „Domnívám se, že nejsme daleko od bodu, kdy začne výše minimální mzdy omezovat konkurenční schopnost podniků či celých oborů,“ varoval nedávno hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Při pohledu do statistik se ale zdá, že zatím zvyšování platů tuzemské hospodářství nijak nepoškodilo – spíš naopak. Přestože vláda v roce 2015 zvýšila minimální mzdu o 700 korun na 9200 korun, Česká republika ve stejném roce zaznamenala třetí nejvyšší růst HDP v celé Evropské unii. A navíc podle Eurostatu zůstává i po druhém zvýšení na téměř 10 tisíc korun od letošního ledna česká minimální mzda stále pátá nejnižší v EU.
Podobně Česká republika vychází i ze srovnání průměrné mzdy. Češi vydělávají ani ne třetinu toho, co Němci. Průměrný příjem v tuzemském průmyslu a službách – v přepočtu 6,9 eura za hodinu – je sedmým nejnižším v celé Unii, spočítal Eurostat. Téměř dvojnásobnou průměrnou mzdu v porovnání s Českem má například Slovinsko. Co se týče bohatství ekonomiky – měřeného HDP na hlavu – si přitom stojí takřka stejně jako Česko. To značí, že prostor pro růst mezd v českém hospodářství stále ještě existuje.
Co se týče zvyšování firemních daní, i ty už přestávají být v Evropě pouze „experimentem orbánovského Maďarska“. Zvláštní daň na zisky bank, vlastněných podobně jako v Česku zahraničními subjekty, už po vzoru Budapešti zavedlo také Slovensko nebo Polsko.
Kam chceme patřit
Otázkou však je, zda jsou v českých podmínkách takové kroky vůbec potřebné a zda nás jen nepálí dobré bydlo. „Do naší země relativně na počet obyvatel stále přitéká víc investic než do jiných zemí,“ upozornila Šichtařová. Její slova potvrzuje i žebříček investiční atraktivity sestavovaný poradenskou společností BDO. V tom Česká republika loni obsadila 25. příčku, vede si tak nejlépe ze všech nových zemí Unie a významně se dotahuje například na Francii. Naopak Maďarsko, které v posledních letech proslulo restrikcemi vůči zahraničním firmám, obsadilo až 39. místo.
A navíc jedno už nám žádný odliv peněz nikdy nevezme, a to je verva, s jakou v 90. letech zahraniční kapitál nastartoval rozvoj podniků typu mladoboleslavské Škodovky. „Tím, že jsme sem ten kapitál dostali rychle, jsme si vlastně pomohli. Nakopli jsme celou ekonomiku,“ připomněla Šichtařová. Zahraničním investorům tak vděčíme za hodně – například i za jednu z nejnižších nezaměstnaností v EU.
