Praha – Do případu odebrání českých sourozenců jejich matce Evě Michalákové v Norsku se dnes zapojili čeští politici. Sněmovna vyzvala vládu, aby požádala Norsko o vysvětlení případu, neschválila ale výzvu, aby kabinet poskytl Michalákové diplomatickou ochranu. Ta by spor o děti povýšila na mezinárodní úroveň. Eva Michaláková mezitím plánuje podat žalobu proti norské sociální službě a požádat o svěření dětí do své péče.
Vláda má požádat Norsko o vysvětlení případu odebraných dětí
Norské království by mělo podle poslanců sdělit, proč bratři zůstávají v pěstounské péči, když původní důvod odpadl. Sněmovna by chtěla také vědět, zda norské úřady uvažují o možnosti svěřit děti do péče jejich českých příbuzných, případně jiných českých pěstounů, a proč sourozenci zůstávají v různých pěstounských rodinách. V případě, že Norsko nedá přijatelné a podložené odpovědi, česká vláda by měla podle sněmovny „vyvinout maximální úsilí“ k dosažení návratu dětí do Česka. Poslanci ale nesouhlasí s tím, aby vláda zvážila podání mezistátní stížnosti na Norsko.
Bratři Michalákovi i jejich matka mají české občanství. „Je nepřípustné, aby sourozenci vyrůstali odděleně v cizích rodinách. V Norsku jsou pošlapávána práva českých občanů. Vláda musí přestat strkat hlavu do písku,“ uvedla poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09). „Jsem přesvědčená, že děláme maximum, abychom dali norské straně najevo, že nám tyto děti nejsou lhostejné,“ brání se ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).
Podle některých poslanců ale česká vláda v současné době jednat ani nemůže. „Podle mých informací matka těchto dětí nevyčerpala v Norsku všechny právní prostředky, které sama má. My zároveň nemůžeme nařizovat norským úřadům, jak mají postupovat. Norsko je silný sociální stát, ale ani v té nejlépe fungující zemi nelze vyloučit, že se stane nějaká chyba. A informace, které máme, naznačují, že by tam i mohla být. Ale jak jsem řekl, norské soudy jsou nezávislé, ani norská vláda jim nemůže nařídit, co mají dělat. Z pohledu ČR je možné dosáhnout navrácení matky a dětí do České republiky, ale není ani jasné, zda by to matka vůbec chtěla,“ uvedl ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.
GALERIE
videogallery_491626
Podle šéfa vládních lidovců Pavla Bělobrádka sice matka ještě všechny nástroje nevyužila, ale jiné země se v podobných případech o děti dokázaly postarat. „Děti patří především k matce, pokud tam nejsou sociálně patologické záležitosti. Můžeme si vyřešit naši matku s našimi dětmi u nás,“ dodal. Předseda klubu ČSSD Roman Sklenák řekl, že bez dostatku informací není možné efektivně pomoci, norské úřady ale podrobnosti nesdělují. Jediná cesta je, aby se matka znovu obrátila na norské soudy, míní. Dodal, že Česká republika zatím vůči Norsku k takzvané diplomatické ochraně pro své občany nikdy nesáhla. „Je nutné zvolit správnou cestu, abychom si nepočínali v diplomatických vztazích neobratně,“ uvedl Sklenák. Podle šéfa poslanců opoziční ODS Zbyňka Stanjury by se ale stát měl za práva svých občanů bít silněji. „Jsou cesty, které stát nevyužil. Slýcháme, že existují opravné prostředky, místo toho, aby vláda šla do konfliktu,“ soudí Stanjura. Hnutí Úsvit bude podle předsedy svého klubu Radima Fialy navrhovat, „aby se český stát postaral o své občany a kauza se řešila“.
O případ se také zajímá prezident Miloš Zeman. „Obdrželi jsme již několik dopisů,“ uvedl mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. „Jsme v kontaktu s ministerstvem zahraničních věcí a požádali jsme, abychom byli o veškerém vývoji v tomto případě informováni,“ dodal.
GALERIE
Eva Michaláková se svými dětmi zdroj: ČT24
Norská sociální služba Barnevern odebrala českému páru syny v květnu 2011 po udání z mateřské školy pro podezření z pohlavního zneužívání. Policie vyšetřovala otce chlapců a později i matku, vyšetřování ale zastavila a obvinění nepadlo. V únoru 2012 úřady rodiče zbavily práva na péči. Děti se dostaly ke stálým pěstounům, každé teď žije v jiné rodině. Matka může syny vidět dvakrát ročně na dvě hodiny. Norské soudy její odvolání odmítly, loni v listopadu se obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který její stížnosti také nevyhověl.
Podle poslankyně jedinou možností je právě žaloba proti norské sociální službě, kterou je možné podávat každý rok. „Většinou je to zamítáno. Šance na úspěch je mizivá,“ uvedla Chalánková. „Je třeba zkusit návrh podat,“ řekl ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán s tím, že soudy před třemi lety nějak rozhodly, nyní jsou změněné poměry, proto by měl soud znovu rozhodovat.
Podle právníka matky Pavla Hasenkopfa může Michaláková podat návrh, rozhodovat o něm bude krajská komise Barnevernu. Po zamítnutí se může obrátit na odvolací okresní soud, poté na soud dovolací. Pokud neuspěje, může to zkusit za rok. „Je to věčná smyčka. Opravné prostředky nebudou vyčerpány do 18 let věku chlapců. Jako byste vráželi hlavou do zdi,“ míní advokát.
Vláda požádá Norsko o informace o odebraných chlapcích (zdroj: ČT24)
„Formální kroky, založené na existujících právních nástrojích, jsou vyčerpány. Teď je čas pro politické aktivity,“ řekl Zdeněk Kapitán s tím, že problém Norska je v tom, že české úřady nemají žádný konkrétní protějšek pro spolupráci. „Samozřejmě se snažíme iniciovat komunikaci diplomatickou cestou,“ dodal.
Pod peticí na podporu matky a hochů je podle Chalánkové zhruba 9 400 podpisů. Archy pořadatelé předají ve středu sněmovnímu petičnímu výboru. Na sbírkovém kontě, z něhož se budou platit norské advokátky, je kolem 300 000 korun.
Dědeček chlapců Jiří Pavelka míní, že rozhodnutí sněmovny jeho dceru posílí. Podle něj dolní komora ukázala, že „i Česko začíná o své děti projevovat zájem“. Věří, že případ skončí tím, že chlapci budou se svou matkou a všichni se vrátí do ČR. „Neprovinily se ničím děti ani jejich rodina. Jsou to už čtvrté Vánoce, které bude matka prožívat bez dětí,“ uvedl Pavelka. Chalánková věří, že příští vánoční svátky matka s hochy stráví ve vlasti. S dnešním výsledkem je spokojena.
Odebrání dětí v zahraničí řeší desítky českých rodin
V Norsku není tento případ zdaleka jediný, slovenský podnikatel Peter Olejár málem přišel o dvě děti kvůli jedinému pohlavku. Podobně přísní jsou i sociální pracovníci ve Velké Británii. Za poslední roky odebrali tam žijícím Čechům okolo stovky dětí. V drtivé většině případů měli i vážné důvody. Jak ale upozornili loni Reportéři ČT, jsou i případy, kdy se úředníci mýlí, a odebrání přesto skončí adopcí. „Evidujeme 62 rodin ve Velké Británii (od roku 2010), jeden případ v Norsku, jeden v Irsku a jeden v Německu,“ upřesnil Kapitán.
Norský Úřad na ochranu dětí je stále více terčem kritik
- Norský Úřad na ochranu dětí Barnevernet byl vytvořen v roce 1992 s cílem „zajistit, aby děti a mládež žijící v prostředí, které může poškozovat jejich zdraví a vývoj, dostaly včas potřebnou pomoc a péči“. Úřad ve většině případů poskytuje dětem a jejich rodinám pomoc formou poradenství, zabezpečení pečovatelské služby, finančních úlev či jinými způsoby. V naléhavých případech, kupříkladu při podezření ze zneužívání dětí či při neschopnosti rodiny postarat se o své potomky, může úřad rodičům dítě odebrat a umístit ho do náhradní péče. Rozhodnutí úřadu musí následně potvrdit právní instituce zvaná Fylkesnemnda, která spadá pod okresní soud. Na úřad se může obrátit rodina sama, pokud má problémy s péčí o dítě, může se na něj obrátit samo dítě nebo může oznámení podat jakákoli jiná osoba, která má podezření, že o nějaké dítě není náležitě postaráno.
- V zahraničí nemá Barnevernet dobré jméno. Kritici poukazují mimo jiné na poměrně vysoký počet dětí, které úřad v zemi s pěti miliony obyvatel každoročně odebere jejich biologickým rodičům. Podle norského statistického úřadu (SSB) registroval v roce 2012 Úřad na ochranu dětí 53 198 aktivně řešených případů, z nichž 17 procent vyústilo v náhradní péči. U pěstounů či v ústavních zařízeních tak v roce 2012 žilo z rozhodnutí zmíněného úřadu v Norsku 8 995 dětí, což bylo o 510 víc než v předešlém roce. Velké množství odebraných dětí je z přistěhovaleckých rodin, které mají jiné způsoby výchovy dětí než Norové. Chování rodičů-imigrantů k vlastním dětem, jež je v jejich vlasti běžné, může být v Norsku vnímáno jako chování pro děti škodlivé či přímo ubližující. Netýká se to přitom jen vzdálených kultur a jiných náboženství, ale často i rodin z blízkých evropských zemí. Pro úřad může být důvodem k zásahu kupříkladu fakt, že dítě a rodič spí v jedné posteli (obavy ze sexuálního zneužívání), popíjení alkoholu v přítomnosti dětí (podezření na alkoholismus rodičů, zanedbávání péče) nebo tělesné tresty typu plácnutí přes zadek (fyzické týrání).
- Pozornost k činnosti norského Úřadu pro ochranu dětí přitáhl v roce 2011 případ tříapůlletého indického chlapečka a čtyřměsíční holčičky, které Barnevernet odebral jejich rodičům. Podle norského tisku trpěla mladá matka depresemi, rodiče spali s dětmi v jedné posteli a v rodině se jedlo rukama. Případ se nakonec řešil diplomatickou cestou a děti byly vydány příbuzným do Indie.
- Asi největší zájem médií vzbudil příběh polské rodiny Rybkových. Poté, co rodičům Barnevernet odebral devítiletou Nikolu, obrátili se Poláci na soukromého polského detektiva Krzysztofa Rutkowského a s jeho pomocí svou dceru unesli z pěstounské rodiny. Dívka při vlastním únosu spolupracovala. Detektivovi se nejprve podařilo k holčičce propašovat mobilní telefon, díky němuž se mohl s Nikolou domlouvat. Při akci jako z hollywoodského filmu pak Rutkovského muži, většinou bývalí vojáci, hodili dívce do okna domu pěstounů lano, po němž se spustila dolů. Potom nasedli do předem připravených aut, kterými se dostali přes hranici do Švédska, kde na Nikolu čekali její rodiče. Podobným způsobem později Rutkowski ještě vrátil syna ruské matce.