Praha – Pakliže by prezident Miloš Zeman ohrozil vztahy se spojenci, mohlo by dojít i na ústavní stížnost, zhodnotil v rozhovoru pro ČT24 napjatou situaci kolem prezidentských výroků ústavní právník Jan Kysela. Současný nesoulad mezi prezidentem a vládou není přitom ojedinělý. Miloš Zeman se například loni přel se svým původně prezidentským konkurentem Karlem Schwarzenbergem (TOP 09) o jména velvyslanců. O ústavní stížnosti se mluvilo i v souvislosti se Zemanovým předchůdcem Václavem Klausem.
Premiér Bohuslav Sobotka se dnes nechal slyšet, že prezident Zeman by měl některé své výroky konzultovat. Hrad ale oponuje – podle něj jsou slova hlavy státu týkající se zahraniční politiky v souladu s názory kabinetu. Lepší vzájemnou komunikaci a souhru nicméně chce i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.
Kysela: Prezident nemůže mluvit za sebe, na to musí počkat až mu skončí mandát
Pokud by slova, která prezident Miloš Zeman pronáší, měla ohrozit pozici České republiky v mezinárodních vztazích a ve spojeneckých závazcích, lze podle ústavního právníka Jana Kysely uvažovat i o ústavní žalobě. Šlo by však o krajní variantu. Zatím má premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) s prezidentem domluvenou schůzku, na které chce diskutovat o udržení jednotné linie zahraniční politiky. Miloš Zeman prezentuje prezidentský úřad dvacet čtyř hodin denně a musí tak zohledňovat náplň svých výroků. „Bude-li chtít mluvit za sebe a vyjevovat své soukromé názory, musí počkat na konec funkčního období nebo rezignovat,“ uvedl Jan Kysela.
-
"Tam kde je odpovědnost, je i moc, tam kde není odpovědnost, není moc. Vláda odpovědná je, prezident nikoliv," uvedl Jan Kysela.
Politolog Milan Znoj z Univerzity Karlovy míní, že by současná situace mohla být pro Sobotkovu vládu příležitost, jak narovnat vztahy s prezidentem. Premiér minimálně „bude muset najít nějaký modus vivendi, jak spolupracovat s prezidentem.“ V začátcích musel Sobotka čelit Zemanově představě o jeho vládě, ale v pozici předsedy se udržel a prezidentovi nezbylo než ho jmenovat, byť jsme na vládu museli čekat sto dnů od voleb. „Vždycky si prezident Zeman našel příležitost, aby ho pošťouchnul,“ řekl Znoj.
Z kritizovaných výroků prezidenta
„Jeden můj známý řekl, že ukrajinský konflikt a občanská válka je něco jako chřipka. Ale je tu nemoc, o které skoro nikdo nemluví. Zavíráme oči a myslíme si, že je to pouze starost novinářů, že je to pouhá propaganda. A toto nebezpečí představuje Islámský stát.“ (projev na konferenci Dialog civilizací na řeckém ostrově Rhodos, 26. září 2014)
„Podle mne je nejdůležitější pochopit, že na Ukrajině je prostě občanská válka. Nesmíme se zabývat nějakými sny o podpoře, včetně ekonomické podpory Ukrajiny, protože v podmínkách občanské války je ekonomická podpora naprostým nesmyslem.“ (rozhovor pro ruskou televizní stanici První kanál, 17. listopadu 2014).
Zároveň existují pochyby o tom, jestli se zahraničně-politický program vlády tolik liší od prezidentových výstupů. Podle Znoje ani nejde o problém ve vztahu k mezinárodním spojencům, neboť vláda a prezident nejsou tak disharmoničtí. „Jsou tady Zemanovy výroky, které šly za hranu,“ připouští Znoj. Zemanovy názory na Ukrajinu se ale mají více vztahovat k vnitřní politice. „Reaguje na určité nálady v zemi, na určitý typ občanů-voličů, kteří vnímají Ukrajinu jinak, než se běžně šíří v médiích. Miloš Zeman tady pěstuje vnitropolitickou konfrontaci,“ řekl Znoj.
Zahraniční politka v minulosti
Současná kritika odcizení prezidentovy zahraniční politiky, která zesílila během setkání premiéra Bohuslava Sobotky s předními zástupci americké politiky, není prvním případem, kdy se Hrad a Strakova akademie vzdálily. Miloš Zeman měl hned po svém zvolení spor s Nečasovou vládou. Rozcházely se názory jeho a šéfa diplomacie na jména nových velvyslanců do Ruska nebo na Slovensko. V roce 2005 se nepohodl Jiří Paroubek (tehdy ČSSD) jako premiér s Václavem Klausem, a to v přístupu k Evropské unii a konkrétně evropské ústavě. Zazněla tehdy hrozba omezení financí a tedy počtu zahraničních cest. Klaus se ještě jako premiér za ODS vymezil vůči rozhodnutí Václava Havla pozvat do Česka britského spisovatele Salmana Rushdieho.
Vláda má různé možnosti, jak se politicky zachovat. „Vláda má s prezidentem jednat, tlačit skrze Poslaneckou sněmovnu, skrze Senát. V určitých případech připadají v úvahu i prostředky právní,“ řekl Kysela. Současné výzkumy veřejného mínění rovněž reagují negativně na Zemanovo vystupování (čtěte zde), ale podobný pokles zaznamenal i o rok dřív, a podle sociologa Petra Soukupa z Univerzity Karlovy může prezident jednoduše zkoušet, co si ještě může dovolit.
Když ústavní stížnosti čelil Klaus
K Ústavnímu soudu chtěli někteří pohnat bývalého prezidenta Václava Klause, a to v souvislosti s amnestií, kterou vyhlásil ke konci svého druhého mandátu. Podporu, aby byl Klaus stíhán za velezradu, sháněl skrze petici protikorupční aktivista a podnikatel Karel Janeček. Důležitý však byl zisk podpory od dvaceti sedmi senátorů, protože zákon umožňoval podat žalobu pouze v případě, kdy se na tom shodne aspoň třetina Senátu. Žaloba se nakonec k soudu dostala, ale ten 27. března 2013 oznámil, že řízení zastavil, protože skončením Klausova mandátu už je žaloba bezpředmětná.
Před Janečkem chtěl Klause k zodpovědnosti hnát i senátor Zdeněk Bárta (KDU-ČSL) za to, že komplikovaným jmenováním ústavních soudců znemožňoval řešení složitějších případů u tohoto soudu, nebo Alena Gajdůšková (ČSSD) za nečinnost s Lisabonskou smlouvou. Pokus o podání ústavní stížnosti na prezidenta by byl u přímo voleného představitele složitější. Nový zákon sice umožňuje stíhat prezidenta i za hrubé porušení Ústavy, ale pro zahájení je zapotřebí tří pětin členů obou komor Parlamentu.
