Praha - Češi si začali víc vybírat, jaké jídlo si v restauraci dají. Před kvantitou raději volí kvalitu. Trendem letošního roku potom bylo vaření z biopotravin a farmářských produktů. Podle odborníka na gastronomii Pavla Maurera chce zkoušet nové věci zvlášť mladá generace. Většina lidí má ale pořád nejraději svíčkovou nebo řízek.
Podle Maurera Češi chodí do podniků přibližně ve stejném počtu jako dříve. „Lidé si začali i víc vybírat. Už nepřemýšlejí jen o tom, aby to bylo nejlevnější a aby toho byl plný talíř,“ poznamenal odborník na gastronomii, jehož v tomto roce potěšilo, že se do restaurací dostávají farmářské produkty a bioprodukty. „Není to jen módní záležitost. Chytré restaurace se pyšní tím, že vám nabídnou třeba sýr z beskydské farmy. Mají tam svého farmáře, který to dělá pro ně. To je trend, který v tomto roce obrovsky narostl,“ konstatoval Maurer.
I za „pouhých“ sto korun může být jídlo dobré
Některé restaurace jsou podle něj v Česku předražené, některé naopak podhodnocené. „Mně když někdo nabídne menu za 65 korun – polívku, hlavní jídlo a možná i dezert, tak tam ani nejdu, protože vím, že to nejde,“ podotkl Maurer, který před pár lety ochutnával po Česku ve velkém svíčkovou. Došel k závěru, že ta nejdražší svíčková neznamená nejlepší. „Myslím, že si člověk může dát svíčkovou kolem stovky a je dobrá,“ řekl.
Češi mají celkem pět nejoblíbenějších jídel, mezi něž patří právě svíčková, ale i řízek, knedlo, vepřo, zelo a smažák. O dost méně lidé navštěvují třeba italské nebo mexické restaurace.
Pavel Maurer, odborník na gastronomii:
„Když vezmeme 100 lidí, tak bych si troufal odhadnout, že 70 z nich jí pořád to samé - chce mít pořád to stejné, nemění své návyky. Chce mít pořád plný talíř, aby to moc nestálo. Pak je tam třicet procent lidí, hlavně mladší generace, která chce zkoušet nové věci.“
Průměrná cena poledního menu v Praze dosahuje devadesáti korun. „Za sto korun se dá udělat slušné jídlo v restauraci, která je na normálním místě,“ upozornil Maurer s tím, že talíř jídla vlastně „obsahuje“ i plat kuchaře, nájem i suroviny. „To, co máte na talíři, nestojí cenu, kterou platíte. Platíte všechno dohromady,“ dodal.
Tlustý jídelníček není zrovna známkou kvality
Poznat restauraci, kde si pochutnáte, se dá podle řady signálů. Prvním je, jaká vůně z restaurace vychází, druhým pak třeba tloušťka jídelníčku, kvalitní restaurace nabízejí jídel spíš méně. „Když vidíte restauraci, která má špinavé záclony nebo umělé kytky na stole, tak tam nejdu. Potom je tam obsluhující personál, který zásadně ovlivňuje vaše pocity,“ řekl Maurer.
Lidé také mají stále častěji možnost do kuchyně vidět. „Třeba za pět nebo deset let budou restaurace, kam si budeme moci nosit své věci. Možná budou restaurace, kde člověk řekne, jak si představuje, aby mu jídlo připravili,“ dodal Maurer k možnému vývoji do budoucna.
