Zdlouhavá administrativa spojená s vyřizováním pracovních povolení odrazuje tuzemské podniky od zaměstnávání cizinců ze zemí mimo Evropskou unii. Rostoucí počet zahraničních pracovníků, kteří v Česku nacházejí uplatnění, saturují především občané evropské osmadvacítky.
Při zaměstnávání cizinců z neunijních zemí firmy odrazuje papírování
Počet zahraničních pracovníků v Česku podle statistik v posledních letech roste. Zatímco ještě před pěti lety jich bylo 151 981, v loňském roce šlo už o 194 595 lidí. Dominantní podíl na tomto nárůstu mají občané jiných států Evropské unie.
Jedná se především o kvalifikované odborníky nebo manažery, kteří – vyzbrojení angličtinou a vysokoškolským diplomem – míří například do nadnárodních společnostní, jež si v Česku zřídily centrálu.
Lidí ze států mimo Unii na českém trhu práce naopak v posledních letech ubývá, ačkoliv právě z těchto zemí přicházejí nejčastěji dělníci a pracovníci s nižší kvalifikací, které firmy v Česku dlouhodobě hůře shánějí. Na vině je podle zástupců podnikatelů hlavně zdlouhavá administrativa při získávání pracovního povolení.
Dlouhá cesta za prací v Česku
„Zaměstnavatel musí úřadu práce oznámit volnou pracovní pozici, toto místo je nabízeno třicet dní, a teprve když o něj nikdo neprojeví zájem, dostává se do takzvané databáze pracovních míst, na která může zaměstnat cizince," přibližuje současnou praxi ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová.
Jedním z nejčastějších způsobů, jak dosáhnout zaměstnání cizince, je cesta k takzvané zaměstnanecké kartě, která v sobě kombinuje pracovní povolení a povolení k pobytu. Součástí žádosti musí být pracovní smlouva, dohoda o provedení pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí – a také doklady prokazující odbornost, ať už jde o výuční list, nebo maturitní vysvědčení. Ty se předkládají jak v originálech, tak v úředně ověřených překladech do češtiny.
Karta se vydává maximálně na dva roky a lze ji prodloužit maximálně o další dva. Že byrokracie představuje při zaměstnávání cizinců komplikaci, potvrzuje například benešovská firma Baest Machines & Structures, která vyrábí zásobníky na benzin a naftu.
„Je problém, jak oficiálně zajistit integraci pracovní síly, získat pracovní povolení a podobně, protože v této oblasti měli například ukrajinští pracovníci i jiné národnosti velké problémy a my s nimi,“ uvádí ředitel František Kulovaný. Mezi jeho dvěma sty zaměstnanci jsou Ukrajinci i Bulhaři.
Reportáž: Zaměstnávání cizinců v Česku vázne (zdroj: ČT24)
Zaměstnat azylanta je snazší
Ve stávající situaci spatřuje česká Hospodářská komora příležitost v migrační krizi a lidech, které do Evropy žene válka na Blízkém východě. Tuzemské podniky totiž hlásí nedostatek kvalifikovaných pracovníků v technických oborech; mladí Češi o ně nemají zájem, což může podle dřívějšího vyjádření prezidenta komory Vladimíra dlouhého „zbrzdit nadějný hospodářský růst“.
Řešení vidí právě v migrantech, kteří v Česku zažádají o azyl, a jeho instituce spolu se Sdružením pro integraci a migraci otevřela fond, který by měl azylantům pomoci ve vzdělávání a rekvalifikacích.
Žadatele o azyl mohou tuzemské podniky zaměstnat už po „karanténě“ šesti měsíců od podání žádosti; běženec ale stejně jako v předchozím případě musí žádat o pracovní povolení a předkládat ověřené doklady. Snazší situaci mají všichni, kteří azyl dostanou; na tuzemský pracovní trh mají volný přístup a zaměstnavateli zůstává jen informační povinnost vůči úřadu práce. To v praxi znamená např. to, že musí hlásit ukončení pracovního poměru.
Podle průzkumu, který si komora zadala, by běžence ze sedmi set oslovených firem zaměstnalo 42 procent podniků. Desetina těchto firem je pak, podle průzkumu, připravená přijmout víc než dvacet azylantů. Čtvrtina by bylo schopná zaměstnat čtyři až deset lidí. Maximálně tři migranty by pak přijalo šedesát procent firem.
Proces žádání o azyl