Praha – Brazílie, Rusko, Indie a Čína – často označované souhrnnou zkratkou BRIC – jsou už více než desetiletí kvůli svému rychlému ekonomickému růstu považovány za budoucí světové hospodářské lídry. Jenže některé zkušenosti z historie i aktuální ekonomický vývoj naznačují, že by se dlouho zažité očekávání nemuselo stát realitou. Malé evropské státy včetně Česka mají stále šanci.
S myšlenkou, že by se země BRIC mohly do roku 2050 stát dominantní silou ve světové ekonomice, přišla jako první v roce 2001 Světová banka. Od té doby byly BRIC vnímány jako klíčový pilíř rozvíjejících se ekonomik, který přispíval k tomu, že do třetího světa odtékal kapitál z dosavadního hegemona, Spojených států.
Jenže jak ukázaly nejen krize posledních let, svět se rychle mění a vize Světové banky, kterou postupně jako obecnou pravdu převzal celý ekonomický svět, by mohla vzít za své. „Pojetí skupiny BRIC jako budoucího hegemona vyplývá z tradičního schématu geopolitiky, ve které rozhoduje lidnatost, rozloha státu, rozhoduje hrubá fyzická síla,“ zmínil na konferenci o budoucnosti Česka a Evropy pořádané Knihovnou Václava Havla vedoucí katedry historie Západočeské univerzity Ivo Budil. „To všechno hrálo v minulosti významnou roli při stanovování toho, kdo bude velmoc. Teď ale už vstupujeme do údobí, kdy jsou tyto tradiční struktury rozvolněny a záleží spíš na tom, kdo je v danou chvíli nejkreativnější, nejflexibilnější. A to mohou být spíš relativně menší ekonomiky,“ dodává.
Malí velcí mořeplavci
Historické zkušenosti navíc ukazují, že i v minulosti – ve světě, kde hrála hlavní roli síla -dokázaly čas od času zvítězit i malé flexibilní země, a to zejména v dobách míru. Jak Budil připomněl, jedním z takových příkladů je Nizozemí.
Jeho legitimita jako samostatného státu byla potvrzena Vestfálským mírem, který v roce 1648 ukončil třicetiletou válku. Krátce nato odstartoval nizozemský zlatý věk, během kterého se malé Nizozemsko stalo námořní velmocí a bylo dokonce významnější než mnohem větší Španělsko. V 17. století kontrolovalo polovinu světového obchodu a stalo se i koloniální mocností – državy mělo v Africe, Asii i Americe. Rychlý hospodářský růst, který díky tomu země zažívala, vyústil v bouřlivý rozvoj vědy a umění. Definitivní tečku za nizozemským zázrakem udělaly až napoleonské války.
„My se dnes dostáváme do měkčího světa geoekonomie, kde rozhoduje koncentrace ekonomické moci, efektivity a flexibility. To je příležitost pro Skandinávské země, Nizozemí, Švédsko, Dánsko, Finsko, možná Norsko. To je příležitostí pro Německo a s ním i Česko, které je součástí německého hospodářského prostoru,“ tvrdí Budil.
S jeho názorem souhlasí i další historici - například historik světových a obecných dějin Václav Drška, který připomněl: „Historie ukazuje, že my nemusíme dopředu znát malé fenomény, malé skupiny, odkud mohou přijít důležité impulzy.“ Třeba Karel Veliký by si podle něj kolem roku 800, kdy válčil s barbarskými Sasy, těžko uměl představit, že o sto let později východní část Karlovy říše převezme saský vévoda, který ji povýší na císařství. „Přesto se to stalo,“ zdůraznil Drška.
Síla jen navenek
Teoriím historiků nahrává i současná situace zemí BRIC. Těm se stále nedaří vypořádat se strukturálními problémy svých ekonomik, k čemuž nepřispěla ani hospodářská krize západního světa. Například Čína během ní poznala, jak úzce je závislá na exportu svého zboží na západ a jak velké rány jí může způsobit propad poptávky na evropských a amerických trzích. Asi nejkrizovější pro Čínu byl rok 2009, kdy se v důsledku hospodářského zpomalení Evropy a USA čínský export téměř po celý rok propadal meziměsíčně i o více než čtvrtinu. A další propady se opakovaly v roce 2011 i 2012.
Čína také musí dlouhodobě bojovat s inflací – ta v roce 2011 přesáhla 6 %. Inflaci přitom táhlo především zdražování potravin, což znamenalo špatnou zprávu pro chudé čínské obyvatelstvo. Tamní vláda se obávala dokonce vypuknutí sociálních nepokojů v nejlidnatější zemi světa, a proto čínská centrální banka začala stahovat peníze z oběhu, což mělo inflaci snížit. Avšak intervence přibrzdily také čínský hospodářský růst, což Čínu trápí dodnes.
A se strukturálními problémy se potýkají i další tygři ze skupiny BRIC. Brazílie jakožto tradiční komoditní země je svým hospodářstvím silně závislá na Číně. Navíc se potýká s velmi nerovnoměrným rozložením bohatství ve společnosti. I když se vláda snaží s chudobou bojovat, stále musí 55 milionů obyvatel, tedy téměř 30 % populace, vystačit s příjmy nepřesahujícími 291 realů měsíčně (v přepočtu zhruba 2 800 Kč). Z toho zhruba 14 milionů Brazilců však stále žije v extrémní chudobě s příjmem pod 70 realů (630 korun) měsíčně.
Extrémní chudoba trápí také Indii. S HDP 3 627 USD na hlavu se Indie řadí mezi nejchudší země světa. Rozdělení příjmů v tamní společnosti je podobně jako v Brazílii velmi nerovnoměrné. Deset procent lidí s nejvyššími platy pobírá celkem 33 % celkových příjmů v zemi. Naopak 25 % populace, tedy zhruba 250 milionů lidí, žije v chudobě a musí vystačit s méně než 40 americkými centy denně (v přepočtu zhruba 6,50 Kč). Stále také pokulhává modernizace země. 60 % Indů stále pracuje v zemědělství, které však tvoří jen necelou čtvrtinu HDP země.
Rusko zase musí čelit rychlému stárnutí populace a za velké riziko, které může ohrozit další vývoj tamního hospodářství, bývá považována také extrémní závislost země na exportu surovin. Rozvoji ekonomiky nepřidává ani nestabilní politická situace a neustálé vměšování Kremlu do života ruského průmyslu.
Ekonomové na pochybách
I mezi ekonomy proto začínají zaznívat hlasy, že by se BRIC lídry budoucnosti stát nemusely. „Země BRIC sice byly od roku 2000 největšími hvězdami rozvíjejících se trhů, podílející se téměř dvěma pětinami na světovém hospodářském růstu, teď jsou ale spíš zdrojem zklamání. Je nepravděpodobné, že by růst BRIC nadále vykazoval podobné hodnoty, jaké jsme viděli v posledních letech,“ konstatoval v rozhovoru pro CNBC Mark Williams, šéf sekce asijské ekonomiky v Capital Economics, která se specializuje na makroekonomický výzkum a analýzy finančních trhů.
Také investoři jsou k dalšímu směřování BRIC skeptičtí. Loni stáhli z podílových fondů specializujících se na BRIC 1,65 miliardy dolarů. Souhrnný akciový index MSCI BRIC ztrácí oproti roku 2007, kdy byla důvěra v země BRIC na vrcholu, přes 33 procent. A Mezinárodní měnový fond zhoršil také prognózy růstu HDP někdejších hospodářských tygrů. Letos by jejich ekonomiky měly růst průměrně o 4,5 %, zatímco ještě v roce 2010 to bylo 8,1 %.
