Praha - Evropská unie by měla omezit zbytečnou byrokracii a taky se snažit co nejvíc chránit svůj průmysl. A podle toho pak upravit všechny své návrhy. V rozhovoru pro Českou televizi to řekl Markus Beyrer, generální ředitel největší evropské průmyslové lobby BUSINESS-EUROPE, která sdružuje podnikatele z 36 evropských států. Podle Beyrera má Evropa klást menší důraz na klimatickou politiku a naopak víc podporovat energetickou soběstačnost.
Myslím, že nejdůležitější je najít správnou rovnováhu mezi podporou růstu a pokračováním ve strukturálních reformách. Mluvil jsem o tom s eurokomisaři před týdnem - v některých státech se růst ani neobejde bez toho, abyste zreformovali trh práce. Nesmíme opakovat chyby, které jsme udělali před deseti lety, kdy si řada států myslela, že pro ně pravidla neplatí, a u Komise jim to procházelo.
A když odhlédneme od nynější krize a podíváme se dál do budoucna - jak zajistit vyšší růst?
Jediné, co můžeme udělat, je podpořit konkurenceschopnost. To nejdůležitější, co nám krize ukázala, je, že se v Evropě neobejdeme bez průmyslu. To věděli lidé třeba v Česku, Rakousku nebo Německu, ale ne v některých ostatních zemích. A pokud chceme budovat průmysl, musíme myslet na jeho konkurenceschopnost a radikálně změnit některé postupy. Evropa třeba neměla patnáct let energetickou politiku. Byl to takový slepenec, ovlivňovaný různými věcmi, hlavně ochranou klimatu. To samozřejmě chránit musíme, ale je třeba položit důraz i na bezpečnost dodávek surovin a cenovou konkurenceschopnost. Ceny energií v Evropě mezi lety 2003 a 2011 stouply téměř o třetinu, zatímco v USA kvůli břidličnému plynu klesly.
Mluvíte o Spojených státech, ale tam jsou podmínky jiné - soukromníci třeba vlastní přírodní suroviny pod svými pozemky a mohou je sami těžit, v Evropě je vlastní stát. Myslíte si ale, že si evropští politici dostatečně uvědomují výhody břidličného plynu pro konkurenceschopnost regionu?
V Evropě máme takový přístup, že se soustředíme příliš na rizika - a břidličný plyn je pouze jedna z řady věcí - a nevidíme příležitosti. Pokud jde politiky - je to otázka toho, jestli jste schopný vůdce, jestli jste ochoten vést debatu založenou na faktech, a ne na emocích. A řada politiků od toho dá ruce pryč, protože jim to vytváří špatnou publicitu v médiích. A tím to pro ně skončí. Ale takhle to nejde, protože ztrácíme drahocenný čas. Iniciativy podporující konkurenceschopnost by měly být - alespoň prozatím - prioritami.
Měl by podle vás tedy každý návrh Evropské komise obsahovat zhodnocení, jaký dopad to bude mít na podnikání?
Přesně tak. Takový závazek už byl učiněn a teď se snažíme, aby to tak skutečně bylo. Říká se tomu „test konkurenceschopnosti“ a Evropská komise musí mnohem bedlivěji sledovat, jestli návrhy, které předkládá, tímto testem projdou. A myslím, že si to Komise uvědomuje mnohem víc než dřív.
Co jsou tedy hlavní nedostatky Evropy v porovnání s ostatními regiony?
Nejdůležitější je ztráta důvěry. Soukromá sféra se bojí a málo investuje. Pak je to energetická politika, nedostatek kvalifikované pracovní síly v technických oborech. A pak jsou tu špatné návrhy Komise. Třeba současný návrh omezit evropskou i státní podporu pro velké podniky (velké podniky) nad 250 zaměstnanců. Nemá smysl uměle rozdělovat podniky v hospodářství. Podniky by neměly být zvýhodňovány podle velikosti, ale podle zásluh. Velké firmy často dávají zakázky malým a středním.
Je podle vás Evropa přeregulovaná?
Občas narazíme na věci, o kterých se bavíme, jestli je potřeba je regulovat na evropské úrovni. Evropa by se měla skutečně zabývat těmi základními a důležitými otázkami a méně se soustředit třeba na rozměry nakládaných okurek nebo tabákové výrobky.
Zmínil jste malé a střední podniky. A ty mají se získáváním půjček - především v jižní Evropě - velké problémy. Myslíte si, že by měla Evropská centrální banka půjčovat bankám peníze specificky na to, aby je posílaly menším podnikům - jako to dělá třeba britská centrální banka?
Myslím, že se o tom debatuje. Šéf evropské centrální banky Mario Draghi naznačoval, že nějaké takové možnosti tu jsou. A já jsem určitě pro to je zvážit. Na rozdíl od státní podpory se tady domnívám, že je nutné něco pro malé a střední podniky udělat - něco pro to, aby banky byly ochotné menším podnikům víc půjčovat.
Byly by možné také společné dluhopisy?
Ano. Velké firmy pro své dluhopisy najdou kupce, ale malé s tím mají problém. Řešením by tak mohly být společné dluhopisy více menších podniků. Museli bychom ale zajistit, aby nezpůsobily potíže jako ty, které vyvolaly tolik problémů během americké krize s málo kvalitními hypotékami. Evropská komise a Evropská investiční banka na tom teď pracují. Budeme o tom společně jednat v červnu.
