Ústavní soud (ÚS) ve středu zamítl návrh na zrušení části právní úpravy registru spotřebitelů v zákoně o ochraně spotřebitele. Zákon umožňuje, aby se například poskytovatelé úvěrů, operátoři nebo distributoři energií prostřednictvím sdílené databáze vzájemně informovali o závazcích a platební morálce klientů. Potřebné osobní údaje mohou zpracovávat bez souhlasu spotřebitelů.
Právní úprava podle ústavních soudců obsahuje dostatečné záruky proti nepřiměřenému šíření osobních údajů. Zásah do práva spotřebitelů na soukromí a informační sebeurčení je vyvažován silným veřejným zájmem na tom, aby se lidé nepředlužovali. V nálezu, který zpřístupnil na svém webu, ÚS poukázal také na oprávněné zájmy podnikatelů nabízejících finanční služby.
První návrh na zrušení části zákona podal Městský soud v Praze. Navrhoval škrtnout větu, podle které „pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele“. Podle městského soudu jde o zásah do práva na ochranu soukromí.
Neoprávněné zacházení s osobními údaji mají řešit státní orgány
„Přestože jde o oblast citlivou a zásahy do základních práv je třeba vnímat jako závažné, dospěl ÚS k závěru, že v posuzované věci je napadená úprava vhodná, potřebná i přiměřená a sleduje legitimní a v moderní společnosti důležitý cíl,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka. Případné nedodržování podmínek a neoprávněné zacházení s osobními údaji mají podle ÚS kontrolovat a postihovat příslušné státní orgány.
Skupina senátorů se navíc domáhala také zrušení další části zákona, jež stanovuje, že podobné registry může provozovat jen právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání. Příkladem z praxe je zájmové sdružení právnických osob Solus. Podle ÚS jde o vhodnější úpravu, než kdyby registr vedli sami prodávající, kteří v dané oblasti podnikají.
Podle městského soudu je platební neschopnost součást podnikatelského rizika
Podle městského soudu zákon neobstojí v „testu nezbytnosti“. Podnikatelé totiž mohou bonitu klientů ověřovat i jinak, třeba na základě informací, které jim poskytnou sami spotřebitelé, případně pak z insolvenčního rejstříku. Sdílené databáze by měly podle návrhu městského soudu fungovat jen na základě klientských souhlasů se zpracováním údajů.
„Možnost, že v některých případech budou poskytnuty služby spotřebiteli, jenž následně nebude schopen splnit svůj dluh, musí být součástí podnikatelského rizika a nelze jí nikdy bezezbytku předejít,“ stálo v návrhu městského soudu. Ústavní soud se problematikou zabýval od roku 2017, při rozhodování byl jednotný, odlišné stanovisko, ovšem jen k odůvodnění, uplatnil Jiří Zemánek.
