Trojnásobek doporučené denní dávky soli podle hlavního hygienika denně spotřebují lidé v Česku – až 16 gramů. Podle Vladimíra Valenty je namístě začít solit střídměji. Doporučení se netýká jenom domácností, ale především školních i jiných jídelen a výrobců potravin.
I když se již v dětství lidé dozvídají z pohádky Boženy Němcové, že je sůl nad zlato, a potom se o tom ještě utvrzují z filmu Bořivoje Zemana, podle hlavního hygienika Vladimíra Valenty by ani solit neměli neuváženě. „Spotřeba je trojnásobná oproti doporučované hodnotě,“ poukázal hygienik.
Nadměrný přísun soli škodí zdraví. Má vliv na vznik vysokého krevního tlaku, přispívá ale i k infarktům a mrtvicím, ledvinovým kamenům, astmatu nebo i rakovině žaludku.
Podle výzvy hlavního hygienika by se solením měly zabývat i školy a zavést do vyučovacích hodin v prvouce, chemii nebo biologii informaci o maximálním doporučeném příjmu soli pět gramů denně. Ministerstvo zdravotnictví poukazuje na hrozby nadměrného solení v souvislosti s nadcházejícím světovým týdnem zdravého solení (od 29. února). Na vhodné používání soli upozorňuje i prostřednictvím webu mene-solit.cz.
Sůl je návyková, postupně ubírat ale lze
Zatímco průměrná denní spotřeba soli v Česku je až 16 gramů, v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku činí pouhých šest gramů. Jak však zdůraznil Jiří Brát z Vysoké školy chemicko-technologické, jenž také léta působil v nadnárodní potravinářské společnosti, nebylo by prudké snížení denní dávky soli vhodné. „Sůl je do jisté míry návyková. Spotřebitel si umí zvykat na nižší obsah soli a pokud jde snižování postupně, není to zásadní problém,“ upozornil.
Vladimír Valenta předpokládá, že by se do roku 2020 mohla spotřeba soli snížit o pětinu, tedy asi na třináct gramů a zhruba dvojnásobek doporučení Světové zdravotnické organizace. Zdůraznil přitom, že hlavním hybatelem změn nebudou sami strávníci, protože většinu soli v potravinách již dostávají. „To dominantní bude záviset na potravinářském sektoru, na sektoru stravovacích zařízení,“ poznamenal hlavní hygienik.
Jedním z hlavních hybatelů změn tak mají být i školní jídelny. Anna Niklová ze Státního zdravotního ústavu uvedla, že zařazení receptů se sníženým obsahem soli je jedním z deseti kritérií zdravé školní jídelny. Zdůraznila přitom, že důsledkem nemá být odklon od klasické kuchyně: „Změny nejsou drastické, nejsou převratné, nepropagují žádný alternativní směr ani biopotraviny. Receptury, které jsou využívány, pracují zhruba s obsahem 5 gramů na 10 porcí.“
Anna Niklová také upozornila, že je velké množství soli i v potravinách, kde si to lidé neuvědomují. „Polotovary jsou největší problém, dochucovadla, instantní směsi, instantní omáčky,“ upozornila. Hodně soli je také ve slaných pochutinách, některé sušenky mohou představovat až polovinu doporučené denní dávky. Podobný obsah soli má ale třeba i bábovka.
Sůl je obyčejná, sprostá chuť. Při rozumném omezení ale nezmizí
Že by lidé dopadli jako proslulý král Já První a nakonec zoufale pátrali po soli, se podle Jiřího Bráta bát nemusejí. „Praktické zkušenosti ukazují, že lze snížit obsah soli o 10 až 15 procent, aniž by to mělo výrazné chuťové vlastnosti a ovlivnilo to technologické postupy,“ upozornil.
Oproti pohádce by však ani omezení soli nemělo být absolutní. Sůl je v jídle důležitá kvůli chuti, ale také brání množení nežádoucích organismů v něm. Důležitá je i z technologických důvodů. „Nelze snižovat obsah soli úplně k nule, vždy tam nějaký musí být. Je to hlavně v pekárenských a masných výrobcích, případně některých procesech, kde dochází k fermentaci, například ve výrobě sýrů,“ podotkl Jiří Brát.
Navzdory hrozícím zdravotním problémům při nadměrném používání stále platí i to, že je sůl čili chlorid sodný v rozumné míře zdravý. Sodík i chlor jsou v těle potřeba například ke správnému fungování svalů a nervů. Doporučených pět gramů denně však za obvyklých okolností stačí. Kolik soli v každé potravině je, potom jedlík může vždy snadno zjistit – údaj je uveden na etiketě.
