Praha - Šikana cizinců na pracovních cestách jako běžná praxe v Česku. Proti zahraničním pracovníkům se před dvěma lety bezohledně postavil stát. Pokud byl dotyčný poslán na služební cestu mimo adresu svého zaměstnání, cizinecká policie mu do pasu mohla dát tučnou pokutu nebo razítko o vyhoštění. Takový postup ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) byl přitom v rozporu se zákony. Právě tak zní nový rozsudek Nejvyššího správního soudu. Vyhoštění cizinci mohou nyní požádat o přezkum svých řízení. A domáhat se na státu odškodnění. Na téma si pro Reportéry ČT zblízka posvítil David Macháček.
Pouta a pak pokuta, či vyhoštění, popisují situaci cizinci
Někteří cizinci, kteří byli svými zaměstnavateli posláni kvůli práci třeba na krátkou služební cestu vlakem, skončili najednou úplně na jiném místě. „Nikdo nám nic nevysvětlil. Přijeli, sebrali nás, odvezli do Brna na policii a tam nás zadržovali, nevím jak dlouho - asi čtyři hodiny,“ konstatoval Ivan Barsky. „Dali mi vybrat: buď padesát tisíc pokuty, nebo pryč z Česka,“ podotkl další ze zahraničních pracovníků Yevhen Teshlya.
A další příklad. Tatjana a Igor Didykovi jsou manželé, kteří v České republice pracují legálně už pět let. Loni v září byli posláni na pracovní cestu z Moravy do Mělníka. I je zadržela cizinecká policie. „Nasadili nám pouta. Museli jsme s nimi jet do Prahy, kde nás dali pod zámek. Chtěli, abychom podepsali vše, co napsali. Advokáta prý nedostaneme, dokud to nepodepíšeme,“ vzpomínají manželé. Konec je už tradiční – řízení o vyhoštění z republiky.
Tito cizinci neporušili žádný zákon - byli posláni na běžnou a legální pracovní cestu. Například Teshlya už deset let pracuje v brněnské Plotní ulici jako strojní zámečník. Firmě, jež ho zaměstnává, se na pět kilometrů vzdáleném sídlišti rozbil stavební stroj. Nestihl ale ani začít s opravou a už ho zadržela cizinecká policie. Pětikilometrovou pracovní cestu totiž považovala za nelegální práci. „Na policii mě drželi tři hodiny,“ poznamenal cizinec. Absurdní přístup ministerstva práce a cizinecké policie by tak mohl znamenat, že sebrat pracovníka je možné i při práci v sousední ulici.
Tvrdé represe vůči cizincům začaly před dvěma lety
Přesné statistiky o vyhoštěních kvůli pracovním cestám k dispozici nejsou. Existují jen odhady. „Z mé evidence a z mých klientů mohu dovodit, že se může řádově jednat určitě o stovky cizinců, se kterými minimálně bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění,“ uvedl specialista na právní zastupování cizinců, advokát Petr Václavek.
Až nový rozsudek Nejvyššího správního soudu odhalil, že pronásledování cizinců nemá žádnou oporu v zákoně. Od roku 2009 jsou pracovní cesty cizinců zcela legální. Samo ministerstvo práce to oficiálně prezentovalo na svých internetových stránkách:
- „Zaměstnavatel při vysílání cizince na pracovní cestu nepodává o této skutečnosti Úřadu práce žádnou informaci. Ani při déletrvající pracovní cestě nepotřebuje cizinec nové povolení k zaměstnání,“ uvedlo MPSV na webu.
Jenže v lednu 2012 ministerstvo najednou vyměnilo na webových stránkách svůj právní výklad zákona o zaměstnanosti a začalo tvrdit toto:
- „Cizinci, kteří obdrželi povolení k zaměstnání, nemohou být vysíláni na pracovní cesty.“
Zdeněk Kühn, soudce Nejvyššího správního soudu:
„Výklad byl změněn, aniž by byl změněn zákon. Zákon byl jasný a v podstatě umožňoval cizincům cestovat na pracovní cesty. Najednou ale na základě rozhodnutí ministerstva bylo konstatováno, že to neumožňuje. Přičemž ministerstvo nemůže novelizovat zákon. My jsme také jasně řekli, že to je v naprostém rozporu s právním státem.“
Po nečekaném ministerském obratu, který legální pracovní cesty označil ze dne na den za nezákonné, se po celé republice rozjela vlna kontrol organizovaných úřady a inspektoráty práce a cizineckou policií. „Ministerstvo práce a sociálních věcí působilo v té době jako odvolací orgán ve věci rozhodování prvoinstančních orgánů. A v jednom z odvolání se ztotožnilo s názorem prvoinstančního orgánu, který uložil pokutu za nelegální práce spojenou se služební cestou cizince. Tento názor se později ustálil v rozhodovací praxi,“ řekl k tomu náměstek ministra práce a sociálních věcí Roman Chlopčík.
Vlnu tvrdých represí nedokázal zastavit ani podrobný právní posudek vedoucího katedry správního práva na Masarykově univerzitě Stanislava Kadečky, jednoho z našich největších expertů na tuto problematiku:
- „Pracovní cesta neznamená změnu místa výkonu práce, je to pouze pracovní cesta. Každý zaměstnanec je oprávněn k tomu, aby svoji práci vykonával i na pracovních cestách. Podstata té myšlenky vychází ze základu našeho ústavního pořádku a ze standardního demokratického pravidla, které říká, že každý si může činit cokoliv, co mu není zákonem nebo na základě zákona zakázáno,“ konstatoval Kadečka.
- „Každý právník má trochu jiný názor,“ podotkla Dagmar Berková, vedoucí právního útvaru Oblastního inspektorátu práce v Brně.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze srpna letošního roku ovšem úředníkům důrazně řekl, že jejich postup je protiústavní. „Takovýto přístup moci výkonné je nejen ve flagrantním rozporu s dělbou moci, ale naprosto nepřijatelně zasahuje do právní jistoty zaměstnavatelů a zaměstnanců. Ti nemohli očekávat, že ke změně výkladu dojde takto hrubě protiústavním způsobem,“ zní citace z rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Ministerstvo práce ale zřejmě nikoho za chybný výklad zákona trestat nehodlá. „Já si myslím, že vyvozovat osobní zodpovědnost vůči někomu, kdo má v nejlepší vůli svůj právní názor, který je navíc podpořen i právními názory krajských soudů, je poměrně obtížné,“ okomentoval situaci náměstek Chlopčík. Česká republika každopádně stojí na prahu velké mezinárodní ostudy.
