Prezident Miloš Zeman vzal zpět kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu proti rozsudku, podle kterého má znovu rozhodnout o profesuře Ivana Ošťádala a Jiřího Fajta. Původně je odmítl jmenovat. Pražský městský soud věc na základě žalob Fajta, Ošťádala a Univerzity Karlovy letos v dubnu prezidentovi vrátil k dalšímu řízení a pravomocně rozhodl, že prezident nemůže sám znovu posuzovat, zda kandidát splňuje podmínky pro jmenování.
„Sám jsem žádnou stížnost zpět nepodával. Řeší to jednak naše právní oddělení, jednak náš právník Marek Nespala,“ řekl ke stažení kasační stížnosti Zeman. Nespala později uvedl, že stížnost se stala po nepřiznání odkladného účinku nadbytečnou a že Zeman ve věci rozhodne na základě podkladů, které si prostřednictvím ministerstva školství vyžádal od Univerzity Karlovy.
Právník: Prezident do toho teď půjde čelem
Právník tak vyvrátil interpretaci, že Zeman stažením kasační stížnosti vyklízí pozice. „Naopak. Prezident do toho teď půjde čelem, věc se bude posuzovat meritorně, tedy co do jejího základu. Samozřejmě veškeré argumenty zůstávají. Setrváváme na právním postavení hlavy státu jakožto ústavního orgánu a jeho aktů jakožto aktů ústavních,“ řekl.
Nespala zároveň upozornil, že Hrad v tuto chvíli „s napětím čeká“ na dodání doplňujících podkladů. Marně je podle něho v únoru 2016 žádal už od tehdejší ministryně Kateřiny Valachové (ČSSD). „Ihned po rozhodnutí Městského soudu v Praze jsme znovu požádali pana ministra Roberta Plagu (ANO) a poté, co bylo rozhodnuto o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tak jsme to urgovali,“ popsal právník.
Fajtův a Ošťádalův jmenovací dekret Zeman nepodepsal na jaře 2015 ještě společně s dekretem politologa Jana Eichlera. Zdůvodnil to vážnými prohřešky akademiků z minulosti. V případě Fajta poukázal na jeho údajnou žádost, aby mu banka prostřednictvím sponzorského daru poskytla doplatek k platu ředitele Národní galerie. U Ošťádala kritizoval kontakty s komunistickou Státní bezpečností. Své rozhodnutí Zeman oznámil v lednu 2016 dopisem tehdejší ministryni školství Kateřině Valachové (ČSSD).
Na svých výhradách vůči akademikům Zeman dál trvá. Zopakoval to na tiskové konferenci po návštěvě Ústeckého kraje: „Zastávám názor, že když si někdo řekne o jeden milion korun od Komerční banky jako příplatek ke svému platu, tak je to určitě, chcete-li to tak nazvat, morální kaz,“ řekl na adresu Fajta.
K Ošťádalovi pak poznamenal: „Když má někdo rezidenční byt, mám ještě shovívavý postoj k agentům, ale rezident, to už je velká šarže. Zase můžeme mít pochybnosti o jeho morální integritě.“ Dodal, že své argumenty už dříve řekl tehdejší ministryni Valachové. „Teď je otázka, aby soud posoudil, zda jsou tyto argumenty relevantní,“ konstatoval Zeman.
Městský soud v Praze v dubnu pravomocně rozhodl, že žádný orgán výkonné moci – tedy ani prezident – nemůže po řádném řízení o jmenování profesorem sám znovu posuzovat, zda kandidát splňuje podmínky pro jmenování. Nepřípustně by tím totiž zasáhl do autonomie vysokých škol.
Soud poukázal na to, že postup ke jmenování profesorem upravuje zákon o vysokých školách, podle nějž kvalifikaci uchazeče postupně posuzuje odborná hodnoticí komise, vědecká rada příslušné fakulty a vědecká rada vysoké školy.
Hrad následně v květnu podal kasační stížnost. Podle Nespaly se věc netýkala „primárně pouze jmenovacího procesu profesorů, ale vůbec právní povahy úřadu prezidenta republiky. To znamená – není to žádná osobní otázka, ale primárně otázka právní.“
Podle soudu může prezident rozhodnout o nejmenování navrženého kandidáta profesorem jen tehdy, jestliže dospěje k závěru, že uchazeč neprošel řádným procesem ke jmenování nebo že tento proces vykazoval vady, kvůli nimž mohl být nezákonný. Takové rozhodnutí by však musel odůvodnit, což Zeman neudělal.
Prezident v kauze argumentoval mimo jiné tím, že za výkon jeho pravomocí ho žádný jiný státní orgán nemůže volat k odpovědnosti. Senát soudkyně Viery Horčicové však tento výklad ústavy vyvrátil. Zdůraznil, že prezident je při výkonu pravomocí vždy vázán ústavními i ostatními zákony.
Jiří Fajt působí na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK. Absolvoval Zemědělskou univerzitu (1983) a dějiny umění na Univerzitě Karlově (1994). Od roku 1992 působil v Národní galerii jako kurátor středověkého umění, později ředitel Sbírky starého umění. V éře Milana Knížáka z NG odešel, od roku 2014 je ale jejím generálním ředitelem.
Jan Eichler přednáší o mezinárodních bezpečnostních vztazích na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. Je absolventem Vojenské akademie v Bratislavě (1975). Za minulého režimu pracoval na ministerstvu obrany a také československém velvyslanectví ve Francii, po revoluci krátce působil v armádním generálním štábu. Od roku 1994 pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a přednáší na VŠE.
Ivan Ošťádal pracuje na Katedře fyziky povrchů a plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, působí také ve Fyzikálním ústavu Akademie věd.
