Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení paragrafu insolvenčního zákona, který ukládá věřiteli povinnost složit peněžní zálohu společně s insolvenčním návrhem. Zavedení zálohy je ústavněprávně ospravedlnitelné a cíl, který novela z července 2017 sledovala, tedy snížení počtu šikanózních návrhů, je legitimní. Informoval o tom soudce zpravodaj Jiří Zemánek. Jiné nástroje k odstranění šikanózních návrhů nemají podle ÚS tak velký preventivní vliv.
Ústavní soud odmítl zrušení zálohy placené věřitelem při podání insolvenčního návrhu
Podle statistik se od zavedení novely snížil počet šikanózních návrhů na desetinu. Jedná se o návrhy, jejichž cílem bylo poškození firmy. Samotné podání insolvenčního návrhu mělo na firmu přímé ekonomické dopady, zároveň tím trpěla pověst a důvěryhodnost.
Šikanózní návrhy podle odborníků fungovaly jako zbraň v hospodářské soutěži a některé firmy jim čelily i opakovaně. U insolvenčních návrhů proti firmám činí záloha padesát tisíc korun, u nepodnikatelských právnických osob a fyzických osob skládají věřitelé zálohu deset tisíc.
Povinnost odpadá v situaci, kdy je insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá jen v pracovněprávních nárocích, a také v situaci, kdy pohledávka plyne ze spotřebitelské smlouvy.
Podle NS může záloha u některých znamenat odepření práva na přístup soudu
Nejvyšší soud kritizoval skutečnost, že zákon nezohledňuje reálnou potřebnost zálohy pro další chod insolvenčního řízení, charakter pohledávky ani majetkové poměry věřitele. U těch nemajetných prý záloha skutečně může znamenat odepření práva na přístup soudu. „O tom, že prostá nezpůsobilost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení detekuje pokus o podání šikanózního návrhu, lze s úspěchem pochybovat,“ napsali v návrhu soudci Nejvyššího soudu.
S tím se však ústavní soudci, kteří se případem zabývali v plénu od roku 2020, neztotožnili. Také uvedli, že díky snížení počtu šikanózních návrhů se zvýšila průchodnost soudů a je nastavena rovnováha mezi právy věřitele a dlužníka.
Záležitost se k Ústavnímu soudu dostala na základě sporu košické firmy Orofa. Ta podala v roce 2020 insolvenční návrh na společnost Centrum služeb Chrudim, ale nesložila zálohu. Městský soud v Praze návrh odmítl a jeho výrok potvrdil Vrchní soud v Praze. Orofa však podala dovolání k Nejvyššímu soudu, jenž podal návrh na zrušení části zákona z výše uvedených důvodů.