Oběti romského holocaustu připomněla pieta na místě bývalého koncentračního tábora v Letech na Písecku. Tradiční akce se konala poprvé od zrušení velkovepřína, který vznikl na velké části plochy někdejšího tábora. Na to také řečníci při pietě upozornili.
Vzpomínka na oběti holocaustu se v Letech koná každoročně, zpravidla na ní nechybějí zástupci vlády či diplomaté. Letos kabinet reprezentoval ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO), přijeli také velvyslanci Německa, Spojených států, Velké Británie nebo Francie.
Jak poznamenal předseda pořádajícího Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička, oproti minulosti nesužoval účastníky piety zápach z vepřína ani hmyz. Stát se s vlastníkem letského vepřína dohodl na jeho odkoupení, letos v březnu odjela poslední zvířata a v dubnu stát areál oficiálně převzal. „To, co jsme si přáli všichni a o co jsme usilovali, se stalo,“ podotkl Čeněk Růžička.
Výbor také udělil čtyři ocenění. Dostali je bývalí ministři Daniel Herman (KDU-ČSL) a Jiří Dienstbier (ČSSD), kteří se podle výboru nejvíce zasadili o zrušení vepřína. Ocenění dostal také náměstek ministra kultury René Schreier a bývalý starosta nedalekých Mirovic Adolf Vondrášek, jenž jako první vytvořil památník romským obětem nacismu na mirovickém hřbitově.
„V té době se o tom nemluvilo, nikdo o tom v podstatě nic nevěděl,“ poznamenal oceněný starosta.
V Letech na Písecku byl od roku 1940 tábor pro odsouzené vězně, ale v roce 1942 byl přeměněn na sběrný tábor pro romské rodiny a od prosince stejného roku začaly transporty internovaných do Osvětimi. Zanikl v létě roku 1943, tedy rok od jeho přeměny na tábor, kde se měly koncentrovat romské rodiny před transporty do vyhlazovacích táborů. Zničil ho požár založený jeho správci kvůli epidemii tyfu.
Existence tábora zůstala takřka neznámá půl století. Až v 90. letech vznikl první památník a začalo se hovořit o budoucnosti vepřína, který na místě zaniklého tábora zatím vznikl. Spory, při kterých i někteří politici zpochybňovali utrpení vězňů v Letech, význam tábora v nacistickém vězeňském a vyhlazovacím systému nebo jen vhodnost zrušení vepřína, ukončila až loňská dohoda vlády s vlastníkem výkrmny prasat.
V budoucnu by měl v Letech vzniknout památník romského holocaustu připomínající utrpení českých Romů, kteří byli na stejném místě vězněni za druhé světové války. Památník by mohl zahrnovat repliku původního baráku, alej nebo mohylu s křížem.
V areálu bývalého vepřína by mělo být návštěvnické centrum s expozicí, s vystavenými archeologickými nálezy a přednáškovým sálem pro školy a skupinové výpravy. „Otevření celého areálu veřejnosti plánujeme v roce 2021, pokud nenastanou nějaké problémy,“ upřesnila ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.
Tábor Lety začal fungovat v roce 1940 formálně jako kárný pracovní a určený byl pro osoby, které se – dobovým slovníkem – štítily práce. Romové tvořili necelých deset procent vězňů, dále šlo o tuláky nebo bezdomovce.
Změna nastala v roce 1942, kdy Lety změnily své určení na sběrný tábor (židovským ekvivalentem sběrného tábora byl na českém území Terezín). Od srpna 1942 se hovoří o táboře určeném pro „potírání cikánského zlořádu“. Dozor zde po celou dobu nevykonávali nacisté, ale dozorci z řad českého četnictva.
Do května 1943 táborem prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo ani ne šest set romských vězňů. Do druhé světové války žilo na území dnešního Česka odhadem do deseti tisíc českých Romů; nacisté podle odhadů zavraždili devadesát procent jejich populace.
