Ústavní soud (ÚS) ve středu zamítl návrh na zrušení části právní úpravy registru spotřebitelů v zákoně o ochraně spotřebitele. Zákon umožňuje, aby se například poskytovatelé úvěrů, operátoři nebo distributoři energií prostřednictvím sdílené databáze vzájemně informovali o závazcích a platební morálce klientů. Potřebné osobní údaje mohou zpracovávat bez souhlasu spotřebitelů.
Ústavní soud zamítl úpravu registru spotřebitelů. Poskytovatelé úvěrů mohou sdílet data bez souhlasu
Právní úprava podle ústavních soudců obsahuje dostatečné záruky proti nepřiměřenému šíření osobních údajů. Zásah do práva spotřebitelů na soukromí a informační sebeurčení je vyvažován silným veřejným zájmem na tom, aby se lidé nepředlužovali. V nálezu, který zpřístupnil na svém webu, ÚS poukázal také na oprávněné zájmy podnikatelů nabízejících finanční služby.
První návrh na zrušení části zákona podal Městský soud v Praze. Navrhoval škrtnout větu, podle které „pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele“. Podle městského soudu jde o zásah do práva na ochranu soukromí.
Neoprávněné zacházení s osobními údaji mají řešit státní orgány
„Přestože jde o oblast citlivou a zásahy do základních práv je třeba vnímat jako závažné, dospěl ÚS k závěru, že v posuzované věci je napadená úprava vhodná, potřebná i přiměřená a sleduje legitimní a v moderní společnosti důležitý cíl,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka. Případné nedodržování podmínek a neoprávněné zacházení s osobními údaji mají podle ÚS kontrolovat a postihovat příslušné státní orgány.
Skupina senátorů se navíc domáhala také zrušení další části zákona, jež stanovuje, že podobné registry může provozovat jen právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání. Příkladem z praxe je zájmové sdružení právnických osob Solus. Podle ÚS jde o vhodnější úpravu, než kdyby registr vedli sami prodávající, kteří v dané oblasti podnikají.
Podle městského soudu je platební neschopnost součást podnikatelského rizika
Podle městského soudu zákon neobstojí v „testu nezbytnosti“. Podnikatelé totiž mohou bonitu klientů ověřovat i jinak, třeba na základě informací, které jim poskytnou sami spotřebitelé, případně pak z insolvenčního rejstříku. Sdílené databáze by měly podle návrhu městského soudu fungovat jen na základě klientských souhlasů se zpracováním údajů.
„Možnost, že v některých případech budou poskytnuty služby spotřebiteli, jenž následně nebude schopen splnit svůj dluh, musí být součástí podnikatelského rizika a nelze jí nikdy bezezbytku předejít,“ stálo v návrhu městského soudu. Ústavní soud se problematikou zabýval od roku 2017, při rozhodování byl jednotný, odlišné stanovisko, ovšem jen k odůvodnění, uplatnil Jiří Zemánek.
