Praha – Anorexie, chorobné přejídání a bulimie, to vše jsou poruchy příjmu potravy (PPP). A těchto poruch mezi lidmi v ČR bohužel přibývá. Onemocnění ohrožuje především dospívající, nevyhýbá se ale ani dětem či starším osobám. Podle slov odborníků psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice se každoročně zvedá i procento chlapců a mužů, kteří mají s přijímáním jídla potíže.
„Ideály krásy se mění nejen v ženském, ale i v mužském světě,“ poznamenala vedoucí denního stacionáře pro adolescenty Petra Uhlíková. Zatímco mladé dívky usilují o štíhlost, chlapci touží po svalech. Dospívající kvůli vysněnému vzhledu třeba přestávají jíst, jídlo vyzvracejí nebo se chorobně přejídají. Centrum pro poruchy příjmu potravy má podle své šéfky Hany Papežové ročně asi 200 až 300 hospitalizací, počty závažných případů rostou. Poměr mužů a žen s potížemi je 1:10. Podíl mužů mírně roste.
Poruchami příjmu potravy trpí podle odborných odhadů asi pět až osm procent mladých lidí. Jsou třetím nejčastějším psychiatrickým onemocněním dospívajících. Úmrtnost je dvakrát vyšší než u ostatních psychiatrických chorob. V průměru nemoc trvá šest let. Následkem bývá osteoporóza, špatný růst a neplodnost. Pacienti předčasně umírají. Dožívají se v průměru čtyřicítky.
Na vznik poruch příjmu potravy má hlavní vliv prostředí. Roli hrají také genetické dispozice či společenské a kulturní tlaky. „To, co je na internetu, berou mladí jako pravdu,“ uvedla Uhlíková. Někdy se PPP skrývají i za módním zdobením těla. Tetování a piercing často volí právě lidé s bulimií, podotkla lékařka.
A pak jsou tady i obezita a nepříliš známý Adonisův syndrom. „Ten se týká mladých mužů, kteří tráví hodiny a hodiny v posilovnách, k tomu někdy používají anabolika. Jde o skrytou nemoc, často postihující adolescenty…,“ popisuje Papežová. U dospělých může poruchy příjmu potravy nastartovat strach ze stárnutí, porod nebo rozvod.
Podle Papežové postoj k obtížím s jídlem stále ovlivňuje strach ze stigmatu. Nemocní chorobu dlouho tají, pomoc nevyhledají či léčbu odmítají. „Je to skrytý problém,“ zdůraznila šéfka centra. Podobně jako lidé s PPP se chovají často i jejich rodiny. „Rodiče sem přivedou své dítě jako do opravny. Řeknou nám: Něco s ním udělejte. Sami se ale neangažují,“ uvedla Uhlíková. Klinika nabízí skupinové terapie i rodinám, aby chorobu svého člena zvládly.
