Umí učitelé vysvětlovat soudobé dějiny tak, aby znalosti byly žákům skutečně k užitku? Dozví se mladí lidé na základních a středních školách klíčové údaje a klíčové souvislosti? Podle Jaroslava Pinkase z Ústavu pro studium totalitních režimů školní dějepis může u druhé světové války sklouzávat k epické šíři příběhu. Žákovi pak z toho vzniká nesrozumitelná změť událostí, která je obtížně představitelná v širších souvislostech. Vzdělávací organizace spolu s ÚSTR také proto představilyy způsoby, kterými chtějí zvýšit historickou gramotnost na školách.
Jména, data, místa. Základní trojčlenka, která je spojována s výukou dějepisu. Jaroslav Pinkas z oddělení vzdělávání ÚSTR si nicméně myslí, že řada učitelů učit dějiny umí a dokáže látku podávat v širších souvislostech. Důležitá je systematická podpora učitelů, od vhodné skladby vzdělávacích předmětů na vysoké škole po metodickou podporu učitelů i v průběhu jejich další kariéry. „Učitelé by měli být více školeni v metodických dovednostech, schopnostech, jak prezentovat válku nikoli jako velký učebnicový příběh, ale na nějakých menších, konkrétnějších případech. Ať už jsou to prameny mediální povahy, nebo textové. Nicméně měl by tam být důraz na interpretační dovednosti, které by učitelé měli předávat žákům,“ uvedl Pinkas.
Když se proto řekne útok na Pearl Harbor, kromě data by měl být student schopen popsat událost v kontextu. Co se stalo, ale i proč k tomu došlo a jaké to mělo důsledky. Žák gymnázia by měl umět interpretovat konkrétní prameny, které jsou s válkou spojeny. „Na základě této interpretace by měl být schopen vytvářet souvislý příběh, formulovat zásady, proč si myslíte to, co si myslíte, obhájit je v diskusi,“ popsal Pinkas.
Konsenzus nad dějinami se rozpadá, učitelé se nesmí bát
Časová blízkost událostí druhé světové války a především poválečného vývoje je pro učitele ožehavá, protože může vyvolat spor. „Konflikty mezi školou a rodinnou pamětí existují, nejsou ještě tak silné, ale v některých regionech představují problém, který odrazuje učitele od výuky soudobých dějin. Je to nevyhnutelné. Konsenzus v pohledu na dějiny se rozpadá,“ upozornil Pinkas. Zodpovědnost přechází na učitele, který by se neměl vyhýbat nedávnému období pří výuce. S druhou světovou válkou to ale ještě jde. Mezi žáky je tato doba oblíbená a není problém ani s hodinovou dotací vymezenou na látku.
Přehled projektů některých vzdělávacích organizací:
- Společnost Collegium Bohemicum - webová stránka skolademokracie.cz, kde jsou k dispozici materiály pro učitele, které mohou použít přímo v hodinách
- Institut Terezínské iniciativy - projekt Terezínské album, který shromažďuje informace o obětech holocaustu v českých zemích
- Muzeum romské kultury - snaží se připomenout historii romského holocaustu, který je prý ve výuce často opomíjen
- Památník Terezín - vzdělávací projekty pro mládež z Čech i ze zahraničí. Vytvářejí i metodické a didaktické materiály, jejich projekt Školákem v protektorátu přibližuje režim v protektorátu Čechy a Morava na příkladu školství
Mimo školu, ale stále v souvislosti s veřejným povědomím o dějinách by byl Pinkas opatrný s nadužíváním některých pojmů. Pro příklad uvádí nálepky fašisté a nacisté, což se objevuje s téměř každou událostí, aktuálně s krizí na Ukrajině, kdy se podobným označením obviňují obě strany. „Inflace pojmu je varující,“ tvrdí Pinkas. „Je to účelové, instrumentální používání pojmu v politickém boji, který zneužívá určité historické zkušenosti,“ dodal. Jinak ale diskusi k druhé světové válce nejen v souvislosti s výročím hodnotí jako bohatou. Otevírají se prý bílá i tabuizovaná místa.
