Péče o lidi v nouzi je součástí naší kulturní tradice. Podle velvyslance ve Velké Británii Michaela Žantovského se ale z uprchlíků stal obrovský byznys. Představují ho hlavně lodě, které převáží migranty do Evropy. Britové přesto nemají problém v poskytování azylu lidem, kteří ochranu skutečně potřebují. „Problém je ale rozlišit, kdo takovým člověkem dnes je a kdo není,“ řekl Žantovský v Interview ČT24.
„Zodpovědnost a solidarita s druhými je součástí naší civilizace a kulturní tradice od raných stádií křesťanství. Je to péče o cizí v našem středu, o lidi v nouzi, kteří potřebují pomoc,“ říká odcházející velvyslanec.
Kromě běženců, kteří prchají před válkou a ohrožením života, je zde ale pravděpodobně daleko větší počet takzvaných ekonomických migrantů, kteří usilují jen o lepší živobytí. „Na tom není samo o sobě nic špatného, ale ti lidé přitom překračují hranice, porušují zákony a představují velký problém pro celou řadu evropských zemí,“ podotkl.
V Africe není větší chudoba než dřív
Například v zemích subsaharské Afriky, odkud je řada migrantů, není podle Žantovského větší chudoba ani více občanských válek než dříve. „Naopak Africe se v poslední době začíná poměrně dařit. Přesto počet migrantů narůstá geometrickou řadou,“ poznamenal.
Neřešenou součástí problému s uprchlíky je totiž podle Žantovského to, že jde o obrovský byznys: „Mít dnes loď, která převáží ekonomické migranty, je výnosnější byznys než vlastnictví letecké společnosti. Je to srovnatelné jen s byznysem s drogami a lidským masem.“
Většina uprchlíků se snaží dostat především do Německa nebo Británie. Británie má totiž štědrý sociální systém. Žadatelé o azyl dostávají až do rozhodnutí o své žádosti od státu peníze na základní zabezpečení. Rozhodnutí o azylu trvá obvykle několik měsíců.
Problém je rozlišit, kdo azyl potřebuje
V okamžiku, kdy je migrantovi přiznaný statut politického azylanta, tak má nárok i na základní sociální zabezpečení. Podle Žantovského bude mít nárok i na příspěvek na bydlení a po určité době si může hledat i práci. „K tomu patří i celkem liberální britský postup k otázkám slučování rodin,“ dodal.
Britové navíc nemají žádný problém v poskytování azylu lidem, kteří ochranu skutečně potřebují. Problém je podle Žantovského rozlišit, kdo takovým člověkem dnes je a kdo není. Země, které jsou nejotevřenější k uprchlíkům, si proto zároveň přistěhovalectví nejvíce hlídají: „Dokáží ho udržet jen v určitých mezích. Kdyby se přesáhly, tak by to bylo kontraproduktivní nejen pro společnost, ale i pro migranty samotné.“
Frustrovaná generace migrantů
V poslední době se ale hodně mluví o tom, že ve Francii se nepodařilo dřívější uprchlíky asimilovat. Druhá a třetí generace je frustrovaná a země nedávno čelila několika teroristickým útokům. Žantovský připouští, že něco podobného hrozí i Británii.
V 90. letech a na začátku současného století v Británii převládal multikulturalismus. Přistěhovalci mohli vytvářet vlastní komunity s vlastními školami a sociálními službami. „V některých muslimských komunitách se praktikovaly i prvky z islámského práva," doplnil Žantovský. Zároveň se tím ale podle něj do jisté míry narušil kontakt s britským prostředím a dnes řada pozorovatelů a britských médii poukazuje na problémy, které to vytváří. Jde například o propagaci radikálního islámu nebo chybějící respekt vůči právům žen.
