Věstonickou venuši začali znovu zkoumat vědci. Tentokrát nejznámější archeologický nález snímkují mikrotomografem. Slibují si, že konečně jasně zjistí, z jakého materiálu je soška vyrobena, i některé okolnosti jejího vzniku.
Soška Věstonické Venuše je za normálních okolností uložena ve speciálním sejfu, který je na utajovaném místě. Ven se dostává jen při výstavách a většinou putuje do zahraničí. Do laboratoře společnosti FEI, kde ji budou zkoumat mikrotomografem, ji uloženou v pouzdře převážel v příruční aktovce vedoucí Ústavu Anthropos Martin Oliva za doprovodu ozbrojených policistů.
Výrobce elektronových mikroskopů zaručil archeologům, že snímkování sošky staré až 29 tisíc let bude zcela bezpečné. Před převozem samotné Věstonické venuše testovali technologii na její kopii.
„Nejprve jsme si nechali představit technologii, abychom se rozhodli, jestli vůbec má cenu manipulovat s tak významnou památkou. Ale technologie, které nám byly představeny, nás přesvědčily, že bychom mohli poznání posunout. Potom to za určité riziko stojí,“ řekl Petr Neruda z Moravského zemského muzea.
„Je to nejvzácnější artefakt, který jsme v laboratoři kdy zkoumali,“ říká generální ředitel FEI Jiří Očadlík. Ani po uvěznění sošky ve speciálním rentgenu tak bezpečnostní opatření nepolevila.
Z čeho soška je, se snaží vědci zjistit už od jejího nálezu
Z čeho přesně je Věstonická venuše vyrobena, se vědci snaží zjistit už od jejího nálezu. Krátce po něm prováděl Karel Absolon chemický rozbor, z jehož výsledků usoudil, že do hlíny, ze které je soška vytvořena, byly přimíchány i úlomky mamutích kostí. V devadesátých letech dvacátého století sošku zkoumali američtí vědci v laboratořích ve Washingtonu, podle jejich závěrů z rozboru nepatrného úlomku je Venuše z čisté hlíny.
Příměs bílých částeček, které Absolon považoval za kosti, ale znovu potvrdil dvanáct let starý tomografický výzkum v nemocnici u svaté Anny. Přesné složení by konečně mohl odhalit nejnovější výzkum v laboratořích technologického centra.
Výzkum se má také zaměřit na otvory, které má Věstonická venuše v hlavě. „Chceme zjistit, jaký mají tvar, a zajímá nás i do jaké míry lícují dva díly, ve kterých se Věstonická venuše dochovala,“ nastínil Petr Neruda z Moravského zemského muzea.
„Používáme rentgen, abychom vzorek prosvítili, zjistili, jakou strukturu má uvnitř, a během prosvícení ho budeme pomalu otáčet, abychom získali 3D struktury,“ přiblížila systémová inženýrka z FEI Zuzana Patáková.
První výsledky budou moci vědci zveřejnit za dva až tři měsíce. V té době by měla být hotová i replika venuše vyrobená právě z takového materiálu, který podle nadcházejícího zkoumání tvoří původní sošku. „Budeme potom výsledky srovnávat,“ poznamenal Petr Neruda.
V neposlední řadě také počítačový tomograf, který má tisíckrát lepší rozlišení než přístroje v nemocnicích, ukáže i zdravotní stav hliněné ženy. „Na prvních radiogramech můžeme vidět dodatečné pukliny, o kterých se nevědělo,“ upozornil softwarový inženýr z FEI Petr Střelec.
Některé záhady zůstanou nerozluštěné
I když by měl nový výzkum výrazně pomoci se zkoumáním toho, jak před desítkami tisíc let Věstonická venuše vznikla, i po něm zůstanou záhady, které nejspíše nezodpoví již nikdo. Například jen těžko se dozvíme odpověď na to, čí je otisk prstu, který je na sošce patrný. Jestli patří jejímu tvůrci, nebo někomu jinému. Jisté je pouze to, že jde doslova o podpis pravěkého člověka, protože bezpochyby vznikl před vypálením venuše.
Podle Petra Nerudy také pravděpodobně nikdy nebude jasné, k čemu Věstonická venuše původně sloužila. „Víme, že jak pro pravěké populace, tak pro populace domorodců, které žijí životem podobným jako v době kamenné, nejsou žádné pevné hranice, co je umělecké dílo, co je symbolický předmět, co je předmět denního použití. Význam předmětů se často mění,“ podotkl Neruda.
Venuše se vrátí do trezoru
Věstonická venuše se po skončení výzkumu vrátí do trezorů Moravského zemského muzea. Z něj v posledních letech vyrážela na výstavy častěji než dřív. V roce 2010 ji lidé mohli vidět v Miláně, o tři roky později v Londýně.
V roce 2014 byla Venuše součástí putovní výstavy už zmíněných nejvzácnějších českých pravěkých památek. Loni venuše putovala na Slovensko. Kdy budou mít lidé znovu příležitost vzácnou sošku vidět, není jasné. Žádné další výstavy Věstonické venuše totiž v současnosti Moravské zemské muzeum neplánuje.
Věstonická venuše je nejvyspělejším dílem své doby
Sošky žen z pravěku mají podle něj řadu společných rysů a často se nacházejí v zajímavých souvislostech. „Věstonická venuše je ovšem nejvyspělejším dílem své doby,“ říká vedoucí Ústavu Anthropos Martin Oliva. Věstonická venuše byla v obrovském ohništi. Podle odborníků tam buď byla rituálně uložena, nebo ji tam lidé zapomněli. V ohništi se našlo i několik dalších cenností, například stovky přepálených čepelí z pazourku.
Karel Absolon je sice označován za objevitele, u samotného nálezu ale nebyl. Jako první spatřil sošku Josef Seidl, předák německých dělníků, kteří pro Absolona pracovali. Absolon se ale podle Martina Olivy zasloužil o to, že se Věstonická venuše stala známou po celém světě. „Postaral se například o to, aby vyšel obsáhlý článek s řadou fotografií v nejznámějším britském vědeckém časopisu,“ říká Martin Oliva.
Věstonická venuše je nejvýznamnější pravěkou soškou, ne však jedinou. Proslulá je třeba také Landecká venuše nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek, jejíž stáří se odhaduje na 23 tisíc let. Je to jediná štíhlá venuše v Evropě. Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována Willendorfská venuše z Rakouska. Její stáří se odhaduje na 24 tisíc až 26 tisíc let. Byla nalezena v Rakousku, nové výzkumy ale ukazují, že pochází z jižní Moravy.
Z jihu Moravy údajně pochází také soška venuše z muzea v německé Mohuči, která je označována za třetí Věstonickou venuši. Po objevu Věstonické venuše se totiž našla venuše druhá, kterou však Absolon prohlásil za padělek. Údajně se ztratila za druhé světové války v Německu. Takzvaná třetí Věstonická venuše byla objevena v depozitáři mohučského muzea, kde ležela 40 let. Muzeu ji údajně dal jistý muž z Prahy. Nejstarší zpodobnění lidské postavy na světě vytvořil pravěký umělec asi před 35 tisíci až 40 tisíci lety. Tato šesticentimetrová soška ženy s obrovskými prsy vyřezaná z mamutí kosti se jmenuje Švábská venuše.
Čeští archeologové a muzejníci se pyšní i dalšími vzácnými nálezy
Věstonická venuše je jednou z nejvzácnějších pravěkých památek na světě. Čeští archeologové a muzejníci se ale pyšní i dalšími vzácnými nálezy. Mezi největší pravěké unikáty patří třeba 18 tisíc let staré železné meteority z paleolitického sídliště v Opavě nebo 2300 let stará hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic. Pohromadě je lidé mohli naposledy vidět před dvěma lety. Ve Slezském zemském muzeu v Opavě, Národním muzeu v Praze a Moravském zemském muzeu v Brně přilákaly za necelé tři měsíce téměř padesát tisíc lidí.
