Hnízdo invazního druhu asijské sršně vytrasovali v minulých dnech přírodovědci s pomocí lidí v Předních Skvrňanech na Plzeňsku. Uvnitř asi osmikilového hnízda, které snesli hasiči, bylo sto trubců a pět královen. Právě trubci, které přírodovědci chytili, nechali vyhladovět a pak jim dali med, je k hnízdu přivedli. V Událostech, komentářích to popsal specialista na blanokřídlé Luděk Šulda.
Vypátrat hnízdo na Plzeňsku pomohly přírodovědcům samy hladové sršně asijské
Pátrání po sršních asijských (zdroj: ČT24)
„Nejdéle nám trvalo nachytat dostatek sršní, protože jsme nechtěli riskovat, že nám sršně někde na půl cesty dojdou a budeme muset jít chytat další. Tak jsme se snažili asi tři hodiny chytat dostatek jedinců, a když jsme jich měli deset, rozhodli jsme se, že půjdeme po stopě,“ popsal Luděk Šulda.
Hnízdo objevili přírodovědci podle předpokladu do jednoho kilometru od nálezu prvních jedinců. „Pozitivní je, že ještě nestihly ani dochovat pohlavní generaci, a to byl naprosto příznivý rok. Pro sršně bylo dlouho teplo a měly vlastně dost příležitostí a stejně to nestihly,“ řekl přírodovědec. Podle něj to svědčí o tom, že ve vyšších polohách se sršeň asijská nedokáže reprodukovat. „V nižších polohách by to část královen stihla. Otázka je, kolik by jich dokázalo přežít zimu,“ poznamenal.
Trubci nemají žihadlo
Do studia Událostí, komentářů přírodovědec přinesl pro srovnání živého trubce sršně obecné a mrtvou sršeň asijskou. „Sršeň obecná je menší. Samec nepíchne, nemá žihadlo. Poznáme ho podle dlouhých zahnutých nelomených tykadel,“ popsal. Neublížil by podle něj ani trubec sršně asijské. „Kdybych tady měl asijskou sršeň živou a byla by hladová, nebylo by to žádné nebezpečí, protože pokud bych jí nabídl žrádlo, zajímala by se jenom o to,“ vysvětlil a dodal, že kdyby jí potravu nedal, snažila by se uletět.
Sršně asijské se podle odborníka liší hlavně ve velikosti hnízd, která zakládají. Sršeň evropská zakládá hnízdo o několika stech jedincích (většinou jich je čtyři sta až šest set), hnízdo asijských sršní tvoří až dvacet tisíc jedinců.
„Je problém takové hnízdo uživit. V pralesích Asie je hmyzu dostatek, ale u nás ne. Takové hnízdo dokáže spotřebovat až dvanáct kilo hmyzu denně, a proto je vlastně tahle sršeň nebezpečná pro včely, protože včelstvo je pro ně nevyčerpatelný zdroj potravy, kam můžou létat jako do bufetu,“ vysvětlil Šulda.
Mohou se objevit i další hnízda
Objev prvního hnízda v Čechách na počátku týdne nemusí podle něj odpovídat realitě. „Je to první potvrzený záchyt, ale je možné, že někde jsou nějaká hnízda nepotvrzená,“ poznamenal přírodovědec, ačkoliv utajený výskyt podle něj příliš pravděpodobný. „Nejspíš by si jich včelaři před úly všimli. Ona se chová úplně jinak než naše sršeň. Ta přiletí, chytne včelu, odletí. Asijská stojí jako vrtulník ve vzduchu před úlem, dokáže stát na místě, otáčet se všemi směry a pak dělá prudký výpad na letící včelu,“ popsal.
Sršeň asijská se podle přírodovědce do Česka blíží ze dvou směrů – z Německa a Maďarska. „Tam jsou místa potvrzených záchytů a je předpoklad, že by se mohla šířit na naše území ve větších počtech. Důležité je to v prvních letech nepodcenit, a když se někde objeví, opravdu je včas dohledat a zlikvidovat, než začnou chovat pohlavní generaci, to znamená nejlépe do září,“ upozornil.
Sršeň asijská potřebuje k rozmnožovaní teplo
Do Evropy, nejdříve do Francie, se sršeň asijská dostala v čínském zboží. „Způsob hnízdění má takový, že královna na chráněném místě založí prvotní hnízdo. V tomto případě byla hnízda v čínské keramice. Ve Francii se jim podařilo vyletět, přestěhovat se, dochovat generaci a pak už jsou to tisíce královen, které se začaly šířit,“ vysvětlil Šulda.
S oteplováním se riziko, že se dokáží sršně asijské reprodukovat v Česku, bude podle odborníka na hmyz zvyšovat. „Ve Francii nebo Španělsku, kde jsou tyto sršně už rozšířené, je to pro ně výhodnější. Královny začínají sezonu už v únoru a pokračují až do listopadu či prosince. Jejich hnízda mají dlouhý vývojový cyklus. U nás jim to počasí nedovolí,“ řekl.
Lidé se podle něj zvířete obávat nemusí, nesmí ho ale dráždit. „Když se někde objeví hnízdo, je důležité se k němu nepřibližovat, aby je lidé nevyprovokovali k útoku. Sršně jsou za normálních okolností klidné, ale mají speciální strategii na obranu, že vyšlou poplašný feromon a vrhnou se do útoku, a to nejenom sršně z daného hnízda, ale i sršně, které se pohybují v okol cizích hnízd,“ vysvětlil.