Necelé tři týdny před svými devadesátými prvními narozeninami zemřel v Ostravě hrdina druhé světové války Mikuláš Končický - jeden z posledních velitelů tanku 1. československé samostatné tankové brigády. Původem volyňský Čech se ještě aktivně zúčastnil letošních květnových oslav sedmdesátého výročí osvobození Ostravy.
Mikuláš Končický se narodil 1. ledna 1925 ve Volyni, ve vesnici Trostjanici nedaleko dnes ukrajinského města Dubna. Jeho předkové tam přišli za prací ve druhé polovině 19. století, kdy to byla ještě ruská gubernie. Otec byl Čech, matka Ukrajinka. V dětství a mládí zažil polskou a sovětskou nadvládu, poté německou okupaci. Po příchodu Rudé armády v roce 1944 se nechal naverbovat do legionářské československé armády Ludvíka Svobody.
Z Volyně do Ostravy v tanku
Ještě letos v květnu vyprávěl o odvodu v městě Rovno, do kterého se z Volyně hlásili houfně muži i ženy. „Chtěli se účastnit boje za svobodu pokořené československé vlasti,“ vysvětloval. Odveden byl k tankistům. „Když jsem předstoupil před komisi, velitel tankové roty Richard Tesařík mě poplácal po holých zádech a zavelel - k tankistům,“ líčil Končický. Byl rád, protože v tom prý viděl předpoklad k rozšíření vzdělání. „Tankista musí znát spoustu věcí o zbraních, střelivu, převodovém ústrojí a podobně,“ líčil.
Před vstupem do armády byl vesnickým učitelem podobně jako jeho otec. To, že ho Sověti nepustili za ním do Československa, byla jedna z jeho bolestí. Rodina tak zůstala roztržena.
Bojové nasazení začalo u Dukly
Bojové nasazení mu začalo v Dukelském průsmyku v září 1944. Měl obrovské štěstí, že boje na východní frontě přežil a zdravý přijel ve svém tanku až do Ostravy. Ještě po sedmdesáti letech vzpomínal na sténání umírajících kamarádů. Mnozí uhořeli v tancích zasažených zápalnými protitankovými střelami. Na počátku Ostravské operace bojovalo v československé brigádě pětašedesát československých tanků, do Ostravy jich dojelo jen sedm.
„Boje byly těžké a nebezpečné. Ale úkol byl jasný a musel být splněn. K Ostravě jsme se probojovali metr po metru. Lidé nás vítali s nadšením a láskou,“ vzpomínal. Mezi nimi byla i dívka, se kterou se pak oženil a měl s ní dvě děti. Ostrava se mu stala novým domovem.
Vyhazov za nesouhlas s okupací v roce 1968
Po válce zůstal v armádě. Absolvoval vojenskou akademii a pak učil na několika vojenských školách. Byl špičkovým specialistou na provoz a konstrukci tanku. Protože statečně vyjádřil nesouhlas se sovětskou okupací Československa v roce 1968, musel z armády odejít. Podařilo se mu najít zaměstnání v ostravských Pozemních stavbách, kde pracoval až do důchodu. Po roce 1989 byl rehabilitován a začal se angažovat v Československé obci legionářské v Ostravě a Českém svazu bojovníků za svobodu.
Byl ověnčený mnoha řády. Bývalý prezident Václav Klaus mu v roce 2011 udělil také nejvyšší české vyznamenání - Řád Bílého lva. Miloš Zeman ho letos v květnu povýšil do hodnosti generálporučíka. Poslední rozloučení s hrdinou druhé světové války Mikulášem Končickým proběhne příští pondělí.
