Londýn - Evropští politici, kteří stále neúspěšně hledají cestu k záchraně eura, by naopak měli začít plánovat rozpad eurozóny. Podle Gideona Rachmana, pravidelného komentátora britských Financial Times, je záchrana eura špatný cíl, protože evropská měna je od základu vadná a vedla ke vzniku a udržování nynější dluhové krize. List přitom až dosud vždy hájil euro a evropskou integraci. Rachmanův článek odmítá poplašná tvrzení evropských lídrů, podle nichž bude zánik eura znamenat i konec Evropské unie.
Žádný summit, který řeší osud jednotné evropské měny, se neobejde bez obřadných prohlášení, že Evropa udělá cokoli, aby euro zachránila. Navíc evropští činitelé trvají na tom, že euro zůstane navěky.
Politici si nepřiznají, že euro je součástí celého problému
Gideon Rachman připomíná, že euro nemá být cílem, nýbrž nástrojem na podporu hospodářské prosperity a politické harmonie v Evropě. Pro evropské lídry je však kvůli hrdosti, strachu, ideologii a osobnímu přežití mimořádně těžké přiznat si, že euro je podstatnou součástí celého problému. Hledají tak podle komentátora pro krizi jakákoli jiná vysvětlení - od nedodržování pravidel členskými zeměmi a nedostatečnou politickou strukturu přes iracionalitu trhů a slabé nástroje obrany typu „eurovalu“ po nespokojenost evropského lidu.
Gideon Rachman, Financial Times
„S přibývajícími doklady toho, že funguje přesně naopak, je načase přemýšlet ne o tom, jak euro zachránit - ale jak jej zrušit, nebo přinejmenším umožnit odchod nejslabších členů.“
Žádný z těchto argumentů ale nemíří k jádru problému. Podle Rachmana se po zhruba desetiletí existence eura ukázalo, že „měnová unie sjednocující rozdílné země s rozdílnou mírou ekonomického rozvoje a velmi rozdílnými politickými kulturami je vnitřně vadná“.
Svá tvrzení Rachman dokládá tím, že euro přispělo k vytvoření krize předně tím, že způsobilo prudký pokles úrokových sazeb v jižní Evropě, což povzbudilo země jako Řecko a Itálii k dalšímu silnému zadlužování. V poslední době euro vyžaduje, aby Itálie a další země, které jsou tradičně zvyklé řešit zadluženost inflací a devalvací, uskutečnily „vnitřní devalvaci“ s propadem mezd a masovou nezaměstnaností.
Oddlužení Řecka jako nevěrohodná cesta k záchraně
Zastáncům politiky „zachránit euro, ať to stojí, co chce“ zbyla k obhajobě stále nevěrohodnější řešení, míní komentátor. Podle něj je sotva věrohodné jak částečné oddlužení Řecka, tak schopnost Itálie přesvědčit trhy o svém fiskálním zdraví nebo neomezené nákupy státních dluhopisů Evropskou centrální bankou.
Slabiny eura podle Rachmana obnažila globální finanční krize a dnešní dluhová krize propukla, když EU nedokázala vyřešit řeckou krizi a přesvědčit trhy, že Řecko je izolovaný případ. Trhy si všimly, že Řecko je sice extrémní případ, ale není nijak unikátní, a že například Itálie má řadu charakteristik společných s Řeckem. Zřetelně je zranitelné Španělsko a obávat se začíná i Francie.
S ohledem na rychlost krize jsou s pompou vyhlašovaná dlouhodobá řešení, která mají spočívat ve fiskální unii a politické federaci, nesmírně vzdálená a v každém případě velmi nepravděpodobná. Současný chaos totiž odhalil, že evropská solidarita v podstatě neexistuje, dodal Rachman.
Přesto bude rozpad eurozóny obtížný a nebezpečný, navíc na nějaký čas může vzniknout ekonomický a politický chaos. Vysoce postavení politici rádi tvrdí, že zánik jednotné měny zničí samu EU, takový alarmismus se však může stát sebenaplňujícím se proroctvím, varuje Rachman. Podle něj by i bez eura měly přežít základní vymoženosti evropské integrace jako jednotný trh, cestování bez hranic nebo spolupráce v zahraniční politice.
