Praha - Ceny poledních menu ve většině českých restaurací vystoupaly na rekordní hodnoty. Ti, co se v pracovním týdnu stravují jinde než doma, tak za oběd platí nejvíce v historii. Důvodem je vyšší daň z přidané hodnoty a dražší suroviny. Na cenu hlavního jídla celého dne jsou ale Češi poměrně hákliví a kuchařům se tak často otevírají jen dvě cesty: zdražit a riskovat odliv zákazníků, nebo jídlo ošidit.
Nejvíce lidí stále ještě využívá závodního stravování stále v podnicích, je jich téměř dva miliony. Zhruba podobné množství zaměstnanců řeší své stravování v průběhu pracovní doby úplně samostatně a od zaměstnavatele nedostává ani žádný příspěvek. Asi 1,3 milionu lidí pak od zaměstnavatele dostává stravenky, které jim umožňují pořídit levněji třeba oběd v restauraci. Mezi zaměstnanci velice oblíbené stravenky mají hodnotu mezi 55 a 96 korunami a ročně za ně české firmy vydají asi 16 miliard korun.
Kolik stojí oběd průměrného zaměstnance?
Cena průměrného denního menu se liší hlavně podle lokality, v níž se restaurace nachází. Zatímco Ostravané se najedí průměrně za 85 korun a Brňané dokonce jen za 82 korun, lidé v Praze si musí připlatit, průměrné denní menu tu stojí přes 90 korun. I tato cena je ale podle provozovatelů restaurací na hraně ekonomické schůdnosti. „Řekl bych, že se to nechá pořídit, ale nemůžu za 90 korun chtít něco luxusního, něco extra kvalitního. Lepší cena by byla 120 korun, ale to začíná pro spotřebitele být relativně hodně drahé,“ uvedl kuchař Zdeněk Marcín.
Ceny denního menu
- Praha 92 Kč
- Brno 82 Kč
- Ostrava 85 Kč
Jak je na tom kvalita závodního stravování?
Přestože se časem mnohé mění k lepšímu a existuje i mnoho podniků, které poskytují kvalitní jídlo za nepřemrštěné ceny, synonymem závodní jídelny stále zůstávají instantní potraviny. Ostatně na neutrální přesolené potraviny si děti zvykají už ve školách a školkách. „Nevaříme ze surovin, jaké máme mít, ale vaříme z instantu. Jídla potom chutnají všechna stejně, je to hodně slané, na druhou stranu omáčky zase mdlé,“ řekl kuchař Zdeněk Marcín. Podle jeho názoru je důvodem současné situace ve stravovacích podnicích to, že se stravovací firmy snaží co nejvíc vydělat a na kvalitu příliš nehledí. „Tlačí výrobce na minimální cenu a za co nejvíc to chtějí prodávat,“ uvedl Marcín. A částečně si za to, co jedí, mohou i samotní zákazníci, kteří se raději spokojí s průměrným jídlem, než by složitě hledali kvalitu.
Češi slyší spíše na dobré jídlo, než na kvalitu prostředí a obsluhy. Proto s rostoucí cenou obědů roste i počet návštěvníků bufetů. „Tady je to vyhlášený bufet, sice to prostředí úplně neodpovídá… Ale jídlo je tady excelentní, s polévkou zadarmo – bezva,“ libuje si jedna ze strávnic bufetu v Horoměřicích Jitka Sochorová.
Přitom když lidé vaří pro sebe, je pro ně kvalita jídla stále důležitější. Podle Zdeňka Marcína dokonce mnohý laik vaří líp než profesionální kuchař. A spousta Čechů si už jídlo začíná nosit i do práce. Chtějí totiž vědět, co jedí a často se zaměřují i na zdravou výživu.
A kolik za oběd zaplatí ministři?
To ministři problémy s předraženými obědy řešit nemusí. Jak nedávno zveřejnil bývalý ministr dopravy Vít Bárta, v jídelně Úřadu vlády stojí polévka 4 koruny, hlavní jídlo tu lze pořídit už za 16 korun. Úřad vlády se ale brání, že cena 4 koruny za polévku není konečná, část ceny totiž hradí zaměstnavatel zaměstnaneckým benefitem ve výši 38 korun, tento příspěvek je obdobou stravenek.
Výběr z jídelníčku Úřadu vlády
- Kulajda 4 Kč
- Hovězí vývar 7 Kč
- Svíčková 30 Kč
- Kuře na paprice 20 Kč
