Praha – Přestože české banky jsou v dobré kondici, Češi s nimi nejsou spokojení. Chtěli by nižší poplatky, lepší poradenství a více věrnostních programů. Nejvíce jim přitom vadí právě vysoké poplatky. Češi totiž průměrně zaplatí za bankovní služby přes dva tisíce korun ročně, tedy zhruba 170 korun každý měsíc.
Češi na bankovních poplatcích zaplatí každou vteřinu přes 1 700 korun. Od začátku roku je tak služby finančních domů stály přes 31 miliard korun. „Český bankovní sektor má zhruba 23 až 24 procent výnosů z bankovních poplatků. To je číslo, které je v Evropě standardní,“ říká tajemník České bankovní asociace Jan Matoušek.
Ovšem podle Patrika Nachera ze serveru bankovnipoplatky.com je problém jinde: „Problém je spíš ve struktuře. Zatímco na západ od našich hranic jsou zpoplatňovány složitější procesy, jako je investiční bankovnictví, u nás jde o základní služby.“
Ekonomovi Michalu Mejstříkovi připadají absurdní třeba poplatky za konverzi zahraničních měn do těch českých. „V tomto směru některé banky výrazně pokročily, takže můžete celkem volně přesouvat. Některé banky si ale poplatky stále účtují poměrně vysoké,“ poznamenal člen NERVu.
Michal Mejstřík, ekonom a člen NERVu:
„Ty poplatky, o nichž v ČR hovoříme, souvisejí s konzervativním zaměřením českého bankovního sektoru. Když se podívám na poplatky některých bank, které vstoupily na český trh právě politikou nízkých poplatků, tak mám podezření, že ta depozita, která přijímají, jsou spojená se ztrátami těchto bank a někdy s odlivem těchto depozit do zahraničí. Dochází ke křížovému přelivu.“
Například v Británii platí poplatky hlavně ti, co mají problémy třeba s dodržováním termínů při splácení úvěrů. Čechům přitom nejvíce vadí poplatek za příchozí platbu, za výběr z bankomatu vlastní banky nebo poplatek za vedení běžného účtu.
Petr Zámečník, šéfredaktor Investujeme.cz
„Klienti tím, že jsou sami konzervativní a sami nechtějí měnit banku, nahrávají velkým hráčům, u kterých tradičně jsou.“
Z údajů ČNB ale vyplývá, že výnosy bank z poplatků v posledním roce klesly. V prvním pololetí letošního roku to bylo o více než tři procenta méně než ve stejném období roku 2011, tedy konkrétně o 600 milionů korun.
Zatímco se banky v zahraničí potýkají s poklesem zisků nebo se dokonce propadají do ztráty, ty české jsou na tom lépe. I v krizových letech dokázaly vydělávat. Česká spořitelna se na letošním pololetním zisku mateřské Erste Bank podílela ze tří čtvrtin, Komerční banka k zisku Société Générale přispěla více než třetinou a ČSOB výrazně zmírnila ztrátu skupiny KBC. Jedním z hlavních důvodů stability českých bank je i to, že rozpůjčují méně peněz, než kolik si u nich klienti uloží.
Neshody kolem bankovní unie
Výhodou přitom je, že banky v Česku jsou zdravé, a lidé se tak nemusejí bát o své úspory. Naopak v některých zemích unie banky stále bojují o přežití, třeba v Itálii nebo ve Španělsku. Brusel tak přišel s nápadem vytvoření bankovní unie.
Česku se tento návrh ale nelíbí. Přesun dohledu nad finančním trhem z tuzemska na nadnárodní úroveň kritizuje centrální banka i vláda, která jej chce vetovat. Proti je také guvernér České národní banky Miroslav Singer, podle kterého by přesun dohledu z Česka na nadnárodní úroveň mohl ohrozit finanční stabilitu v Česku.
Vladimír Tomšík, viceguvernér ČNB
„Současný předložený návrh doslova povyšuje skupinový zájem nad zájem jednotlivých národních orgánů. Pokud nebudou garantovány pojistky národních regulátorů… mohlo by dojít k ohrožení stability českého finančního sektoru.“
O stabilitu českého bankovního trhu má obavy i prezident Václav Klaus. Bankovní unie je podle něj pro ekonoma protimluv a on sám ji považuje za umělé, nepřímé a nedobré řešení.
