Na českých školách je tendence naučit všechno, ale pak si studenti často nepamatují téměř nic. Se stejnou rychlostí jako se naučí na test, informace po týdnu zapomenou. Namísto diskuzí a praktického pohledu na věc jim české školství přináší spíše nutnost encyklopedicky memorovat, shodli se hosté v pořadu Fokus Václava Moravce na téma Společnost (ne)vzdělanosti. A učitelé, kteří postrádají jednotný metodický přístup, sami často ani neví, jak by vlastně správně učit měli.
Od éry Komenského je jedna věc neměnná: Klíčový je učitel
120 minut
Od éry Komenského je jedna věc neměnná: Klíčový je učitel
Každého myslitele je potřeba chápat v kontextu doby, ve které žil. A to i velkého myslitele Jana Ámose Komenského. Ten se podle teologa Tomáše Halíka snažil proti chaosu, který viděl okolo sebe, vytvořit svět směřující k moudrosti.
„Dnešní obraz světa je především pluralitní. Vidíme, že věda je jeden úhel pohledu, ale nedává nám celostní obraz světa, protože je proudem hypotéz, které se neustále nahrazují novými hypotézami. Ukazuje se tak, že se musíme dívat na věci jako na mnohoznačné, jako na svět paradoxu a učit se vnímat tu různost pohledu. To potřebujeme pro dnešní svět. A na druhé straně to, že má být cílem vzdělání moudrost,“ říká Halík.
A dodává, že nejde jen o získávání poznatků, ale je potřeba brát ohled i na etický zřetel. „Vzdělání je moc, ale musí být spojená s určitou odpovědností,“ konstatuje.
Učit teze nebo realitu, ptají se učitelé
Jenže právě díky mnohoznačnosti věcí si často v dnešní době kladou učitelé otázku, co přesně mají učit. Zda základy věd či jednotlivé teze, nebo to, o čem je reálný svět, zamýšlí se středoškolská profesorka Irena Elbenová. „My máme od státu obrovskou svobodu, co máme učit, ale já se v té svobodě trošku utopím. Stačilo by naznačit, zda více učit vědy nebo porozumění tomu světu, byla bych ráda za mantinely,“ vysvětluje.
Studenti
Podle ní totiž studenti očekávají od systému školy hodně poznatků a vědomostí, ale nechápou pak smysl toho všeho. Vzdělání je přitom podle Halíka něco, co dělá člověka člověkem. „Tedy právě schopnost porozumět sobě, světu a druhým lidem. A to je nejdůležitější v dnešním složitém světě,“ říká.
V kontextu toho odborníci poukazují na prostý fakt, že to, co je často klíčem k porozumění věcí kolem sebe – tedy občanské vědy – jsou však bohužel na školách velmi často podceňované. Souvisí to s politickou atmosférou v zemi a s pojetím demokracie. „Vzdělání nejen kvalifikuje člověka, aby rozvíjel svou lidskost, ale je to i něco, co má společenský dosah a vytváří občanskou společnost, což je předpolí politiky. Je to určitá kulturní a morální biosféra politiky,“ říká Halík.
Pokud nejsou lidé dostatečně vzdělání a není určitý morální koncensus ve společnosti, tak demokracie nemůže fungovat.
Demokracie je podle teologa Halíka založena na tom, že občan má určitá práva, ale aby je uskutečnil kompetentně, musí mít k tomu vzdělání. „Jestliže to ve společnosti chybí nebo ubývá, pak se otevírají dveře barbarství,“ dodává.
Každý desátý Čech je inženýr nebo magistr
Podle posledního sčítání lidu v roce 2011 má každý osmý Čech nebo Češka vysokoškolský diplom. Podíváme-li se podrobněji, je každý desátý občan inženýr nebo magistr a každý padesátý bakalář. Doktorským titulem se může pochlubit půl procenta obyvatel České republiky. Maturitou ukončilo své vzdělání 27 procent lidí.
Učeň
V roce 2015 pak studovalo na českých vysokých školách 88 tisíc studentů. Nejčastěji na ekonomických oborech, skoro 24 tisíc. Druhou nejpočetnější skupinou jsou studenti techniky, těch je 18 tisíc. Následují humanitní a společenské vědy s téměř 15 tisíci studentů a pedagogika, vzdělávání a sociální péče s 11 a půl tisíci. Jsou však tito lidé opravdu vzdělaní?
„Chci personalizaci toho, co se učím, třeba větší možnost seminářů, kde se může o věcech diskutovat. Hodně předmětů je o tom, že se věci biflujeme, základní body si vypíšu před testem a za týden je zapomenu, nemám mozkově pak kapacitu informace udržovat,“ tak zní některé z výtek studentů pražského Gymnázia Budějovická na adresu současného školství.
Jinak řečeno, studenti se cítí jako „průtokový ohřívač informací“, jak bylo zmíněno v rámci pořadu Fokus, kdy jim unikají i důležité informace, společně s těmi, které nikdy potřebovat nebudu.
Škola
Klíčem ke vzdělání je učitel
Jednou z velmi podceňovaných slabin českého školství je didaktika vyučování, souhlasí předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková. „Ta je o tom, co učit, jaká fakta mají studenti mít, aby se rozvíjelo jejich pochopení oboru. U nás se didaktika podcenila. A pak není jasné, co je podstatné a co ne. A tohle je potřeba rozvíjet, a tím šla naše úroveň školství hodně dolů,“ říká.
Máme tendenci naučit studenty vše, ale nemáme pak prostor už je rozvíjet. Dobrá škola by přitom měla dostat maximum z každého studenta.
I podle ekonoma Daniela Münicha se školy příliš zaměřují na memorování znalostí a faktů. „Jsme spíše na straně encyklopedičnosti a nezbývá nám čas na vychovávání k moudrosti,“ souhlasí. A ještě je tady jedna důležitá skutečnost. A tou jsou platy učitelů.
„Mají nejnižší platy jako vysokoškolsky vzdělaní lidé v celé EU,“ zdůrazňuje Münich. Přitom učitel je podle něho klíčový člověk. Ale i ředitel. „Ten se namísto toho, aby zajistil koordinaci práce s mladými učiteli, aby spolupracovali a neulehčovali si práci tím, že učí žáky biflovat, a ne myslet, se musí starat o chod školy a na nic více nemá pak čas,“ dodává.
Výsledkem toho všeho je pak propad kvality škol, a to jak vysokých, tak středních. Podle Münicha to sice není nic tak zvláštního, ostatní země to zažily taky, ale u nás špatně promyšlená masifikace žene všechny studenty do magisterského studia, bez toho, aniž by bylo by bylo dostatečně kvalitní, včetně pedagogů. „Vedlo to ke snížení laťky, protože chceme-li 40 procent mladých připravit na magistra, musíme v bakaláři snížit laťku a stát to celé finančně podporoval tím, že říkal: berte jich více, my vám to zaplatíme,“ upozorňuje Münich.
A to se nejen podle něho musí změnit. Důležitá je podle něho celková informovanost. Nejen státu, ale i uchazečů, kteří se rozhodují, jakou školu zvolí. A pak také zaměstnavatelů. „A ta si myslím, že je na velmi nízké urovni, a to je ten problém,“ míní.
obrázek
Nemáme více nadaných dětí, jen se jich více ztratí ve víru informací
Podle biologa a spisovatele Stanislava Komárka se má za to, že od začátku neolitu se lidská inteligence příliš nemění, ba naopak. „Ovšem reálně neumíme posoudit, jak jsou na tom inteligenčně dnešní lidé ve srovnání s tehdejšími lovci a sběrači,“ vysvětluje.
Umíme racionálně hodnotit jen část člověka, na to jsou testy, ale neumíme hodnotit tu emociální část. Výsledkem je, že ve společnosti se pohybuje spousta emociálních mrzáků a ti pak nalézají větší uplatnění než by měli.
Dalo by se tak říci, že počet nadaných dětí je stále stejný. „Myslím si, že ale může růst počet nalezených nadaných dětí, problém je, že se jich brzy spousta zanedbá,“ poukazuje lektor kritického myšlení Ondřej Hausenblas. Na střední a vysoké škole se totiž podle něho setkáváme s lidmi, kteří jsou víceméně hotoví. „Ale to hlavní se děje mezi narozením a třetí a pátou třídou. A tam se dá hodně zkazit a zanedbat,“ zdůrazňuje.