Praha – Výše zmíněná věta z britského seriálu Jistě, pane ministře zpravidla otřese důvěrou vlády a politické reportéry připraví o klidný spánek. Ne tak v Česku. Rošády ve vládě už nikoho nevzruší. Kdyby se totiž měla aktualizovat společná fotografie Nečasova kabinetu, tak aby seděly obličeje a funkce, muselo by se tak stát za uplynulých dva a půl roku 26x. Z původních patnácti mužů v den zrodu vlády zbyli kromě premiéra už jen čtyři stateční.
V červenci 2010 se ostatně jednalo o úplně jinou koalici – ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Ve sněmovně disponovala nejpohodlnější většinou 118 hlasů od vzniku samostatné ČR. Neuplynulo ovšem ani 2,5 roku a na vládě se podílí nová strana LIDEM, nástupnice VV, podpora ve sněmovně se smrskla na něco lehce přes stovku, dvě třetiny ministrů se obměnily a přibyla novinka v Nečasově týmu – ženy.
Nejkratší dobu vydržel ve vládě ministr životního prostředí Pavel Drobil, kterého už v prosinci 2010 kvůli skandálu na Státním fondu životního prostředí vystřídal Tomáš Chalupa. Následovala hned dvojvýměna v čele ministerstva dopravy, které nejprve kvůli kauze Kočí/Škárka v dubnu opustil Vít Bárta, jeho nástupce Radek Šmerda ovšem v čele vydržel jen měsíc, pak ho nahradil Pavel Dobeš. Nicméně i ten už v Nečasově vládě není.
V dubnu 2011 došlo ke střídání i na ministerstvu vnitra – Radka Johna nahradil Jan Kubice. Závěr roku pak byl na výměny ministrů obzvlášť hojný, v říjnu se měnil ministr zemědělství (P. Bendl za I. Fuksu, neb patřil k příznivcům Tluchořova křídla v ODS), v listopadu ministr průmyslu – M. Kocourek odklonil miliony, střídá ho M. Kuba – a v prosinci také ministr kultury J. Besser, který neustál aféru kolem nepřiznaného podílu ve společnosti Comoros Group, nahradila ho procesní A. Hanáková.
Změny v Nečasově vládě pokračovaly i letos, v březnu se měnil ministr školství (J. Dobeše střídá P. Fiala), v červnu byl odvolán nejoblíbenější člen vlády, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého nahradil Pavel Blažek. V říjnu pak skončil ministr práce J. Drábek, který odstoupil kvůli údajné korupci svého náměstka Šišky, vystřídala ho L. Müllerová.
Rošády v závěru roku
Tento týden v pondělí skončil ve funkci ministr dopravy Pavel Dobeš a dnes také ministr obrany Alexandr Vondra. A právě kvůli těmto odchodům se zvažují další rošády v Nečasově kabinetu. Dosavadní vicepremiérka Karolína Peake by se mohla přesunout na resort obrany a ODS by mohla obsadit resort dopravy, který by se měl později sloučit s ministerstvem průmyslu v jedno „superministerstvo“.
Z původní sestavy tak už ve vládě kromě premiéra zůstali jen ministr zdravotnictví Leoš Heger, ministr financí Miroslav Kalousek, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (všichni za TOP 09) a ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský (LIDEM). Kromě Schwarzenberga jde přitom o politiky, kteří v průzkumech oblíbenosti pravidelně končí mezi posledními, v listopadovém průzkumu agentury STEM obsadil Jankovský úplně poslední místo.
Zatímco setrvání předsedy koaliční strany, místopředsedy a klidného muže Hegera v divokém křesle šéfa zdravotnictví není zas tak velkým překvapením, Jankovský patří tak trochu mezi záhady. U veřejnosti je totiž zároveň nejméně známým a tudíž i nepopulárním ministrem. Však také komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo ve svém sloupku pokládal čtenářům jízlivou otázku: „Víte, že ve vládě sedí člověk jménem Kamil Jankovský? Dokázali byste říct, na jakém ministerstvu, a uvést jediný výrok, který od července 2010 pronesl, případně si vybavit, jak přibližně vypadá?“
V Británii či Francii nic neobvyklého
Vládní rošády mají tradici třeba ve Velké Británii, zatím poslední provedl v září letošního roku premiér David Cameron, když vyměnil hned několik ministrů najednou. Po dvou letech vládnutí měly změny jeho kabinetu dodat nový impulz. Manévry s ministry mají ale v oblibě i francouzští prezidenti, kteří k nim také většinou sahají v polovině vládnutí.
To, že mohou být vládní rošády noční můrou politiků, vtipně ukázal britský satirický seriál Jistě, pane ministře. Vyděšený ministr pro administrativní záležitosti James Hacker se z novin dozvídá o chystaných změnách v kabinetu, ze stálého tajemníka ministerstva sira Humphreyho (v Česku obdoba náměstka na ministerstvu) pak tahá zákulisní informace:
Hacker: Kolují zvěsti, že premiér oznámí důležitou výměnu kabinetních křesel před koncem funkčního období. Vždyť já o tom nic nevím, přitom oni ano. Je to pravda…?
Humphrey: Kolují zvěsti.
Hacker: Dělat výměnu křesel, jak k tomu příjdu, sotva jsem začal dělat věci, které jsem…
Humphrey: Třeba vás nikam nepřeloží, pane ministře.
Hacker: Aha, jenže když mě nepřeloží, tak moje kariéra nepostupuje, tak jak by měla.
Humphrey: Alespoň nepostupuje nazpátek.
Hacker: Nazpátek? Myslíte… ale…proboha, já jsem přeci nic neudělal. Že mi to tady šlo docela dobře, co říkáte? Že nám to tady šlo dobře?
Humphrey: Ano, šlo vám to tady dobře.
Hacker: Já sice vím, že nejsem nejúspěšnějším ministrem této vlády, ale úplný propadák jsem snad taky nebyl.
Humphrey: Ne, pane, šlo vám to dobře.
Hacker: A v některých směrech jsem byl úspěšný, že ano?
Humphrey: Jistě, pane ministře.
Hacker: A když se Martin dostane na finance, je tu šance dostat ministerstvo zahraničí.
Humphrey: Ano, to byste mohl (nejistě přikyvuje).
Hacker: Nezní to moc jistě… Proč, co jste slyšel?
Humphrey: Nic, ujišťuji vás, proto si nejsem jistý.
