Olomouc - Lidé a jejich vztah k nosorožcům má dva protipóly, které nemohou být více odlišné – na jedné straně existují stovky pytláků, kteří je loví pro jejich rohy, na druhé straně stojí hrstka vědců, kteří dělají vše pro to, aby populace nosorožců nevyhynula. Výzkum Univerzity Palackého se zabývá komunikací nejohroženějšího živočišného druhu, která se uskutečňuje pomocí sípavých a kvičivých zvuků. Jeho cílem je pochopit sociální vazby mezi nosorožci a doslova na poslední chvíli přispět k záchraně tohoto druhu.
„Výzkum se týká nosorožce tuponosého, který se stále ještě vyskytuje ve volné přírodě, a to v oblasti Jihoafrické republiky. Druhým zkoumaným druhem je nosorožec Cottonův, který se však vyskytuje pouze v zajetí, a to v počtu pěti kusů,“ popsala vědecká pracovnice z Katedry zoologie Univerzity Palackého v Olomouci Ivana Cinková. Oba zkoumané druhy nosorožců si jsou velmi blízké a jejich vokální repertoár je značně podobný, i když s určitými rozdíly, podle kterých se dají oba druhy rozeznat. Rozdíly podle Cinkové vznikly na základě přizpůsobení se konkrétním podmínkám místa výskytu.
Prvním krokem ve výzkumu komunikace nosorožců byla analýza jejich kontaktních hlasů. Zmíněné druhy nosorožců byly vybrány z toho důvodu, že jako jediné používají tuto formu komunikace a jsou nejvíce sociální. „Zaměřili jsme se na to, jestli se kontaktní hlasy liší mezi jedinci. Zjistili jsme, že ano. Tak, jak se rozpoznají lidé podle hlasu, tak lze poznat podle hlasu i nosorožce,“ uvedla Cinková. Vědci se následně zaměřili na playbacky s kontaktními hlasy, na které nosorožci reagovali velmi intenzivně. „Zjistili jsme, že lze tyto playbacky používat ke stimulaci jejich sociálního chování,“ doplnila Cinková.
Cílem výzkumu je využití získaných informací v praxi, a to v managementu nosorožců jak v rezervacích, tak ve volné přírodě a zoo. Nosorožci se v zoo totiž velmi špatně rozmnožují a přesná příčina problému není zatím zcela známá. „Jedním z důvodů může být pozměněné sociální chování a nedostatek sociálních podnětů v zajetí. Už dříve bylo studiem u některých domácích zvířat zjištěno, že na základě použití různých playbacků hlasů nebo moči a trusu ostatních zvířat lze dojít ke stimulaci a dřívějšímu zabřeznutí samic. A v to doufáme i u těch nosorožců,“ přiblížila cíle výzkumu Cinková.
Samotní vědci přiznávají, že nosorožcům se mnohem lépe daří ve volné přírodě než v zajetí. Kvůli jejich neustálému vymírání je však potřeba podniknout více takových výzkumů, jako provádí Ivana Cinková. „Určitě to nosorožcům dlužíme, protože jediný důvod, proč jsou dnes na pokraji vyhubení, je člověk, který je zabíjí kvůli jejich rohům. Měli bychom udělat všechno, co je v našich silách, abychom jim pomohli,“ doplnila Cinková.
